Ewa Farna na dokonalém albu Umami dokazuje, že je královnou českého popu

Nové album Umami Ewy Farne je špičkový pop ve své nejpotentnější podobě. Kdo není fanouškem této brilantní zpěvačky a českého popu vůbec, má s tímto albem asi největší příležitost pochopit, že nastal čas brát Farnou naprosto vážně. Přesto, že zpěvačka čeká druhého potomka, si Farna pracovní pohov nedala a natočila desku, která má konceptuální rysy.

Už chorální intro Umami má dost výbušnosti a síly, aby vás dokonale strhlo a vtáhlo do introspektivního světa Farne, která se nebojí říkat věci, jak se mají. „Díky, ale za mě ne“ zpívá v songu No ne a vzápětí dodává: „Jak to říkám, tak to cítím.“ Většina písní na Umami obsahuje srozumitelně a čitelně formulované názory, postoje, které mají v hudební rovině podobu skvěle rytmicky střižených a melodicky důrazných sloganů.

Obrovský podíl na kvalitě a poslouchatelnosti nového alba má schopnost Farne vtisknout i tomu nejomšelejšímu materiálu nezbytnou míru osobitosti a procítěnosti. Hezkým příkladem je píseň Zkraceno v překladu, která má nekompromisní tah a ještě dokáže pobavit vtipnými glosami Farne na své příjmení.

Nejde jen o její upřímnost, která ze všech textů čiší. Svým způsobem upřímní jsou ve své naivitě a komerčních ambicích možná i producenti toho nejtrapnějšího spotřebního popu. Jde o to, že Farna ve svých textech ukázala značnou míru sebereflexe, kterou v populární hudbě nacházíme jen zřídka. Kombinace maximální profesionality a pozitivní kreativity, kterou Farna vkládá do svého zpěvu a textů, je v českém hudebním kontextu naprosto unikátní.

Jedním z dalších důkazů je všeobecně známý singl Tělo, který Farna zpívá způsobem, jenž si vyžaduje respekt, nehledě na pravdivý text. Album Umami je vším, jenom ne předvídatelnou kolekcí popových hitů. Hitový potenciál sice sálá ze všech songů, ale jejich pestrost a stylová barevnost jsou opravdu velké.

Skladba Vařím z vody přináší následující refrén: „Občas se stává, že nevím kudy. Nehroutím se a vařím z vody. Dělat umím z minusů plusy, možná to nedám, aspoň to zkusím.“ To je přece obdivuhodná vzpruha, hudebně navíc ztvárněna krásnou harmonií a široce rozmáchlou melodií.

S pauzami si pohrává píseň Klid, jejíž elektronické beaty a harmonické zvláštnosti v mezihře naznačují, že nic na této desce není prvoplánové: „Praská mi hlava a nevím kudy jít, snažím se sama sebe přesvědčit, ať zachovám klid”, zpívá Farna a dodává: „Sednout a nadechnout a už to neřešit.“

Na Umami nechybí ani duet Klid s mladým zpěvákem jménem Sofian Medjmedj. Song začíná bez okolků rovnou zpěvem, žádné zbytečné průtahy, ale ihned silné sdělení: „Ačkoli nevěřím v reainkarnaci, všechno se v životě tak nějak vrací. Mám nejmíň 500 důvodů, proč tě shodit ze schodů.“ Farna je na Umami stylově naprosto aktuální, ba co víc, ukazuje cestu, jak má český pop znít a vypadat, aby se mohl rovnat se světem.

Album neztrácí sílu ani v závěru nahrávky. Verse 02 je sice zvláštní název pro naprosto suverénní hit, nicméně, je to další z důkazů jedinečnosti Farne, která vše vysvětluje v textu, kde zpívá: „Nevím, co nás ještě čeká, ale nebudem se ptát. Třeba před náma je zrovna nejlepší část. Můžu toho tolik říct, ale radši nepovím nic. Proč křišťálovou kouli u nohy mít?“

Kolekce nových písní nemá jediné slabé místo, žádná píseň není do počtu, každá má svou vlastní polohu, svůj jedinečný příběh. A to je nejdůležitější ze všeho. Míra sugestivity, kterou  zpěvačka na albu nalezla, je svým způsobem dokonalá. Farna je obdařena instinktivním chápáním popového ducha a má neomylný cit pro výraz. Stačí zaměřit pozornost na její zpěv a zjistíte, jak rafinovaně pracuje se svým hlasem, barevností i bezprecedentním rozsahem a feelingem. Její zpěv je měkký, rozbolavělý, dovádivý, svůdný, epicky strhující i do sebe schoulený. Voňavý jako nejlákavější koření. V každém okamžiku v něm cítíme názor a chuť říct, jak se věci mají.

Umami je přelomová deska českého popu také po aranžérské stránce. Ruku na srdce – zapomeňte na jména jako Kryštof či Marek Ztracený. Z českého popu je to patrně jen Ewa Farna, která se může beze studu porovnávat se skutečnou světovou extratřídou. Nevěříte-li, doporučuji třeba Smutnou píseň – tak šťavnatý, strhující zpěv a emoce najdete jen na deskách těch největších hitmakerů.

Koncept je důsledný až do konce. Zpěvačka našla „pátou chuť“, jak zpívá v závěrečné Umamy, kde propojuje poslední a první song do velkolepého finále, které může být i novým začátkem…

Ewa Farna deskou Umami řekla dosud nejvýmluvněji a nejpřesvědčivěji svůj názor na život a na svět. Vyzpívala své pocity, sny a názory. Našla svou osobitost a její širokospektrální pěvecká laťka je bezkonkurenční. Možná jedinou věcí, která  album nekatapultuje směrem k hvězdným světovým výšinám je čeština. Nevím o nikom, kdo by dokázal oslovit na globálním trhu víc než Farna, kdyby zpívala anglicky. Na druhou stranu jí však rozumím, protože spousta věcí by tak nevyzněla…

Žádná ze současných českých hvězd nedokázala mašinérii populární hudby letos obohatit a okořenit zajímavější a přesvědčivější nahrávkou. Pouštím si album Umami z kterékoli strany a přemýšlím o něm v rozličných konsekvencích, ale nenacházím na něm žádné slabiny, triviality ani podbízivost. Je to mistrovská, koncepční záležitost, která svou odvahou, upřímností a sebereflexí nechává většinu počinů daleko za sebou. Farna je právoplatnou královnou české populární hudby. A zároveň i důkazem, že současná populární muzika na tom vůbec není bledě.