Benefiční koncert pro Ukrajinu vzkáže světu z Ostravy: Válka je vůl!

Česká republika projevila vysokou míru solidarity a ochoty pomoci. Vy organizujete benefiční koncert pro Ukrajinu. Proč jste se k této akci odhodlali, co vás k tomu přimělo?

Marcela: V sobotu mi zavolal Martin Rek, že by pár umělců chtělo pomoci benefičním koncertem v Parníku. Jenže když jsme si volali a domlouvali detaily, počet kumštýřů rostl a z Parníku je Fabric. Už druhý den jsme všichni neustále ve spojení a řešíme podrobnosti. Radnice Moravské Ostravy a Přívozu dává uprchlíkům z Ukrajiny k dispozici volné byty a my tímto koncertem chceme, symbolicky řečeno, ty byty zabydlet.

Martin: Když jsem se ve čtvrtek probudil a při ranní kávě se dočetl, že Rusko napadlo Ukrajinu, udělalo se mi až fyzicky nevolno. Žil jsem v bláhovém domnění, že v civilizované Evropě prostě konflikt takového rázu nehrozí. I když rétorika Ruska k tomu směřovala, prostě jsem nevěřil, že k tomu dojde. Sledoval jsem vlnu solidarity s Ukrajinou a přemýšlel, jak se k tomu přidat. Nějaký benefiční koncert mi vrtal v hlavě, ale pořád jsem se nemohl rozhýbat, kde to udělat, s kým, kam pak mířit vybrané peníze… Ale v sobotu dopoledne mi zavolal písničkář Martin Miki Zábranský, že by chtěl něco udělat, jestli bych do toho s kapelou taky šel a zda nevím o prostoru, kde to spáchat. To mne nějak nakoplo, uvědomil jsem si, že jako ředitelka Centra kultury a vzdělávání nedávno nastoupila kamarádka Marcela Heříková, zavolal jsem jí, ta nadšeně souhlasila, kontaktovala starostu Moravské Ostravy a Přívozu Petra Veselku, domluvilo se, že vybrané prostředky z koncertu půjdou na vybavení bytů, které už radnice pro uprchlíky chystá, a už to jelo. V neděli ráno byl hotový skoro čtyřhodinový program a to jsem musel odmítat další zájemce.

To je krásná iniciativa. Koho návštěvníci klubu Fabric na pódiu uslyší a jaké byly reakce muzikantů na váš návrh?

Marcela: Právě že úžasné. Všichni přijdou zadarmo zahrát a z původních několika nadšenců máme potvrzeny kapely Nedivoč, Sova a Slamák, Bandaband, vystoupí také studentský sbor z Hladnova, účast přislíbili Radek Pastrňák a Buty,  písničkář P.E.T.R. z Opavy a také Miki Zábranský. Martin Rek navíc zajistil video zdravice, kterými nás takto na dálku podpoří Vladimír Merta, Slávek Janoušek a další osobnosti.

Martin: Nakonec jsem musel odmítat, protože v této době opravdu každý rád podpoří lidi, kteří museli utéct před válkou. Ale z těch, co vystoupí, Marcela ještě zapomněla na Vaška Fajfra, Barbaru Kanyzovou, Reného Součka, Acustic Irish, Petra Bendeho, Bokomaru, Mirka Fojtíka… Jestli jsem na někoho zapomněl, omlouvám se, ale nejlíp to čtenáři Ostravanu zjistí, když se na koncert přijdou podívat.

Nenapadlo vás oslovit i Jaromíra Nohavicu? Přece jen je to nejznámější ostravský muzikant, byť právě on nedávno vyvolal svým veřejným vyjádřením značně ambivalentní reakce.

Marcela: To je spíš otázka pro Martina Reka. Ten oslovuje kolegy muzikanty. Mně to blesklo hlavou. Já si myslím, že nikdo nemůže za to, do jaké rodiny či země se narodí a utrpení všech nevinných normálních lidí v jakémkoliv válečném konfliktu je prostě strašné. Moje budoucí snacha, mladá lékařka ve Slezské nemocnici Opava, je Ukrajinka a samozřejmě trpí strachem o svou rodinu.

Martin: Toť ožehavá otázka… Jarek je geniální muzikant a básník. To mu nikdo nemůže upřít. Ale svým vyjádřením ohledně vyznamenání od Putina opravdu zvedl velkou vlnu nevole. I když válku na Ukrajině odsoudil a to vyznamenání z jeho pohledu nemá s dnešní situací nic společného, mnoho lidí ho prostě velmi hlasitě zatratilo. Lidi jsou z války a různých prohlášení Putina o pohotovosti jaderných zbraní tak v šoku, emoce jsou tak rozjitřené, že většina Nohavicu za bratříčkování s Putinem smetla se stolu. Takže budu upřímný. Ačkoliv tu nejsem od toho, abych někoho soudil, Jarka jsem neoslovil. Prostě proto, že se obávám, že by to do jinak velmi spontánní a jednotné akce mohlo vnést rozkol. V dnešní vypjaté době by se určitě našli tací, co by s ním na jedné akci odmítli hrát, a to já nechci.

To věřím, musí to být strašná beznaděj. Ostrava byla odjakživa městem různých národnostních etnik. Co vám osobně v těchto dnech dává naději?

Marcela: Právě to, že lidé začínají být na sebe hodní, že se semkli, aby pomohli lidem ve strašné situaci. Paradoxně až teď jsme si všichni uvědomili svou smrtelnost a cenu života. A že ego a peníze jsou jen iluze.

Martin: Lidi asi potřebovali facku, aby přestali řešit blbosti, zda očkovat či ne, zda je někdo ten či ta či to… Najednou většině lidí došlo, že nám ty rakety lítají vlastně za humny a že jsme teoreticky v ruském pořadníku. Takže kromě několika beznadějných jedinců, zcela zblblých hnojomety proruských webů, se všichni semkli a snaží se dle svých možností pomáhat.

To je velká pravda. Svoboda, bezpečí a zdraví jsou prostě nejdůležitější atributy života. Co byste rádi vzkázali čtenářům Ostravanu, tedy kromě toho, že mají přijít a podpořit lidi v nouzi?

Marcela: Těšíme se na ně ve Fabriku 7. března!

Martin: Co bych jim vzkázal? Že Válka je vůl! A že pokud si to myslí taky, ať přijdou.