Marta Infante před premiérou Zásnub ve snu: Našla jsem v Krásově hudbě věci, které mi jsou blízké

Naposledy jsem vás viděl snad na Svatováclavském hudebním festivalu v barokním programu. Jak se máte, Marto, a jak jste prožívala poslední dobu?

Poslední dva roky se kvůli koroně bohužel zastavil i hudební svět, všechno se změnilo, ale i tak jsem měla štěstí na řadu koncertů. Je fakt, že ve Španělsku restrikce kulturu nezasáhly tolik jako tady v České republice. Debutovala jsem v Gran Teatre del Liceu v Barceloně a měla i dost symfonických koncertů. Také jsem ztvárnila hlavní roli v opeře Farnace Antonia Vivaldiho v Praze. Zážitkem bylo pro mne i vystoupení v krásném barokním divadle ve Valticích spolu s Markem Štrynclem a jeho orchestrem Musica Florea.

To zní moc hezky! Nyní vás ostravské publikum uvidí a uslyší v opeře Zásnuby ve snu Hanse Krásy. Jaká je Marja, kterou ztělesníte?

Marja je silná ruská žena, která udělá všechno možné, aby svou dceru Sinu dobře provdala. Je to tvrdá a cílevědomá žena, která na jevišti ukáže hodně tváří: u někoho vyvolá sympatie, jiného odradí její faleš a možná i trochu šokuje její nenávist.

Jak se vám taková dramatická role předpokládající široký výrazový rejstřík hraje? Je důležité přemýšlet o své postavě a vcítit se do jejího chování?

Ta role není vůbec jednoduchá, ale usilovně jsem na ní pracovala. Hudba je tak dobře napsaná, že umožňuje zpěvákovi předvést maximální výraz. V tessituře jsou značné rozdíly, chvíli zpíváte proklatě nízko a chvíli nebesky vysoko. Hans Krása hodně pracuje s kontrastem v podobě melodického legata a staccata na druhé straně. Nechybí ani téměř mluvené pasáže ve stylu Sprechgesangu. Musela jsem na postavě po hlasové i herecké stránce usilovně pracovat a přemýšlet, ale mám ráda dramatické role a tato se mi hodně líbí.

Marta Infante. (Foto: archiv umělkyně)

Zmínila jste hudební stránku Krásovy opery. Přiznám se, že mě svou hudbou dost zaujala. Naprosto aktuální výraz, postmoderní styl… Co říkáte na jeho hudbu, oslovuje vás?

Musím říct, že zpočátku, když jsem první dny seděla u klavíru a studovala svůj part, měla jsem trochu obavy. Přestože hraju na klavír velmi slušně, nebyla jsem schopna Krásovu hudbu v jádru nebo celku pochopit. Až prostřednictvím nahrávky vydavatelství Decca jsem měla možnost slyšet jeho operu vcelku a začala té hudbě více rozumět. Našla jsem v Krásově hudbě věci, které mi jsou blízké. Trochu připomíná pozdní tvorbu Richarda Strausse, místy nezapírá janáčkovské prvky a další české hudební idiomy. Nechybí ani záblesky populární hudby prvních desetiletí 20. století! I když je můj part opravdu hodně náročný, po měsíci a půl zkoušení můžu říct, že se mi hudba Krásovy opery hodně líbí.

To je velmi výstižné. Nic skutečně hlubokého se člověku nepoddává snadno.

Soudobá hudba je mi blízká, zpívám ji hodně i ve Španělsku. Podílela jsem se na několika světových premiérách soudobé hudby, jednou z nich byla například opera L’enigma Di Lea od velmi úspěšného katalánského skladatele Beneta Casablancase ve velkém divadle v Barceloně. Zpívala jsem také mnoho písňových cyklů a symfonických skladeb od současných autorů. Právě letos v říjnu budu zpívat v Gran Teatre del Liceu další světovou premiéru.

To zní velmi zajímavě, je fajn, že se neomezujete na jednu hudební epochu. Zaujalo mne, že jste zaregistrovala v Krásově hudbě i české hudební idiomy. Může to být i tím, že jste u nás dlouho studovala a pobývala?

Myslím, že určitě. Když jsem začala studovat v Česku, byla mi vaše hudba hodně vzdálená. Ale postupně jsem si ji úplně zamilovala. Ve Španělsku se snažím propagovat na svých recitálech českou hudbu. Nahrála jsem album s písněmi Antonína Dvořáka a na mých koncertech pokud možno nikdy nechybí písňové cykly Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. A musím dodat, že obecenstvo je českou hudbou vždy nadšené!

Tak to je úžasné, děkuji za kompliment české hudbě, jste velmi milá! A jakou hudbu svého rodného Španělska byste pro zajímavost doporučila k objevení nám?

Určitě bych doporučila výborné skladatele jako Manuel de Falla a Issac Albéniz. Nádhernou hudbu inspirovanou rodnou zemí psali Enrique Granados a Federico Mompou. Ale proč vlastně nezabrousit také k vynikajícím renesančním skladatelům jako byli Tomás Luis de Victoria, Francisco Guerrero a z barokních třeba José de Nebra a Sebastián Durón…

Máte opravdu široký záběr! Můžeme se ještě krátce vrátit k chystané inscenaci Krásových Zásnub, prosím?

No jasně!

Operu připravuje inscenační tým v čele s Jiřím Nekvasilem. Jak se vám s tímto režisérem, který věnuje hudbě 20. století soustavnou pozornost, spolupracuje?

Samozřejmě je vidět, že Jiří Nekvasil má moc rád soudobou hudbu a že se jí hodně věnuje. První den zkoušky nám dlouze vyprávěl o osudu Hanse Krásy a jeho hudbě. Bylo to pro mne velmi inspirativní. Myslím, že jeho režie je moc zajímavá a že je zapotřebí i takové projekty pravidelně dělat. Pracuje se mi s ním moc dobře, je to člověk s dobrou energií a jasnou představou. Dokáže nám zpěvákům předvést, co přesně po nás vyžaduje. Je sympatické, když se vcítí do role a předvádí, jak by si to od nás představoval.

Je možné vnímat nové ostravské nastudování Krásovy opery jako splacení dluhu tomuto skvělému skladateli, který zemřel v Osvětimi 17. října 1944 ve stejný den jako jeho kolegové skladatelé Viktor Ullmann a Pavel Haas?

Je pravdou, že hudbu Viktora Ullmanna a Pavla Haase moc neznám, ale pokud psali tak kvalitní hudbu jako Hans Krása, nepochybně si zaslouží, aby jejich hudbu poznali i dnešní posluchači. Vždyť jim tu možnost vzala tehdejší zlá doba! Myslím si, že je to jedním z hlavních poslání umění, aby se snažilo takové skladatele předvést širokému publiku, i když to pro žádnou ze zúčastněných stran není jednoduché!