Zdravě suverénní Syridas se dokážou na debutu Awaken velmi příjemně deathmetalově rozvášnit

Na konci ledna bylo v ostravském klubu Barrák pokřtěno debutové CD Awaken kapely Syridas. Ostravská parta v sestavě Jakub Forst (zpěv a kytary), Stanislaw Waclawik (kytara), Bronislav Sidon (baskytara) a Ondřej Mik (bicí) se zhlédla v death metalu. V takovém death metalu, kde se projevuje náklonnost k severskému, tedy spíše melodickému střihu, ale zároveň jedenáctka předkládaných písní včetně nezbytného intra nabízí také dostatečnou porci hudební brutality. A díky tomu lze poukázat na jejich spojitost s americkým vyzněním tohoto žánru. Nicméně tím se kruh pestrosti neuzavírá, pěvecké party totiž ze všeho nejvíce atakují blackmetalové teritorium.

Tento mix funguje. Někdy na jedničku, jindy s odřenýma ušima, ale funguje. Syridas jsou na svém prvním albu dostatečně draví i zdravě metalově podráždění. Sympatické ovšem je, že nechtějí být ostří za každou cenu. Netíhnou k jakési deathmetalové nucenosti jen proto, aby prezentovali své silácké ego. Ostatně dočkáme se i momentů, kde vládne kytarová uvolněnost (viz. třeba úvodní pasáž v Abyss).

Dalším charakteristickým elementem je fakt, že Syridas se na debutu prezentují jako dostatečně hravé seskupení. Navíc se klade důraz na instrumentální preciznost. Pokud to situace žádá, skladby dokážou optimálně vystupňovat, a jakmile se deathmetalově rozvášní, je to radost poslouchat. V tomto případě lze poukázat především na pátou Creation of Hate, na jejíž útočnost se jistě bude sázet i na koncertech.

Následující Brutal Heart zase čerpá dokonce z jakési vikingsko-doommetalové pompéznosti. Což je velmi příjemné osvěžení a nutno zdůraznit, že podobné vlivy zaslechneme rovněž v dalších skladbách. Někdy více, jindy méně. Za zmínku stojí rovněž devátá Mind, jež je na jednu stranu poměrně rozvážná, ale na druhou koketuje s industriálem. Naopak zřejmě nejsyrovějším songem je třetí Internal Madness, kde hostuje zpěvák Petr Hykel (ex-Kazgaroth).

Kapele nechybí nadšení. Ani náznakem nepůsobí nijak začátečnicky vyjukaně. Z písní tak čiší přijatelná suverenita, což se následně projevuje i na jejich vyznění. Lehce dokážou posluchače do svých hudebních příběhů vtáhnout, a to i přesto, že se místy do provedení vkrádá jakýsi rutinní projev. Nicméně Syridas evidentně vědí, co chtějí. A vědí, jak tohoto svého cíle dosáhnout. Stále tahají za delší konec navzdory tomu, že nejsou žádní novátoři.

Pravda je, že pěvecké party by jisté obohacení či inovace snesly. Takhle se totiž až zuby nehty drží zmíněného „hrubozrnného“ projevu. Je to sice sázka na jistotu, která funguje, tedy nic špatného, ale z pohledu kreativity to není nejoptimálnější řešení.

Je jasné, že pouze elánem se vyhrávat nedá, přesto Syridas svou práci odvedli dobře. Za aktuálních podmínek zřejmě dosáhli svého maxima a bude záležet jen na nich, jakým způsobem budou chtít své standardy zvyšovat.

Suma sumárum, Awaken je zásek, díky kterému Syridas stojí na pevných, odolných a nepropustných základech. A to se počítá. Pokud se však chtějí posunout ještě o level výše, je třeba být i nepředvídatelný. Nespoléhat jen na osvědčené jistoty, ale zkusit se vydat i po nevyšlapaných cestách