Žena v množném čísle na výtečné nahrávce Ona Tomáše Kočka & Orchestru

Lupček, uročnica, černobyĺa, čemerica. Slova, jejichž význam je dnes málokomu zřejmý. Ale když je slyšíme v melodickém přednesu písně Lupček, nelze se ubránit sugestivní magii, která z drsné harmonie, stejně jako z klouzavé intonace elektrizujících ženských hlasů prýští. Žena v kontextu lidové tvorby. Žena jako fenomén, který rozdává život i smrt. Jako zdroj prasíly, uvědomění, radosti i smutku… Tomáš Kočko si zvolil široké téma, které lze pojednat různými způsoby. „Dospěl jsem do fáze, kdy vidím, co všechno ženy oproti nám mužům musí řešit a kolik toho na ně bylo nakládáno,“ vysvětluje autor svou motivaci.

Hned následující Matulu moja dosvědčuje, že stylové nůžky alba Ona jsou pořádně doširoka rozevřené. Písničku otevírá břeskná melodie šalmaje, k níž se přidává ostrý metalový riff v kytaře a perkusích. Strhující rytmika doprovází litanický zpěv, který se v dalších slokách rozrůstá o barevné intervalové postupy. Téměř šestiminutový song plyne pomalu jako mohutný veletok, ale ani na chvíli nenudí. Nejdelší skladbou alba je desetiminutová epická balada Turci. Také jí zahajuje výrazný ostinátní motiv, na nějž se postupně nabalují další melodické linky. Příběh vdovy, která přijde o všechny své děti, má v sobě něco neúprosného a litanického. Líně se vinoucí tempo a permanentní groove pozvolna oplétají melodické linky a vokály, které zní velmi přesvědčivě.

Odlehčenou, bezstarostnou tvář někdy kruté reality nabízí skočná Hopaj, hop v bryskním sudém taktu. Veselý text o tancujících nožkách kolorují sólové ozdoby v houslích a barevný zvuk perkusí. Vyzvání tanci, které nejde odmítnout! Znamenitou aranží na pomezí experimentu a neobarokní aluze se může pochlubit skvostná Kebych byla jahodú. Její neotřelé houslové souzvuky non vibrato po celou dobu rozčeřují virtuózní melodické pasáže v rychlém tempu, které pozoruhodně kontrastují s gnómickým sdělením lidové poezie. Další paralelou k tanečně stylizované tvorbě je píseň Povídajú ludé, v níž jsou nejdůležitějším stylotvorným prvkem ženský sbor a mnohotvárné perkuse. Sborové vokály jsou opravdu mohutné a rafinovaně koncipované na způsob sóla a simultánního doprovodu v pestré intervalové sazbě.

Lidové tvorbě se nejvíc vzdaluje Stojí v poli broskviňa, jejíž kytarová stylizace, pružná basová linka a celkové aranžmá směřují asi nejvíc k hudební alternativě s jemnými odstíny jazzu. Opět se zde setkáváme s introspektivním houslovým sólem a harmonií, která je bohatá na nuance i tónické prodlevy. Nádherné akordické rozklady v cimbálu v instrumentální mezihře dávají písni horizontální šířku a silně pozitivní emoce. K teskné a zadumané atmosféře se navrací Lavečka, již otevírá dialog cimbálu a ženského hlasu. Z písně vane stesk po nenávratném plynutí času. Její úsporné, ale neobyčejně výstižné aranžmá má nebývalé kouzlo, které lidovému textu o polámané lavičce propůjčuje bezmála ontologickou dimenzi.

Závěrečnou píseň Majdalenko Studýnková je sólem pro Tomáše Kočka, který se na celém albu pěvecky šetřil ve prospěch dámských vokálů. O to víc si Kočko svůj zpěv s hereckou gescí a nadýchaným frázováním vychutnal. Třešničkou na dortu je šťavnatý crossoverový motiv saxofonu i regulérní heavymetalové sólo elektrické kytary. Je to rozmanitá a sladká tečka za albem, které se v několika příbězích s ženou v hlavní roli opravdu hodně vydařilo.

Škoda jen, že si Tomáš Kočko & Orchestr nepohlídali lépe také kvalitu a úplnost informací v bookletu. Nejen, že chybí základní údaje o celkovém čase nahrávky a délce jednotlivých skladeb. Každá píseň má jiné interprety, ale posluchač nemá šanci vědět, kdo konkrétní písně zpívá, protože u jmen chybí přesnější vysvětlivky a číselné symboly. To je poněkud amatérská chyba, kterou trochu vyvažuje vkusná grafika a design.

Ona je jedním z nemnoha loňských vrcholů tuzemské world music, který může být prezentován v mezinárodním kontextu. Album lze poslouchat bez jakékoli předešlé iniciace v podobě znalosti folkloru, hudby Tomáše Kočka či lidové poezie. Jeho emocionální rozměr dokáže učarovat i tomu, kdo se orientuje na hudbu jiných stylů. Čím je to způsobeno? Tomáš Kočko & Orchestr ukázali, jak se dají citlivě a nenásilně zkombinovat nejrůznější multižánrové prvky a výsledkem je kompaktní, jasně definovaná nahrávka, která se zapíše do paměti. Zvolené téma ženy je v písních Tomáše Kočka otevřeno bez adorace a sentimentu, přesto je z každého tónu a slova zřejmé, že se hluboce dotýká všech.

Album Ona můžeme zařadit k tomu nejlepšímu, co dosud Tomáš Kočko & Orchestr na deskách zanechali.

Tomáš Kočko & Orchestr: Ona. Celkový čas: 44:14. Vydáno 31. prosince 2021.