Jsem rád, že pořád hrajeme a fanoušky to stále baví, říká Izzi z kapely Doga, která vydala album Respekt

Začnu buď originálně, nebo otázkou, kterou slýcháváš často… Kolikrát jsi už slyšel, že úvod písně Dobrej chlap připomíná song Šaman od Kabátu?

Ještě jsem to neslyšel, jsi první. Ostatně to album vyšlo teprve nedávno. Asi to bude tím, že ta píseň začíná bubny. Vždy když něco začíná bubny, navíc v tom tempu, tak ti to může něco připomínat. Ale myslím si, že ta naše píseň je úplně jiná.

Když jste nové album připravovali, měli jste nějaký koncept? Něco, čeho jste se chtěli držet, nějaký spojovací článek všech písní?

Ne, my takhle desky neděláme. Já skládám písničky průběžně. Nápady si nahrávám na diktafon. Nikdy nekalkuluji, že by to mělo být v nějakém stylu. Musí to prostě být rockové písničky. Vždycky je to o dobrých písničkách. Když je nemáš, tak můžeš udělat výborný zvuk, můžeš se stylově někam přiblížit, ale když nemáš písničku, tak je to o ničem.

Jak bys tedy definoval dobrou písničku?

Dobrá písnička musí mít dobrý text, dobrou melodii, zajímavý riff a hlavně to musí lidi bavit. Pak je to dobrá písnička. Když to lidi baví, zazpívají si ji, je to dobrá písnička. Když to lidi nebude bavit, můžeš hrát sebevíce riffů, lepší sóla, ale nic z toho. My zkrátka hrajeme přímočarou, jednoduchou rockovou muziku.

Jsou nějaká témata, o kterých se ti píše lépe?

Těžko říci. Vždycky, když jsem psával texty, tak jsem je psával v tom smyslu, že v nich byla zakomponována nasranost na ženský. Nicméně nebyl to žádný záměr nebo kalkul. Prostě to tak přirozeně vycházelo ze mě. První album Dogy jsem tehdy napsal celé – tedy texty i muziku. Dnes už díky pestrosti témat spolupracuji na textech s několika hosty. Pro Respekt jsem napsal polovinu textů a s dalšími mi pomohl Márdi z Vypsané Fixy. Jeho texty mě baví.

Zkusím se zeptat ještě jinak. Jsou nějaká témata, o kterých bys rád psal, ale furt se ti to nedaří, protože ten výsledek pořád není takový, jaký by sis přál?

Ne, nemám to tak nikdy. Nejtěžší je vždy mít námět nebo vymyslet, o čem psát, aby ses neopakoval. Když už víš, o čem má být text, tak polovina práce je za tebou. Když natočíš asi 150 písniček, tak vymýšlet něco nového, abys nevykrádal sám sebe, je logicky stále těžší. Ale to je rock´n´roll, kde těch obratů a postupů není moc. Musíš se držet určitých postupů a o tom to je.

Pro někoho to může být překvapení, ale hlavně na úvod nového alba jste zařadili spíše volnější skladby. Byl to záměr?

Nebyl, ale prostě to tak nějak vyšlo. Je pravda, že to je trochu volnější, ale je to i tím, že na desce je čtrnáct věcí, což je celkem dost. Natočili jsme patnáct skladeb a chtěli jsme tři věci schovat na další desku nebo jako bonusy. Nakonec jsme se rozhodli, že na album dáme čtrnáct písní, a jeden song jsme schovali.

Co by se o něm dalo říci?

Je jiný. Mysleli jsme si, že v kontextu ostatních písní tam úplně nesedí, tak jsme jej na album nedali. Dneska mě to trochu mrzí. Ale říkám si, že mít na desce patnáct věcí už by bylo moc. Nicméně fanoušci o tu skladbu nepřijdou. Plánujeme, že by vyšla jako součást singlu Route 66. Pokud to situace dovolí, chtěli bychom na jaře odletět do Spojených států a natočit k Route 66 klip, a to přímo na legendární matce všech silnic. Takže plánujeme, že společně s klipem vydáme i singl Route 66 a na něj bychom dali i onu zbylou věc. Přemýšlíme, zda půjde „jen“ o digitální singl nebo vymyslíme něco hodně speciálního.

Jak by měl posluchač přistupovat k druhému songu Dá se říct? Ten se dá interpretovat různě…

Ta píseň se mi moc líbí. Je to o tom, jak chlapi stárnou, tedy nejen chlapi. Je to taková zpověď. Trochu ti docházejí síly, ale prostě si ještě řekneš, mám chuť zabrat, ještě to dám. A jak nám ty roky přibývají, tak tě ta píseň vezme u srdce, protože se tě týká.

Každopádně v této skladbě se zpívá: „…prázdná hlava, víra žádná…“ Jak je to myšleno? V současnosti totiž spousta lidí nemá žádnou víru, žádný životní cíl, což se pak odráží na jejich životě, který je plný bezradnosti, beznaděje a podobně…

K textu by ti asi řekl více Márdi, který jej napsal, ale v zásadě je to tak… A ještě bych k tomu přidal, že nám chybí respekt, úcta a pokora. Zní to jako klišé, ale já to tak vidím. Chybí respekt vůči přírodě, vůči zvířatům, mezi sebou. Proto se deska jmenuje Respekt. Dlouho jsem přemýšlel nad názvem. V minulosti vždy titul alba souvisel s nějakou písní. A pak jsem jednou seděl, řekl jsem slovo „respekt“, a hned mi to došlo. To je ono. Tohle se přesně hodí na tuto dobu.

V podstatě jsi mi nahrál na další otázku, protože u názvu alba jsem se chtěl zastavit. Mnohdy je to tak, že si respekt interpretujeme podle toho, co se nám hodí. Tam, kde souhlasíme, se oháníme respektem, v situacích, kde nesouhlasíme, chceme druhé přesvědčovat, že jejich názor je špatný…

Jak už jsem řekl, respekt dnes lidem chybí. Je to škoda. Patřím do generace, která na respektu v podstatě vyrůstala. Vidím to například mezi námi motorkáři.

S tím souvisí další otázka… I s ohledem na to, co se tu aktuálně děje. Není problém v tom, že nechceme vyslechnout názory druhé strany a uzavíráme se do vlastních bublin? Jsme obklopeni stejnými lidmi se stejnými názory, takže když slyšíme „něco nového“, tak to mnohdy vnímáme, že to je špatné…

To je hodně složité. Každý má svůj názor. Čím více lidí, tím více názorů. Před třiceti, čtyřiceti lety se žilo úplně jinak než dneska. A nevím co s tím. Co je dobře a co je špatně? Někomu vyhovuje tohle, jinému zase něco jiného.

Album jste natáčeli ve studiu Citron v době, když zemřel Radim Pařízek. Jak moc to nahrávací proces poznamenalo?

Začali jsme točit někdy v lednu. Pak jsme odjeli na víkend domů a už jsme se nevrátili, protože jsme všichni onemocněli. Potom jsme se vrátili a mezitím umřel Radim. S úctou k němu jsme si pak dali v nahrávání pauzu a začali točit až na jaře. Musím říci, že nám moc chyběl. Ostatně když jsme začali desku točit, byl ve studiu, dal si s námi i panáčka. Je to takové zvláštní, když ten člověk, který v tom studiu byl vždycky, tam najednou není a vidíš tam jen jeho obraz. Každopádně mu moc děkujeme, protože nám vytvořil úžasné podmínky k natočení desky. Moc si vážíme toho, jaké zázemí jsme díky němu měli.

Co se ti vybaví jako první v souvislosti s Citronem?

Když jsem chodil na Citron, tak jsme s kapelou začínali hrát, ještě tam byl Jindra Kvita. Byla to metalová jednička v České republice. Když vycházela deska Citronu, tak se na ni stály fronty v Suprahonu. Když s Láďou Křížkem vyjeli na turné k albu Radegast, tak to byl masakr. Obrovská scéna, socha Radegastu, byla to show jako prase. Za sebe musím říci, že mě mrzí, že se ta kapela rozdělila na půlky. Je to škoda. Ale pro kluky to byla asi jediná cesta…

Není to myšleno nijak negativně, ale je pro vás obtížné hrát více než třicet let tu stejnou muziku? Co děláte pro to, aby se z hraní nestal jen obyčejný stereotyp?

Tím, že točíme desky, je fajn, že co dva, tři roky měníme repertoár. Nyní máme v plánu hrát z nové desky pět, šest věcí. Ale je to náš život, více než třicet let hrajeme, baví nás to, asi dvacet let hrajeme osmdesát koncertů ročně. My jsme zvyklí jezdit, jsme koncertní kapela. Asi by nás nebavilo hrát deset velkých koncertů za rok. To by nám nestačilo.

Co je tím elementem, který vás drží na tom pódiu?

Potlesk, lidi pod tebou. Je to jako droga. To je více než peníze. Když takhle žiješ, tak si na to zvykneš, že tohle potřebuješ. S Dogou příští rok slavíme 34 let. Já po koncertním víkendu přijedu domů, jsem rád, že jsem doma, ale v pondělí se už těším na pátek, že vypadnu. Velkým bonusem, je, že jsem díky muzice a tomu, že jezdíme po celé republice, poznal spoustu skvělých lidí. To je velké štěstí. Kdybych třeba dělal ve fabrice, tak je nepoznám. Máme spoustu kamarádů, kteří jsou na našich koncertech i dvacetkrát za rok. Chodíme spolu i na pivo, a to je fakt super.

Neuvažovali jste třeba o nějakých netradičních skladbách s rapovým zpěvem, houslemi, symfonickým orchestrem a podobně?

V období Vánoc hráváme unplugged koncerty, což je něco jiného. Kdysi jsme hrávali i deset koncertů během Vánoc. Pak jsme ten počet snižovali, až jsme je úplně vypustili, ale zase se k těmto akcím vracíme. Má to svou atmosféru a své kouzlo. A co se týká nějakých symfonických věcí? Udělali jsme nějaké koncertní skladby s holkami z Femme Fatale, ale jinak k takovým věcem moc netíhneme.

Kdybys mohl udělat jednu věc související s Dogou v minulosti jinak, která by to byla?

Strašně těžká otázka. Jsem rád, že jsme po 33 letech stále spolu, pořád hrajeme a fanoušky to stále baví. Nechodí jich míň, ba naopak si myslím, že pořád jdeme tou cestičkou nahoru. Nevím, jestli bych něco změnil… Snad jen něčí osud. Nám se v podstatě upil bývalý baskytarista, což je mi líto. Bohužel to nešlo ovlivnit. Z kapely odešel asi před sedmnácti lety, načež po dvou letech umřel. To je věc, která mě mrzí. Jinak bych nic zásadního neměnil.

Co vás čeká v nejbližší době?

Natočili jsme videoklip, kde s námi hraje známý herec Pavel Kikinčuk, který hrál třeba ve filmu Slunce, seno, jahody nebo v Okresním přeboru. To jsme si užili, byla sranda. Režie se ujal Jiří Bláha a s natáčením jsme strávili dva dny v obci Žihle na severním Plzeňsku. Chtěli jsme v současné zvláštní době fanoušky hlavně pobavit, takže klip je plný různých vtipných situací. Od března máme naplánované koncerty, ale uvidíme, co bude. Ale ještě bych zmínil jednu věc.

Samozřejmě máš slovo…

Dostali jsme zlatou desku za Hard Werk a vypadá to, že budeme mít zlatou desku i za Respekt, což jsem nečekal. Jen přes naše stránky se prodalo tisíc kusů za deset dnů, což je super. Přesná čísla z distribuce zatím nevím, ale vypadá to, že by zlatá měla být i tahle. Máme skvělé fanoušky, kteří nás koupením desky podporují. Když natočíš desku a nikoho to nezajímá, tak je to špatně. Znám spoustu skvělých kapel, které mají desky, ale prodají jen sto kusů. Je to výsledek práce a energie, kterou do toho dáváš. Máme kolem skvělý tvůrčí tým. Ať už je to producent Djordje Erič, který dodal albu naprosto neskutečný zvuk, nebo fotograf a grafik David Havlena, který stojí za kompletním designem alba, a to od obalu, bookletu až po fotky. Pro nás je to velká radost a štěstí, že se nám po 33 letech podařilo získat zlatou desku.