Operní pěvec a kyjevský rodák Alexandr Vovk: Ukrajina bojuje za identitu a demokracii celé Evropy

Odkud z Ukrajiny pocházíte?

Moje maminka byla Polka, tatínek Ukrajinec, já jsem se narodil v Kyjevě.

Jak dlouho jste pryč z Ukrajiny?

Odešel jsem v roce 1996, kdy jsem přecházel na VŠMU do Bratislavy, takže několik let jsem žil na Slovensku, kde jsem se stal sólistou tamních velkých scén, ale někdy v roce 1999 jsem přešel do Opavy, kde jsem zůstal dodnes.

Vnímám vaše rozrušení. Předpokládám, že situaci na Ukrajině sledujete bedlivě. Jaké máte zprávy od svých blízkých?

Samozřejmě, že sleduji! U mě je to „složitější“, protože jsem se narodil v Kyjevě, část života jsem vyrůstal na Ukrajině, ale část života také v Polsku. Rodina se pak vrátila na Ukrajinu, protože můj otec se tam stal ředitelem jednoho prestižního gymnázia. Dodnes mám na Ukrajině bratra s jeho rodinou, který tam podniká, a mám tam také přátele a rodinu z otcovy strany, takže se mě to celé moc dotýká. Mám bohužel velký přehled o tom, co se tam děje. Vím o obrovské statečnosti a odhodlání ukrajinského národa. Nesmíme zapomínat, že Ukrajina nyní bojuje nejen za svou identitu, ale také za identitu, svobodu a demokracii celé Evropy, a jsem rád, jak se k tomu Evropa a vlastně celý svět staví, podporuje Ukrajinu a vyjadřuje jí solidaritu. Výjimkou jsou jakési Putinovy satelity, ale to se dalo očekávat.

Mluvíte hezky o pospolitosti a solidaritě, ale přece jen se někomu může zdát, že Západ nedělá dost. Jistě, posílají se zbraně nebo finanční prostředky na podporu Ukrajiny, ale možná už řada lidí čekala, že na Ukrajině budou operovat i vojáci jiných zemí. Sám prezident Zelenskyj přece na začátku invaze nezakrýval zklamání nad jednáním NATO či EU.

Víte, to je složité. Alespoň tedy z mého pohledu je to složité. Mám pocit, že civilizovaný svět tohle agresivní jednání od Putina vůbec nečekal. Ani na Ukrajině lidé nevěřili, že by byl schopen v dnešní době překročit hranice tímto stylem a rozpoutat válku. Pro všechny to byl šok. Navíc začal hrozit tím nejhorším, což jsou jaderné zbraně, takže obavy Západu jsou zcela na místě. Sice jsem skálopevně přesvědčen, že k použití jaderných zbraní nedojde, ale takhle vnímám postoj zahraničí a osobně si myslím, že přítomnost zahraničních vojáků na Ukrajině je otázkou dní.

Jak vnímáte postavu Volodymyra Zelenského? Přece jen byl hercem, teď je státníkem, který brání svou zemi.

Není prvním svého druhu, když zůstanu chvíli u jeho herecké profese. Také americký prezident Ronald Reagan byl původně hercem. Co se týče Volodymyra Zelenského, tak musím s naprostou pokorou říct, že jsem v příjemném šoku. Je neuvěřitelné, jak může mít v uvozovkách jeden malý člověk tak velké srdce a neskutečnou odvahu. To, že zůstal v Kyjevě a každý den vystupuje, dodává Ukrajincům spoustu pozitivní energie. Jeho včerejší projev v Evropském parlamentu mě dohnal k slzám. Tohoto člověka si opravdu nesmírně vážím. Volodymyr Zelenskyj ukazuje celému světu, jak má vypadat prezident v takto kritické situaci.

Válka potřebuje své hrdiny. Psalo se u nás o válečném pilotovi, kterému se přezdívá „Duch z Kyjeva“. Bojovat šli ale také choreograf Dmitry Dikusar nebo režisér Akhtem Seitablaev. Mnoho sportovců, ale také umělců doma na Ukrajině brání svou vlast, znáte některé z nich osobně?

Spousta mých kamarádů, které znám od dob studií na kyjevské akademii, šla bránit Ukrajinu, ale řekl bych, že asi nejsou doma na Ukrajině jako operní pěvci tolik známí. Z osobností určitě můžu jmenovat olympijského vítěze v boxu Oleksandra Usyka. Bratři Kličkové šli také do boje proti ruskému okupantovi. Omlouvám se, protože tím, jak jsem už delší dobu pryč z Ukrajiny, tak nemám takové povědomí třeba o umělcích a sportovcích, ale něco bych rád zdůraznil. Z mých přátel a známých, kteří zůstávají na Ukrajině, jsou všichni odhodlaní bojovat. Neznám jediného člověka, který by se choval poraženecky. Sám můj bratr koupil už dva kalašnikovy na obranu své rodiny, živobytí a okolí. Staré babičky na ulici zastavují tanky, aby nepostupovaly. Skutečně si jen těžko dokážeme představit, co se tam děje.

Zapojujete se do nějaké iniciativy na pomoc Ukrajině tady v ČR nebo v zahraničí?

Snažím se dělat ze své pozice, co se dá. Pomáhal jsem díky svým kontaktům s ubytováním některých Ukrajinců v Praze. Pomáhám také se zajišťováním neprůstřelných vest, které putují na Ukrajinu zejména do rukou domobrany. Snažím se angažovat v různých kulturních akcích na podporu Ukrajiny. Zároveň chci podotknout, že jsem hrdý na Čechy, jak se k celé situaci na Ukrajině staví. Podpora od české společnosti je obrovská, takže také díky této všeobecné ochotě můžeme více pomáhat. A mám rovněž pocit, že podobné smýšlení ve společnosti přibližuje více a více Ukrajinu ke členství v Evropské unii. Skutečně si toho vážím.

Vrátím se k těm koncertům. Oč jde? Teď můžete čtenáře Ostravanu pozvat.

Chtěl bych pozvat na koncert na podporu Ukrajiny do Opavy 3. března v 17 hodin, který se bude konat na Dolním náměstí. Jedná se o akci pod záštitou primátora Tomáše Navrátila. Organizátorkou koncertu je Linda Bittová a vystoupí zde sólisté Slezského divadla. Zahraje také naše koncertní mistryně Yelyzaveta Pruská. Na počest Ukrajiny bude poté rovněž rozsvícena Breda v barvách ukrajinské vlajky. V pátek 4. března v 17 hodin pro změnu půjde o koncert na podporu Ukrajiny na Ostravské univerzitě, který pořádá Fakulta umění v aule na Českobratraské ulici 16, kde učím na Katedře sólového zpěvu, takže budu moc rád, když nás čtenáři přijdou podpořit.

Na internetu kolovala videa, jak ruští zajatci mluví o tom, že o ničem nevěděli, že si mysleli, že jedou na cvičení, a v mžiku jim někdo řekl, že jdou skutečně bojovat. Co si o tom myslíte?

Těžko říct, ale přiznám se, že tomu příliš nevěřím. Není mi patnáct, takže vím, čeho jsou Rusové schopni, ale upřímně říkám, že je mi to líto, protože pokud těm mladým klukům tamní propaganda vymyla mozky takovým způsobem, že jdou střílet bez rozmyslu, tak co potom jejich rodiny? Když se pak dvacetiletý kluk nevrátí domů, je to tragédie. Jsem přesvědčen, že Ukrajina to zvládne a vyhraje, ale ruský lid bude potom trpět za to, že měl takového vůdce. Ještě se ale vrátím k tomu, že ruští vojáci mysleli, že jedou na cvičení. Kdyby tomu tak bylo, proč střílejí do civilistů? Proč střílejí po civilních autech? Proč ostřelují obytné čtvrti? Jestli někoho trefím, nebo netrefím, je přece už pak o jejich rozhodnutí, ne o tom, že je někdo nutil tam jet.

Máte nějaké informace ze slovenských a polských hranic s Ukrajinou? Někdo totiž říká, že jezdit tam na vlastní pěst bez nějakého pokynu je hloupost, že tam je málo lidí, kteří potřebují odvoz a auta se vracejí prázdná. Někdo zase říká, že je tam spousta lidí, kteří si neví rady a každá pomoc se hodí.

Myslím si, že je určitě potřeba tam pomáhat, to je jednoznačné, ale taky mám důvěru v tamní vlády a věřím, že vědí, co dělají. Chaos ničemu nepomůže, i když si vážím lidí, kteří tam jedou na vlastní pěst. Koordinovanost je v tomto případě na místě. Pokud chceme pomáhat a nevíme, čemu věřit, tak je důležité se informovat u příslušných orgánů. Musíme přemýšlet pragmaticky.

Ještě odbočím od Ukrajiny, když dovolíte. V minulých dnech měla ve Slezském divadle premiéru opera Rigoletto, kde jste sám Rigoletta měl ztvárnil, ale nemoc vám to prozatím překazila. Zkuste pozvat diváky, kteří ještě nestihli představení vidět.

Kritika Rigoletta nešetří. Abych byl upřímný, tak samotný koncept této inscenace není po hudební ani režijní stránce moc podařený, ale zpěvák si nevybere a musí se nějak přizpůsobit. Na samotnou otázku odpovím šalamounsky. Divák musí určit, jestli se mu to bude líbit. Vždycky jsem se řídil tím, že indikátorem kvality je pro mě hlavně divák. Na kritiky moc nehledím, snažím se podat co nejlepší výkon vždy pro diváka, takže uvidíme, jak budou diváci spokojení.

Když už jsme tedy u Slezského divadla, změnila se tam situace k lepšímu poté, co byl jmenován nový ředitel?

Moc tomu věřím, protože Slezské divadlo už dávno potřebovalo podobnou změnu. Marketingově se divadlo už dávno potřebovalo přiblížit moderním trendům. Za minulého vedení došlo k velkému odlivu diváků. A není divu, protože divadlo pod vedením pánů Ilji Racka mladšího a Lubora Cukra nemělo žádnou vizi. Zmínění pánové asi spíše mysleli na uspokojení vlastních ambicí, ale profesionální divadlo nelze brát jako jakési beranidlo svých vlastních potřeb na úkor diváka. U řady oper a jiných představení jsem poukazoval, že budou mít velmi krátkou životnost, a byla to pravda. To byl jeden z hlavních důvodů, proč divadlo ztrácelo diváky. Dalo by se říci, že divácká obec Slezského divadla je konzervativní, ale ne v tom smyslu slova, že by nedokázala něco jiného přijmout, je jen potřeba vše divákovi řádně podat a vysvětlit. Zde jsem viděl velké pochybení předešlého vedení, takže věřím a doufám, že se teď vše otočí k lepšímu. Vždyť v minulosti bylo Slezské divadlo pojem. Jezdilo se do zahraničí, ať už to bylo Španělsko, Malta nebo Japonsko. Bavíme se o historii staré několik let, takže to Opavané musejí pamatovat. Opavané své divadlo milovali, věřím tomu, že ho stále milují, je to budova s obrovskou historií a tradicí, kterou by jinde v Evropě mohli jen závidět. Nesmíme na to zapomínat.

Závěrem se ještě vrátím k Ukrajině, protože to je téma, které teď rezonuje napříč společenským spektrem. Chtěl byste dodat ještě něco na závěr?

Chci moc poděkovat lidem v České republice, všem patriotům demokracie a svobody za neskutečnou vlnu podpory, která mě dojímá. Zároveň chci znovu touto cestou poděkovat i lidem na Ukrajině za jejich houževnatost. Věřím, že zvítězíme, protože si myslím totéž, co pan prezident Zelenskyj, který říkal, že světlo vyhraje nad tmou.