Andrea Zatloukalová kraluje jevišti jako půvabná Manon Lescaut v nové inscenaci ostravského Studia G

Při pohledu do programu Studia G si jistě každý vybavil, jak vyplňuje další stránku svého čtenářského deníku a jak jednu z mála knížek povinné četby přelouskal celou, protože nemá tolik stránek jako jiné skvosty. I já si pamatuji, jak se moji spolužáci začetli do příběhu rytíře des Grieux a lehkovážné šestnáctileté Manon a nakonec jej nedočkavě hltali. A právě páteční premiéra dokazuje, že Nezvalova poetika není vůbec zastaralá a Manon Lescaut patří mezi nesmrtelné literární příběhy.

Z inscenace Manon Lescaut. (Foto: Antonín Dvořák)

Minimalistická výprava, kterou mám osobně velmi ráda, vytvořila dokonalé podloží krásnému nestárnoucímu příběhu, který ožil především díky Andree Zatloukalové. Nečekejte ani kostýmy 18. století. Pánové se na jevišti pohybují v civilním oblečení a dámy v korzetech s krátkými sukněmi. Kontrast moderní výpravy s veršovanou konverzací je velmi osvěžující a za pomoci jednoduché rekvizity – akrobatické šály – se scéna proměňuje především v mysli diváka. Tento koktejl ochucený beatboxem vtáhne diváky na 90 minut do světa lásky, zrady a víry.

Z inscenace Manon Lescaut. (Foto: Antonín Dvořák)

Šestice herců stačila Miroslavě Georgievové, aby vytvořila plnohodnotnou inscenaci. Václav Klemens a Antonín Dvořák upravili původní text a vyňali to nejpodstatnější, čímž osvěžili příběh, aniž by ztratil své původní kouzlo. Manon Lescaut v podání Andrey Zatloukalové by ustála i velké jeviště, jelikož její podmanivé herectví je neustále sebevědomější a jistější. Andrea předává Manon svou křehkost, lolitovskou naivitu a lascivní koketérií. Pracuje s textem jakoby si hrála s korálky na náhrdelníku a přitom balancovala na laně nad propastí.

Z inscenace Manon Lescaut. (Foto: Antonín Dvořák)

Andrea Zatloukalová je jistě velmi talentovaná herečka a i přesto, že je teprve na pomyslném začátku, má v sobě velkou dávku pohybové i mluvené sebekontroly. Je si jistá tím, co dělá, a má před sebou jistě velké role. Podobně vidím také Báru Vidomskou, která v sobě má velkou energii a svým zpěvem se umí zviditelnit v sebemenší roli. Ač nedostává tolik prostoru, v Manon Lescaut je i tak vidět a nelze si jí nevšimnout. Trojlístek dámského obsazení doplňuje mladinká Ema Matýsková.

Ema Matýsková a Ondřej Vyhlídal. (Foto: Antonín Dvořák)

Pánové v rolích rytíře Des Grieux (Ondřej Vyhlídal), Tiberge (Pavel Zavadil) a Duvala /Duval syn (Jakub Georgiev) převádějí, jak se každý ve své roli našel. S přihlédnutím k opakované premiéře a k tomu, že herci už mají zkušenosti nad rámec konzervatoře, musím poznamenat, že rytíř De Grieux v rukou Ondřeje Vyhlídala nemá takovou sílu hlavní postavy, jakou bych očekávala. Postava Des Grieux je roztěkaná, mnohdy se text rozpadá v přemíře přeřeků a jeho výstup v kontrastu s ostatními působí jakoby se právě Ondřej vrátil v čase a byl na závěrečném studentském představení.

Z inscenace Manon Lescaut. (Foto: Antonín Dvořák)

Pavel Zavadil v roli přítele Tiberge představuje klidné civilnější herectví, které se přesně hodí do vedlejší role, jež má však zásadní vliv na osud hlavních postav. Nejvíce se herecky předvádí, čímž se výrazně podepisuje na zábavní lince, Jakub Georgiev. O jeho talentu není sporu a svou osobitostí se již vymezuje podobně jako Andrea Zatloukalová.

Jakub Georgiev a Andrea Zatloukalová. (Foto: Antonín Dvořák)

Miroslava Georgievová na začátku inscenace poznamenala, že by tímto představením mohla začít nová tradice her „studenti studentům”. Pokud se taková tradice ujme a inscenace (nejen) pro studenty budou mít podobnou kvalitu, budou se čtenářské deníky plnit samy. Kombinace scénografie, práce s moderními prvky a úpravy textu tak, aby se zachovalo to podstatné, ale neodradilo zdlouhavými dialogy, to je cesta, která funguje. Snaha převést klasiku na jeviště takovým způsobem, jak se podařilo tvůrcům Manon Lescaut, je více než vítaná.