Strom, les, umění, nebo dětské hřiště? Spojení PLATO s kolektivem Spodní 27 se proměnilo v Potřebu

Hranice galerijního prostoru překonal objekt s podtitulem Potřeba. Dle slov kurátorské dvojice Jakuba Adamce a Zuzany Šrámkové se stal z vánočního stromu les v první polovině ledna, a to ve chvíli, kdy opustil PLATO. Od půlky prosince postupně vznikal v součinnosti autorského kolektivu Spodní 27 a dětí z Jirské osady, celý proces sledovala „psychopsychedelická“ televize Páteř. O autorkách a autorech již sedmého autorského vánočního stromu (lesa) víme jen to, že je spojuje adresa Spodní 27 a že své autorství kolektivně a anonymně sdílejí stejně jako potřebu empatické intervence do komunitního prostoru.

Na ulici Spodní to vypadá jako v kulturní líhni. Jde o vyloučenou lokalitu jako kdysi třeba Stodolní. Do centra je to však daleko, obyvatelé jsou izolovanější a ani zrenovovaná bytovka neruší omšelou pouliční atmosféru, její vysoký plot ji spíš ještě podtrhuje. Před nějakými deseti lety se zrodil nápad na rehabilitaci tohoto místa. Kreativním obydlením a svépomocnou revitalizací rozbitých bytů začal pomalu vznikat skromný prostor pro alternativní kulturu.

Vystřídalo se tu mnoho pozoruhodných osobností, umělců. Někteří zde žili a tvořili, jiní přespávali mezi koncerty a nacházeli azyl na svých cestách. Je to pár bytů, vlastně jeden vchod, ale kolik zde za tu dobu vzniklo obrazů, skladeb, skvělých myšlenek a akcí? To už nikdo nespočítá. A kolikrát za tu dobu poskytly počmárané a oprýskané stěny útočiště a přijetí někomu, kdo to nutně potřeboval?

Ze stromu se stalo hřiště. (Foto: Zuzana Šrámková, PLATO)

Záměrně představuji místo v tom lepším světle, vše ostatní si lze živě představit a dočíst se o tom všemožně spoustu senzace. Jemný spodní proud jde proti tomuto převládajícímu trendu a evidentně v nějaké míře stále odolává materiálnímu i kulturnímu tlaku a vánoční strom/les/potřeba to skvěle ilustruje hned v několika rovinách.

Kolektiv se ptal dětí, co potřebují. Hřiště. To nové, co tady postavili, je za plotem. Jenže lze postavit hřiště zespodu? Může být hřiště současné umění? Konceptuální objekt? S tím si zdejší děti hlavu nelámou. Kreslí prý rády přirození nebo korunu. Umělci tedy vyšli z klenotu, tvar korunky vyskládali z tvárnic a síť z hrubého provazu spustili ze špičky kovového „kmenu“ dokonce tak, že z dálky skutečně připomíná siluetu vánočního stromu.

Objekt má asi 2,5 metru na výšku i šířku, na místě je instalován tak, aby byl stabilní. Zda je to víc umělecké dílo či hřiště, je skutečně těžké říct, ani v jednom ohledu pravděpodobně nesplňuje normy. Umění je naštěstí nepotřebuje a děti mají jasno, aktuálně podrobují konstrukci prvním zátěžovým zkouškám. Samy se na realizaci podílely, moc mi k tomu povědět nechtějí, daleko víc je zajímá, kdo má babu a jak instalaci prakticky a akčně využít.

Ze stromu se stalo hřiště. (Foto: Zuzana Šrámková, PLATO)

Kolektiv rozvěšuje na Potřebu malované duhové a romské vlajky, z reproduktoru hrají tradiční romské písně. Děti lítají kolem, dokonce se poblíž hraje fotbal. Je asi pět stupňů pod nulou. Celá ta situace je vlastně trochu neuvěřitelná a romantická, ve svém důsledku trochu absurdní a smutná. Je toho tady mnohem více, co je potřeba, a nejen tady. To však neznamená, že to, co se tady odehrává, je málo.

Celá akce je svým způsobem charakteristická pro tendence, které mají své místo a vliv ve světě současného umění i společenského dění. Autoři se stávají spíše iniciátory projektů, jejichž realizaci ponechávají z velké části divákovi i náhodě. V tomto případě se podílí na objektu celá komunita, které náleží i výsledek. Interpretace takového díla je pak podobně svobodná jako celý jeho koncept, patří tak trochu všem.

Kolektiv Spodní 27 svou činností dlouhodobě podporuje určité ideály jako jsou svoboda, rovnost a vzájemná pomoc. Rozdává jídlo potřebným (Food not Bombs), organizuje kulturní akce, vše se děje tak nějak odspodu, svépomocí, tento zdánlivě nevýrazný hlas má však silný celospolečenský potenciál a stojí za speciální pozornost a podpora těchto aktivit skrz „oficiální“ kulturu má velkou, přinejmenším symbolickou hodnotu.

Strom/hřiště. (Foto: Zuzana Šrámková, PLATO)

„Tradiční umělecká intervence na téma vánočního stromu se po loňské pandemické pauze už posedmé vrací do PLATO,“ mohli jsme se dočíst k projektu na webu galerie. Jakub Adamec dodává, že se jedná o „time-specific“ instalaci. Je vážně zajímavé, kam se v tomto kontextu posouvají pojmy jako tradice, čas, autorství či třeba prostor.