Odešel legendární houslový pedagog Zdeněk Gola, pro kterého nikdy nebylo v hudbě hotovo

Houslista a pedagog Zdeněk Gola se narodil 25. března roku 1929 v malé osadě Bystrá v okrese Frýdek-Místek. První hudební vzdělání mu vštípil jeho tatínek Josef, který jako lidový muzikant hrál na rozličné dechové i strunné nástroje. Po absolvování hudební školy ve Frýdku u Gabriela Štefánka vedly jeho kroky na brněnskou konzervatoř do houslové třídy profesora Josefa Jedličky, u něhož pokračoval ve studiu i na JAMU. U Jedličky se Gola inspiroval zejména jeho efektivním využitím vyučovacího času a strukturace hodiny: „Ještě dodnes se obdivuji jeho schopnosti plánování obsahu každé lekce a také tomu, co všechno se dalo během ní stihnout”, vzpomínal po letech Gola.

Několik let Zdeněk Gola hrál ve Slovenské filharmonii, jejímž šéfem byl zkraje padesátých let legendární dirigent Václav Talich, který po komunistickém převratu a represích nesměl doma působit. Geniální dirigent na Golu hluboce zapůsobil, celý život se řídil jeho myšlenkami, z nichž nade všechny do dnešních časů září Talichovo okřídlené „Každý fanatismus je škodlivý.” Inspirace slavným dirigentem přivedla Golu na nějaký čas dokonce i k taktovce. Zhruba v polovině padesátých let nastoupil do Moravské filharmonie Olomouc jako houslista a dirigent většinou zájezdových koncertů a programů pro školy. V té době už Gola působil jako lektor houslové hry na Katedře hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Právě tam se setkal s ostravským hudebním vědcem a pedagogem Josefem Schreiberem, který jej přesvědčil, aby se podílel na konstituci uměleckého školství v Ostravě.

V roce 1959 na tehdy nově zřízené ostravské konzervatoři Gola vykonal přijímací konkurz a začal učit hru na housle. Mezi jeho první žáky patřil i Vítězslav Kuzník, který zase zasvětil do houslového umění následující silnou generaci ostravských houslistů. Zdeněk Gola tak stál u počátků vynikající tradice ostravské houslové školy a právě v Ostravě začal promýšlet a inovovat v té době už značně zkostnatělé pedagogické postupy, což později sám potvrdil slovy: „Tam byly položeny základy mých pozdějších metodických publikací.“

Golovo slibné působení na ostravské konzervatoři ukončila jeho emigrace do Švédska. Tomuto rozhodnutí předcházel nátlak komunistického režimu, který talentovanému umělci zamítl další působení u symfonického orchestru Norrköping, v němž rozvíjel úspěšnou koncertní dráhu. Gola se s manželkou Dagmar rozhodli zůstat ve Švédsku, kde posléze působil jako koncertní mistr symfonického orchestru v Linköpingu. Pro potíže s páteří se záhy musel vzdát náročné koncertní praxe a věnoval pozornost metodice hry na housle. V Helsingborgu, který leží nedaleko Dánska na významné dopravní tepně, vyučoval houslím na Kulturní škole. Tam také navázal spolupráci s uznávaným kytaristou Torvaldem Nilssonem. Později v Helsingborgu otevřel mezinárodní houslové kurzy, které navštěvovali mladí houslisté z různých kontinentů.

Zleva Eduardo Garcia Salas, Halina Františáková, J. Vodička a Z. Gola. (Foto: archiv)

Po sametové revoluci byl Gola požádán, zda by nepřijal místo houslového pedagoga na Ostravské univerzitě. Mezi jeho studenty patřili přední čeští houslisté mnoha generací. Zmínili jsme již dříve Vítězslava Kuzníka, přidejme ještě pár jmen pro ukázku nevšední šíře a působení Golova pedagogického mistrovství. Jeho mentorským vedením prošel španělský houslista Eduardo Garcia Salas (zakladatel Společnosti Karla Halíře), Martin Kachel (Oderberg kvartet, Camerata Janáček, dříve člen prvních houslí v Janáčkově filharmonii), Pavla Franců (komorní orchestr Quattro, Mezinárodní konzervatoř Praha), Martina Bačová (koncertní houslistka), Jiří Vodička a mnozí další…

Martina Bačová Ostravanu poslala následující účastné věty: „Velké jméno v hudebním světě, velká osobnost lidsky a profesně, i když on sám by tato pojmenování neslyšel rád. Každé jeho konání neslo velkou míru pokory a skromnosti. Uznával pouze a jen poctivou práci a taktéž jí byl naplněn celý jeho život. Už o něm bylo mnoho napsáno, vydáno, zmíněno. Ovšem když jsem měla tu vzácnou příležitost u něj studovat a být mu nablízku, je těžké nevzpomenout některé momenty. Ohromné na něm bylo, že nebyl osobností jen pro studenty své třídy, ale pro spoustu dalších, a to nejen díky jeho metodickým pracím. Pro všechny ve škole, napříč obory, byl persona. Hlavně svým jednáním. Když se vyslovilo jeho jméno, vždy to bylo s respektem a úctou. Nedělal rozdíly mezi talentovanými a méně talentovanými, všem se věnoval se stejnou péčí. Vzácný a přímý profesor, pro kterého náš vztah neskončil promocí. Ještě dlouho bude inspirovat nejen nás, ale další generace hudebníků. Hlavně tím, jaký byl.“ S úctou a láskou Martina Bačová.

S Martinou Bačovou. (Foto: archiv)

Také Jiří Vodička vzpomíná na svého pana profesora jako na vzácného člověka: „Pan profesor Gola vstoupil do mého života, když mi bylo dvanáct let. Utvářel mě ne jenom jako houslistu, ale i jako člověka. Předal mi tolik dobrého. Byl neuvěřitelně laskavý a trpělivý. Dokázal své hudební představy vysvětlit zcela jasně, aniž by mi někdy na housle zahrál jediný tón. Jeho odkaz chci šířit nejen jako pedagog, ale hlavně jako houslista, se kterým nebyl nikdy dostatečně spokojen. Nikdy pro něj nebylo v hudbě hotovo.“

Na významného pedagoga vzpomněl také proděkan Ostravské univerzity Petr Maceček. „S profesorem Zdeňkem Golou jsem se poprvé setkal v létě roku 2011 u státních závěrečných zkoušek na Fakultě umění Ostravské univerzity. Když jsem tehdy vešel do učebny, kde zkoušky probíhaly, nemohl jsem přehlédnout tohoto elegantního staršího pána s noblesním vystupováním, ze kterého vyzařoval jakýsi zvláštní druh laskavosti a nesmírného lidství. Charisma jeho osoby bylo velmi silné a jeho přirozená autorita nesporná. Aniž bych dokázal přesně definovat, čím konkrétně na mě v danou chvíli zapůsobil, bylo mi jasné, že jsem se setkal s výjimečnou osobností. S člověkem nesmírně moudrým, žijícím ve velké pokoře, ale zároveň s člověkem vědomým si své ceny. Setkal jsem se s člověkem, který si mne dovedl získat na svou stranu již v prvních vteřinách setkání, aniž bych dokázal vysvětlit, proč tomu tak je. Mé první dojmy z našeho tehdejšího setkání se potvrdily v době, kdy jsem se na Ostravské univerzitě stal posluchačem doktorského studia a profesor Zdeněk Gola mým konzultantem hlavního oboru. Stali jsme se téměř okamžitě přáteli a hodiny naší společné práce byly pro mne nesmírně inspirativní. Jeho obrovské vědomosti mi byly známy již dříve, ale jeho obětavost, moudrost, laskavost, lidství a zvláštní druh pochopení pro nejhlubší záchvěvy duše byly pro mne zjevením. Bylo-li to zapotřebí, měli jsme konzultace každý den. Většinou trvaly minimálně dvě hodiny i více, čas on vůbec neřešil. Naše přátelství a časté setkávání pokračovalo i po skončení mých studií. Bohužel kvůli epidemii covidu a svému zdravotnímu stavu nemohl pan profesor v posledních letech přijet ze Švédska do svých milovaných Beskyd. Hodně jsme si volali, v poslední době se jeho zdravotní stav zhoršoval a telefon mi často padal z ruky… Skutečná existence světa stojí na věcech, které se za peníze nedělají. On žil tímto způsobem a jeho ztráta je pro všechny, zejména pro ty, kdo ho znali, proto nesmírná.
„Kdo sebe dává, přijímá,
kdo na sebe zapomíná, nalézá.
Kdo odpouští, tomu bude odpuštěno
a kdo umírá procitá k životu věčnému“.
Sbohem pane profesore, až bude v létě urna s Vašim popelem ukládána do rodinné hrobky ve Vašem milovaném Bystrém v Beskydech, vzdáme Vám čest. Ale já vím, že Vaše duše je zde zpátky již nyní. V Libečově dne 2. 1. 2022 Petr Maceček“

Zásadní význam pro poznání Zdeňka Goly jako výjimečného učitele má kniha Petra Macečka Zdeněk Gola a jeho pedagogické mistrovství, která přináší po stručné biografické kapitole precizní a detailní analýzu Golovy houslové metodiky. V roce 2019 vyšel na Ostravan.cz také obsáhlý profilový rozhovor Milana Bátora se Zdeňkem Golou a sice k jeho významnému životnímu jubileu (zde)  Z těchto dvou zdrojů také závěrem uvádíme několik výroků profesora Zdeňka Goly, které mají nadčasovou platnost:

Housle byly stvořeny kvůli krásnému tónu.
Hodně poslouchejte jiné nahrávky
Nikdy není dobře, když otec učí svého syna.
Kladu veliký důraz na poctivou práci. Práce ale není všechno, musí tam být to, co přijde shůry.
Své studenty jsem vedl hlavně k tomu, aby o své práci hodně přemýšleli. Aby se kantor nakonec stal zbytečným.
V umění řemeslo samo o sobě taky nic není. Tam musí být vřelost, pojetí, prostě muzikalita tak veliká, aby to chytlo lidi za srdce.
Technické ekvilibristice se lidé obdivují, ovšem to nakonec unaví. Muzikantský projev a citovost se neomrzí.
Každý člověk má svůj životní úkol, jde jen o to, aby ho naplnil a nevyhýbal se mu.

Životní pouť pana profesora Zdeňka Goly se sice v předvečer nového roku uzavřela, ale tento neobyčejně pracovitý, zásadový, skromný a moudrý houslista, který proměnil houslovou metodu od drilu k úvaze a aktivní mysli, bude dál žít v odkazu jeho žáků.