Všechno, co dnes znám, jsem se naučil v kapele Michala Penka, říká ostravský kytarista Pavel Novotný

Jak aktuálně vypadá tvůj hudební život? Na čem teď pracuješ?

Aktuálně spolupracuji se dvěma úžasnými kapelami, a to se zkušenou Salamandrou a mladou, ambiciózní Metal Factory. Po všech stránkách je to radost a štěstí dělat s takovými lidmi.

Jak došlo ke spolupráci s kapelou Metal Factory?

No, především mě Vašek Moch (kytarista Metal Factory, pozn. aut.) uplatil (smích)… Ne, samozřejmě si dělám srandu. S Vaškem mě seznámil Tomáš Hradil (zpěvák Salamandry, pozn. aut.), pak jsem byl přítomen koncertu kapely Trezor, kde Vašek Moch tehdy hrál, a když jsem zblízka viděl ten jeho kytarový nátěr, tak jsem si ho okamžitě zamiloval. Do puntíku splňoval mé představy o moderní metalové kytaře. Takže jsem mu chviličku lezl do zadku a on mě za to pozval ke spolupráci (smích). Jsme kamarádi a v oboru, ve kterém dělá, neznám nikoho lepšího, vážně. Jako znám pár úplných kytarových ekvilibristů, co hrají i ušima, ale o tom to fakt není. Musí to mít drive a ksicht a šlehu na solar, což Vašek má.

A co se týká Salamandry?.

Právě jsem dotočil sóla pro její připravované album, které bude mít křest letos v dubnu. Byl jsem požádán o spolupráci, protože jsou ještě pořád bez sólového kytaristy. Bylo to super dělat na takové desce.

Ještě bychom měli zmínit kapelu Salto…  

To je takové seskupení přátel bez nějakých přehnaných ambicí, protože hrajeme pouze covery. Nicméně musím podotknout, že za mikrofonem mám opravdové profíky. Nestárnoucího zkušeného rockera Tomáše Hradila s výjimečným hlasovým rozsahem, naprosto skvělou zpěvačku Světlanu Žižkovou a luxusně zpívajícího bicmena Hynka Plucnara. Nikdy mě neomrzí je poslouchat. Opravdu umí! Ale sedmnáct let hraní po stovce akcí ročně si vyžádalo daň v podobě prudkého zhoršení mého zdravotního stavu a kapela tím tiše trpí. Ale oni mi to odpustí, protože musí (smích). Co se týká plánů, mám jeden. Chtěl bych dodělat pro ty moje zpěváky album, protože si to zaslouží. Všichni tři. Už jsem podnikl první kroky k realizaci natáčení. Materiál mám.

Působil jsi také jako učitel hry na kytaru. Jaký je podle tebe rozdíl mezi kvalitním a průměrným kytaristou?

Působil jsem spíše jako takový poradce. Popravdě byla to taková malá charita. Necítím se být zas tak dobrý, abych mohl někoho přímo učit. Měl jsem žáky pilné i líné, ale až na výjimky všichni dosáhli takové úrovně, že našli uplatnění v kapelách a já už je jen zpovzdálí sleduji. Ono je to asi jen o tom, kolik času a dřiny jsou ochotni tomu dát. Jen talent zdaleka nestačí.

Ze současnosti se přesuňme do minulosti. Ve tvém hudebním životopise figuruje také angažmá v Citronu…

Po ostravském koncertě kapely Sing Sing Michala Penka mě oslovil s nabídkou spolupráce dnes už nežijící kapelník Citronu Radim Pařízek a vznikla z toho dvě alba, Sexbomby od Citronu a Pád do nebe od Tanji. V Citronu jsem stihl během natáčení zmíněných alb vykouřit kamion cigaret a vypít bazén kávy. Zažil spolupráci s Dodo Doležalem a Ondřejem Konrádem a prožil zajímavé chvíle při pronikání do tajů nahrávání. Po natočení alb jsem se opět vrátil k Michalovi, kde jsem byl vlastně zaměstnán na plný úvazek. V Citronu jsem jen hostoval. Hned nato jsem ještě stihl točit album s Věrou Špinarovou, pro kterou jsem napsal baladu s názvem Proklatě nízko, a také točit věci pro rádio s Borisem Urbánkem. To mě hodně bavilo.

Už jsme nakousli tvou dlouholetou spolupráci s Michalem Penkem. Jak k ní vůbec došlo?

Jel jsem v podstatě naslepo na Penkem vyhlášený konkurs do Prahy, kam mě vyhnal Aleš Bajger (smích). Tam mi Michal vrazil do ruky kazetu s materiálem a jel jsem zase domů. Týden na to byla kousek za Prahou zkouška. Měl jsem výhodu v tom, že na rozdíl od toho davu uchazečů, kteří se nadrtili přepečlivě jednu věc, jsem nasoukal do hlavy za jeden týden celý koncertní playlist, takže po mně hrábli.

Asi není tajemstvím, že Michal Penk mohl zanechat na české hudební scéně ještě výraznější stopu nebýt jeho, řekněme, osobních problémů. Nicméně jak se ti s ním spolupracovalo, ať už po hudební či lidské stránce?

V té době s ním byla spolupráce vynikající. Byl otevřený nápadům všech lidí z kapely a jedna věc je jistá. Je to obrovský, ale opravdu obrovský talent, co se psaní hudby týká. Leč, jak vidno, promarněný. Nedávno jsem pro něj točil nové a velmi zajímavé album a v polovině se to zaseklo. Co za tím vězí, netuším ani já.

Třeba na Wikipedii se uvádí, že Michal Penk „byl vychováván ke vztahu k Malému princi, Simonu a Garfunkelovi, Vysockému, Tracyho tygrovi, Jeseninovi a Chopinovi.“ Projevovalo se to nějak v jeho myšlenkách, tvorbě či přímo životním postoji?

Určitě ano, jen se k tomu musí posluchač dostat vlastní cestou, protože z rádia zná Michala jen v souvislosti s písničkou O bláznech. Ale o dalších, a řekl bych v několika případech i lepších skladbách, nemá potuchy. Má či měl velmi rozmanitou tvorbu.

Michal Penk si prošel jak popovým obdobím, tak díky skupině Sing Sing i rockovým obdobím. Je možné prozradit, zda tuto změnu žánrů chtěl on sám, zda to byla jeho volba, anebo to za něj rozhodovali manažeři, které měl kolem sebe?

Byl to čistě jeho nápad. A po příchodu basáka Vency Vlasáka (ex-Pavel Novák, ex-Citron, v současnosti Limetall) to nabralo pořádný vítr do plachet. Konečně na nás začali chodit i chlapi, což bylo po všech těch plyšácích házených na podium úlevné. Troufám si tvrdit, že dnes by to byla skvělá kapela, ale bohužel… Po rozpadu kapely jsem s ním zůstal jen já, udělali jsme další alba, natočili něco pro televizi, ale přišlo mi to už, jako když dobíhá setrvačník…

V čem nejvíce byla spolupráce s Michalem Penkem pro tebe přínosná?

Naučil jsem se tam vše, co dnes znám. Dělal jsem s ním na hudbě k filmu, točili jsme spolu pět alb, točili v televizi, kecali v rádiích, sjezdili Česko i Slovensko křížem krážem, dvakrát jsme hráli v Německu a byla spousta možností odkoukat, jak to dělají ti nejlepší. Byla to určitě škola. Pak jsme dostali výborný nápad jet do Norimberku na koncert Van Halen a ta dokonalost ve všem nás málem zabila (smích). To je zkrátka jiný vesmír a tváří v tvář takovému geniu a monstru ti prostě sklapne deštník. Dva měsíce jsme to rozdýchávali a až pak byli schopni vůbec něco dělat. Byla to velmi poučná pauza. (smích)

Když jsi skončil spolupráci s Michalem Penkem, neměl jsi nabídky z jiných kapel?

Jo, měl. Ozvali se třeba Argema, Dan Landa, Dara Rolins. Nic, čemu bych mohl být prospěšný. Jo a ještě jsem měl nabídku od Petra Jandy hrát s Olympikem na akustiku tříměsíční unplugged tour, což jsem odmítl, protože by to kolidovalo s termíny koncertů Sing Sing. Škoda.

Mimochodem Andonis Civopulos v rozhovoru pro Ostravan v roce 2019 na otázku, koho považuje na Ostravsku za dobré kytaristy, zmínil i tebe…

No od krále Civoše je každá zmínka vyznamenání. Nicméně to jsme zase úplně jinde. To je taky jiný vesmír, protože Civoš je jen jeden. Naštěstí, protože jinak bych se na to už fakt vykašlal. (smích)

Co naposled tě na hudební scéně překvapilo?

Překvapila mě neuvěřitelná kapela Dirty Loops a nikdy mě nepřestane fascinovat Tommy Emmanuel, protože to není člověk. A také jsem byl dost mimo, když jsem objevil videa z koncertů, na kterých zpívá Dimash Kudaibergen. Rozsah šest oktáv, milión zpěvových technik a neskutečná intonace. A samozřejmě mě neustále překvapuje kapela Kryštof (smích).

Máš ještě nějaký hudební sen?

Můj největší hudební sen je naučit se hrát na kytaru.