Václav Moch z nové ostravské kapely Metal Factory: Lepší je opotřebovat se než zrezivět

Už příští měsíc vydáváte debutové album. Co bys o něm v tuto chvíli mohl říci?

Na CD se objeví dvanáct skladeb. Celková stopáž bude téměř 60 minut. Tracklist jsme schválili jednomyslně a po jeho poslechu věříme, že ta necelá hodinka nebude rockového posluchače nudit a v každé skladbě si najde něco jiného. Skladby budou rychlé i pomalejší, včetně balad, s různými tematickými směry. Nicméně věříme, že stále s otiskem Metal Factory, který se v tuto chvíli samozřejmě teprve vytváří.

Co dalšího můžeš fanouškům o desce prozradit? Proč by si měli album obstarat?

Významným cílem bylo to, aby bylo album poslouchatelné jak celkově, tak i po jednotlivých skladbách, nehledě na jejich pořadí. Zda se tento cíl podařilo splnit, to samozřejmě ohodnotí až posluchači. Deska ponese název Defeat All podle našeho druhého vydaného singlu, na který jsme zaznamenali velké množství pozitivních ohlasů. Název může symbolizovat úsilí překonávat překážky, porážet obavy, strach a nebezpečí ve všech možných podobách. A proč si album obstarat? Pokud máte rádi mírně tvrdší hudební žánry s výraznými ženskými zpěvy a nejste fanoušci pouze líbezných falzetových vokálů, pokud máte rádi heavy/power/melodic metal, kde občas zazní i nějaké to kytarové sólo, pak věříme, že jste na správné adrese.

Jak dlouho album vznikalo? Složil jsi v minulosti nějaké songy a posléze jsi hledal ty správné spoluhráče, nebo jste skladby tvořili společně už jako kapela Metal Factory?

Že dáme dohromady celé album se vším všudy, to byl ještě v prvních měsících minulého roku velmi, velmi vzdálený cíl a přestože jsem měl vytvořeny kostry některých skladeb, došlo často na poslední chvíli k mnoha změnám. Zbývala ještě spousta práce a nebyly hotové texty. Při pohledu nazpět byla v polovině dubna skladba Dirty Game skutečně první kompletní vlaštovkou a považuji téměř za zázrak, že nyní máme hotový materiál na celou desku.

Nicméně i zázraky se dějí…

Výše zmíněné kostry některých skladeb jsem měl v šuplíku už delší dobu a řekněme, že v duchu toho, jak říkáš – možná jen čekaly na tu správnou úrodnou půdu. Bez spoluhráčů by album nebylo. Jarda „Pišta“ Sedláček je ostřílený basák, který bez jakýchkoli kompromisů předvedl kus poctivé práce, a Marek Šánta za bicí soupravou dal skladbám rovněž ten správný rytmus. Lví podíl na celkové podobě skladeb pak mají Pavlínka a Zuzka (Pavlína Mochová a Zuzana Batková – poznámka autora), protože před tím, co obě předvedly v rámci tvorby textů, úpravy linek a ve studiu, musím smeknout.

Z dostupných ukázek je patrné, že nechcete být kapelou, která si jde zahrát do hospody pro pár kámošů, ale vaše ambice jsou mnohem větší. Pokud použijeme sportovní terminologii, tak nejdete na plac s tím, že si chcete jen zahrát, ale chcete vyhrát. Bylo obtížné se obklopit lidmi s tímto typem myšlení?

Takováto slova mne velmi těší a vážím si jich o to více, pokud tak skutečně působíme. Pravda je, že v prvopočátku mých myšlenek na projekt Metal Factory bylo udělat pár skladeb, za které se nebudu muset příliš stydět, a mít tu taky něco, co po mně zůstane a budu pod tím podepsaný já. A pak ať se to případně dle možností vyvine tak, jak bude osud chtít, bez přehnaných ambicí.

Václav Moch z kapely Metal Factory. (Foto: archiv)

Ať se na to podíváme z jakékoliv stránky, tak ambice jsou nutné…

To, že se z pár lidí oslovených na spolupráci na projektu, a podotýkám, že z řad dlouhodobých známých a kamarádů, vyvine tým schopný vytvořit celou desku, jsem si v koutku duše asi možná přál, ale ještě nedávno bych za to ruku do ohně určitě nedal. Obklopit se těmito lidmi bylo relativně rychlé a nenásilné, byť jsou to příběhy na delší povídání nad rámec tohoto rozhovoru. Ale já jsem, troufám si říct, byl v muzice vždy přiměřeně pro každou špatnost a s lidmi jsem neměl až na výjimky problém.

V kapele působí členové, kteří v minulosti prošli třeba Salamandrou či Ahardem. Jaké pozitivní zkušenosti jste si z těchto skupiny odnesli? Co zásadního jste se v těchto kapelách naučili?

Pokud odpovídám sám za sebe, pak jsou to zkušenosti z vystupování na největších rockových festivalech tuzemské scény, předskakování před světovými hvězdami na velkých open-air pódiích i v rockových klubech. Samozřejmě je obrovskou zkušeností také určité vystřízlivění v tom, že nic není zadarmo a že rivalita soudobých rockových kapel, především v našich zemích, není zdaleka vždy rovný boj. Pak jsou to zkušenosti v rámci komponování skladeb a v neposlední řadě také studiové zkušenosti. Pavel (Slíva, kapelník Salamandry – poznámka autora) je z mého pohledu jeden z největších českých skladatelů v daném žánru a být skoro deset let po jeho boku je také velká zkušenost.

Co byste v rámci Metal Factory chtěli dělat jinak než zmíněné formace, ve kterých jste působili?

Obě zmíněné formace jsou kapely s mnohaletou historií, celou řadou vydaných desek, s bezpočtem koncertů na svém kontě a s logicky v tuto chvíli bohatším zázemím než my. Navíc s řadou důležitých kontaktů a s poctivě odvedeným kusem práce celé spousty bývalých členů těchto kapel na studiových nahrávkách a vystoupeních. Jsou v úplně jiné výchozí pozici. Porovnávat to jakkoli s Metal Factory je, řekl bych, srovnáváním nesrovnatelného. Logicky musíme dělat jinak celou řadu věcí. Nic jiného nám ani nezbývá. Zda je to správně, nebo špatně, neumím posoudit, ale začínající projekty to nikdy nemají jednoduché. Snažíme se samozřejmě pracovat efektivně a způsobem, který nám naše soukromé životy dovolí.

Jaký tedy máte recept na to, aby debutové album bylo opravdu jen tím prvním krokem a aby se o vás za pár let nemluvilo jako o kapele, která nenaplnila svůj potenciál?

To je v tuto chvíli věštění z křišťálové koule. Za sebe říkám, že pokud mi to osobní a rodinný život, zdraví a finanční situace dovolí, pak je tato deska pouze prvním výkopem, začátkem a těším se na to, co přijde v budoucnu. Rozhodně nehodlám tento projekt po tom, co jsme do něj všichni investovali, položit. Nicméně rád bych se pokládal za pragmatika a realistu a z logiky věci vyplývá, že všichni máme své soukromé životy, doba není jednoduchá, chceme zcela jistě zakládat rodiny a uvidíme, co nám budoucnost dovolí.

To je samozřejmě pravda, že rodina by měla zůstat na prvním místě…

Také už mi není 20 let a nežiju nezávazný studentský život s neomezeným prostorem pro kapelu, do které jsem právě naskočil. Navíc tento žánr je dle mého názoru něco jako hodně drahý sport. Stojí to moře času, úsilí, energie a financí, výsledek je nejistý a vracet se to může mnohdy velmi pomalu nebo vůbec. Výjimek je na naší scéně velmi málo. Což se mnohdy může zdát nesmírně demotivující. Ale o to větší je to výzva a – jak se říká – přes překážky ke hvězdám. Avšak Metal Factory není v žádném případě pouze o mne a její budoucnost velmi, velmi závisí na ostatních členech. Pojďme si tedy vzájemně držet palce.

Skladbu Dirty Game můžeme považovat za jednu z těch, které jsou pro vás typické. Jde o přesvědčivý metalový song s ostrým kytarovým sólem, kde se navíc střídá mužský i ženský vokál, a to vše doplňuje pořádná dávka „chytlavých emocí“. Vnímáš to stejně? To znamená, že si chcete zachovat určitou metalovou tvrdost, ale zároveň je pro vás důležitá i ta emoční stránka, která se mnohdy v metalové hudbě přehlíží…

Přesně jak říkáš, do posledního slova. Poselství tedy považuji za doručené a děkuji ti za tuto reakci. Samozřejmostí je zde souhra všech okolností – dal jsem v té skladbě do kupy hudbu, kterou jsem považoval za přesvědčivou, i s trochou metalové těžkopádnosti. Pavlínka napsala text a upravila si původní linku tak, že z ní vznikl výsledek, jaký je. Avšak nesmím opomenout, že nemalý podíl má můj skvělý kamarád Michal Rucký ze studia Mouseville, který se nám stará o mix a mastering.

Další song Live your Dream věnujete mimo jiné všem, kteří milují a podporují metal, i těm, kteří mají zkušenosti s pády a vzestupy. Proč jste si vybrali zrovna tyto skupiny lidí?

Tenhle text jsem psal já a dělá mi obrovskou radost, že skladbu někdo skutečně vnímá i z pohledu textu. Byť je to možná trochu přestřelené a odvážné, přál bych si, ať ty, kdo si ji poslechnou, spojuje. Tuhle skupinu lidí jsem zvolil z důvodu, že se mezi ně zařazuji sám. Znám jich ve svém okolí velkou spoustu a je to zkrátka skladba „pro všechny srdcaře“. Text je myšlen pozitivně a vznikl po vzoru některých soudobých kapel, hrajících „happy metal“, který lidi, podle toho, co jsem měl možnost vidět na velkých festivalech, skutečně dokáže spojovat a přinášet dobrou náladu a pozitivní energii.

S tím souvisí následující otázka. Málokdy si však uvědomujeme, že životní překážky, pády, chyby a podobně jsou však pro naši budoucnost účinné, protože se z nich můžeme nejvíce naučit a posouvají nás dále… Vidíš to také tak? Mnohdy se však obtížným situacím vyhýbáme…

Jak jsem zmínil dříve, říká se „přes překážky ke hvězdám“. Člověk je mnohdy pohodlný a nechce se nechávat vyvést ze své komfortní zóny. Ale když už tam je, má ta situace často potenciál jej výrazně posunout. Vyhýbat se nepříjemnostem není vždy ku prospěchu věci. Bez porážek by nebylo vítězství. Chybovat je lidské a důležité je umět se ze svých chyb ponaučit. Ale nejsme na stránkách nějakého motivačního časopisu propagujícího bez urážky krabičkovou dietu, takže zkrátka – kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Konejme, jak nejlépe umíme, a to i za cenu, že na cestě klopýtneme. Lepší je opotřebovat se než zrezivět.

U dosud zveřejněných videoklipů máte mimo jiné pozitivní reakce například ze Španělska či z Ruska. Což je určitě potěšující zjištění…

Nebudeme si lhát – koho by nepotěšily pozitivní reakce. Pozitivní reakce tuzemských posluchačů mne nesmírně těší z důvodu, že nás ti lidé vnímají mezi silnou konkurencí v podobě mnoha a mnoha skvělých hudebních uskupení a v té obrovské mediální masáži si dovedou všimnout i naší skromné továrny na metal. Pozitivních reakcí ze zahraničí si také nesmírně cením, a to z důvodu, že tohle se českým kapelám s českými texty a trochu jinak koncipovanou muzikou málokdy stává. A to je zároveň jeden z důvodů, proč je první deska v angličtině.

Jelikož v kapele působí dvě ženy, tak se obrazně nabízí srovnání s výrokem fotbalového trenéra Ladislava Škorpila, který říkal: „Jeden Rus je v mužstvu výborný, dva Rusové rovná se vodka.“ Jak je to ve vašem případě? Jaký máte recept na to, aby žádné problémy, vzhledem k tomu, že máte v kapele dvě ženy, nevznikly?

Má tady někdo recept na ženy? A mohl bych ho vidět? (smích) To je samozřejmě legrace. Obě zpěvačky mají skvělou povahu a myslím také, že kamarádský vztah. Dokážou táhnout za jeden provaz a vzájemně se doplňují. Zásadní recept, který bychom rádi dodržovali všichni, je pro nás pohoda v kapele a soustředění se na společný cíl. To se při přípravě prvního CD ne vždy dařilo, ale dát něco v tomto žánru dohromady za rok a ještě bez stresu není vyloženě snadný úkol a já holky za jejich dosavadní práci obdivuju. Rozhodně to nejsou jen dvě pěkné holky za mikrofonem, které fungují podle předem stanovených not a jsou nějakou zpívající ozdobou kapely, za kterou stojí někdo jiný.

Můžeš upřesnit?

Pavlínka i Zuzka udělaly na desce obrovský kus tvrdé práce a obě jsou velkým přínosem. A nejen na desce samotné. Toho si nesmírně vážím a jsem přesvědčen, že je to z jejich pozice skutečně vydřené dílo. Věřím, že i ony tohle vnímají a budou za to na sebe patřičně hrdé. Je to jejich kapela, jsou zcela plnohodnotné členky týmu, a tak věřím, že pokud budeme chtít, vždy najdeme nějakou cestu.

Pavlína a Zuzka z Metal Factory. (Foto: archiv kapely)

Album vychází 22. února 2022. Je to náhoda, nebo má pro vás tohle datum nějaký speciální význam? Ostatně jak velkou symboliku přikládáte číslům?

Datum není náhodné, ale je dobře zapamatovatelné a možná mírně magické, takže se to samo o sobě nabízelo vzhledem k tomu, že jsme desku reálně plánovali na konec minulého nebo začátek letošního roku. Já osobně číslům symboliku určitě nepřikládám. Jak to mají ostatní, popravdě vůbec netuším. Možná si tipnu, že nemají rádi číslo 13, ale na tom to asi končí. (smích) Datum nám však paradoxně významně pomohlo z hlediska produkce – materiál je již nějakou dobu připraven a my tak měli prostor si vše poslechnout i s odstupem a rozhodnout se, zda skladby ponecháme v podobě, v jaké vznikly. A rozhodli jsme se, že ano, ať to mají posluchači „na první dobrou“ v rámci toho, co jsme za ten necelý rok stihli. Se vším, co k tomu patří. Myslím si, že první desky kapel takové bývají a má to své kouzlo.

Co vás ještě čeká v nejbližší době?

Máme již dopředu připravený videoklip a lyric video, ale videoklip se netýká vyloženě titulní skladby a vznikal v době, kdy ještě nebylo o celkové podobě alba zcela jasno. Určitě jej na jaře vypustíme, ale rád bych do budoucna viděl ještě jeden, produkčně rozsáhlejší videoklip k jedné z poslechově možná mírně náročnějších skladeb z desky. Ale to už není nic, co by nás časově či jakkoli jinak limitovalo, takže máme spoustu prostoru si to všechno promyslet. Prioritou je pro nás samozřejmě mít na světě první desku a mít tak v ruce něco fyzického, co můžeme dát posluchačům a fanouškům.

Plánujete i křest alba?

Křest alba prozatím nemáme stanoven, ale pravděpodobně proběhne buďto na jednom z letních festivalů, kde se uskuteční naše koncertní premiéry, nebo na nějaké menší klubové akci s blízkými fanoušky, posluchači a přáteli.