Vladimír Peringer z opavského prostoru KUPE: Chtěl bych k nám přilákat více mladých návštěvníků

Propojení KUPE a Vladimíra Peringera je pro Opavany už známé. Můžete ale připomenout, jak k němu došlo?

Profesí jsem stavař a celý život žiju na Kylešovském kopci. Navíc jsem se odmalička kolem provozu ve vodárenské věži motal, protože můj děda byl ajznboňák, tak mě sem brával. Byla tam tma, kouř, pára a horko. Jako dítě jsem si představoval, že se tam přede mnou otevírá peklo. Později jsem kolem chodil každý den na gympl a sledoval jsem úpadek celého baráku. Věž přestala v 70. letech fungovat jako vodárna, ještě pak sice chvilku byla výtopnou, ale postupný pád se nezastavil. Stavba začala pustnout, lidi odtamtud odváželi různé věci do šrotu. Jako stavař jsem bral jako výzvu vodárenskou věž probudit znovu k životu.

Jedna věc je myšlenka, ale provedení bývá často problém, takže jak se stalo, že váš plán byl realizován?

Vodárenská věž byla majetkem Českých drah a ukázalo se, že si s tím asi neví úplně rady, protože celý objekt prohlásili za zbytný majetek a nabídli věž potenciálním zájemcům. Přihlásil jsem se tenkrát ještě v rámci fungující firmy, kterou jsem měl na starost, a podařilo se nám mezi pěti potenciálními zájemci uspět. Měl jsem také připraveno, co bych s vodárenskou věží udělal dál.

O co se jednalo?

Měl jsem v plánu oslovit Kurta Gebauera, který je rodákem z Hradce nad Moravicí a dělával v té době své pověstné závěsné instalace. Říkal jsem si, že jako rodák má k regionu vztah, protože jezdil do světa za slávou z té první koleje přímo u vodárenské věže, takže jsem ho kontaktoval s tím, že bych v prostorách věže rád udělal jeho stálou výstavu, možná spíše řekněme muzeum, a on byl pro. Kdo by taky nesouhlasil, když mu někdo nabídne takové zvěčnění v rodném regionu? Co se týče zbytku objektu, tak bylo jasné, že tady bude prostor i pro další aktivity. Oslovil jsem proto Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě, konkrétně Jiřího Siostrzonka, jestli by nebyla možná budoucí spolupráce. A navíc jsem chtěl, aby byl celý objekt  víceúčelový.

Díla Kurta Gebauera v KUPE. (Foto: Jiří Štencek)

Kde se vzal název KUPE? Když se celá galerie rozjížděla, měl jsem za to, že název je KUPÉ. Předpokládám, že jsem nebyl sám, tak teď je možnost vše s konečnou platností objasnit.

Chtěli jsme, aby název byl jednoznačně spojen se železnicí. Z několika variant se nakonec ujalo KUPE, což je zkratka pro kulturně umělecký prostor. Měli jsme „KUP“ a jak říkám, chtěli jsme, aby název byl spojen se železnicí, takže přidání písmenka E bylo logickou variantou. Mně osobně se více líbí název Kulturní pelíšek, který byl také na stole. Tam je také ta zkratka KUPE. Jenže ne každému mohl tento název znít libě. Dokonce se ozvaly názory, že by to mohl být název zavádějící, který by v některých lidech mohl evokovat dokonce dům s nejasným obsahem. Objevovaly se i jiné hříčky, které už ale vycházely ze zkratky KUPE. Sám Kurt Gebauer mi povídal, že by to mohla být zkratka Kurt u Peringera a podobně. Člověk pak vymyslí spoustu alternativ, ale platí ta první varianta, jak jsem říkal, tedy Kulturně umělecký prostor alias KUPE.

Když jsem poprvé slyšel o KUPE jako student uměleckého oboru vysoké školy, tak jsem nevěděl, jak mám KUPE uchopit a co od dramaturgie prostoru očekávat. Co je hlavním cílem současného KUPE?

V první řadě byla potřeba zachránit stavbu a vdechnout jí život. Atypický půdorys objektu bohužel nenabízí příliš možností, jak objekt využít k velkým komerčním projektům. Primární pro nás bylo to, o čem jsem už hovořil, tedy oslovení Kurta Gebauera a ITF. Od začátku jsme však věděli, že když bude KUPE jen čistokrevnou galerií, tak se bude jednat o mrtvý prostor, protože galerie jsou obecně málo navštěvované. Přitom jsou spojeny s nemalými fixními náklady, které nesmažete, proto jsme chtěli a chceme dělat programový mix, který by přilákal opavskou veřejnost v nejširším záběru. Naším cílem bylo, aby se do pěti let naučilo do KUPE chodit zhruba deset tisíc lidí ročně.

Jak tento plán dopadl?

Byli jsme na dobré cestě, kterou ale zhatila pandemie. Po nějakých dvou letech jsme byli na čísle 8500 návštěvníků, což je solidní číslo, jenže pandemie nám logicky návštěvníky zase zkrouhla, takže to vypadá, že po pandemii se budeme snažit zase od začátku něco budovat, protože KUPE si získalo jméno nejen v Opavě, ale také v širším okolí a lidé se sem rádi vracejí. Dnes už veřejnost ví, že je tady prostor na koncerty, besedy, stand up comedy, divadla malých forem, ale hlavně pro profesionální kino, což je technologicky a potažmo finančně nejnáročnější záležitost celého KUPE.

Bývalá vodárenská věž, dnes KUPE. (Foto: Jiří Štencek)

Co na Opavany tedy zabírá? Na co se chodí nejvíc?

Abych řekl pravdu, tak jsme oslovili hlavně středověk, jak já říkám. Tedy kategorii lidí ve středním věku a starší, což je možná dáno tak trochu i mým věkem. Ze začátku jsem si myslel, že oslovíme i zdejší univerzitní studenty, ale chodí jich k nám velmi málo. Shodou okolností jsme ale nedávno promítali film studentů FAMU o dezinformacích a přišli jen mladí lidé. Byla to velká skupina studentů Slezské univerzity, což mě moc potěšilo.

Dobře, zeptám se jinak. Je tedy nějaká vize do budoucna, co byste rád do KUPE přinesl?

Chtěl bych přinést do KUPE něco „mladšího“, třeba co se týče hudby, která mě osobně už tolik neoslovuje, ale zase je to o tom, aby si skupina mladších návštěvníků do KUPE našla cestu, aby si zvykla, že ty možnosti tady jsou. Rád bych se také do budoucna více zaměřil na experimentální divadlo, což je záležitost spíše pro mladší, protože zkušenější opavští divadelní příznivci leckdy něco, co je avantgardnější, odmítají. Ono je to celé ale složité, protože vše hatí koronavirus. Moje vize byla taková, že pět let budu o KUPE pečovat a pak jej předám někomu, kdo bude pokračovat v započaté práci, jenže je mi hloupé opouštět loď teď v době pandemie, takže se budeme zase snažit o to, aby bylo lépe.

S Markem Ebenem a Jiřím Siostrzonkem. (Foto: archiv)

Osobně vnímám Opavu jako takový malý svět ve světě. Kulturních možností je tam spousta. Nechme spát kvalitu, kterou často spíše válcuje kvantita různých vystoupení, ale necítíte, že potenciální divácká obec se neskutečně rozmělňuje?

Je to skutečně malý prostor. Když jsem chtěl začít, tak moje vize byla taková, že oslovím různé kulturní subjekty v Opavě a budeme spolupracovat. Tohle mi vyvraceli mnozí známí, kteří se už v kultuře pohybovali. Říkali, že je to utopie. Já jim nevěřil a bohužel jsem jim později musel dát za pravdu. Co se týče potenciálních diváků, tak je možno cílit na skupinu lidí, kteří jsou poměrně hodně kulturní v daném městě. Tato skupina lidí tvoří určité jádro. Tito lidé obrážejí různé kulturní akce, protože je to do jisté míry i styl jejich života a vždycky se k této skupině přidá nějaká množina lidí dle daného žánru. A to je vše. Je třeba také vzít v úvahu, že Opava má poměrně velké festivaly. Myslím tím Další břehy nebo Bezručovu Opavu. Ve chvíli, kdy se zde koná několikatýdenní festival, tak se jádro kulturních obyvatel soustředí na daný rozsáhlý program, který je vysaje po kulturní, emoční, časové i finanční stránce. Nějakou dobu před festivalem se navíc chystají a těší na programovou nabídku a nějakou dobu po festivalu zase kulturně odpočívají, protože jsou přesyceni. Tak to chodí, takže je vidět, že v době těchto velkých městských festivalů dochází k úbytku návštěvníků v jiných prostorách. Proto jsme šli společnou cestou a některé části programu velkých festivalů se odehrávají také v KUPE. Jinak ale tyto velké festivaly považuji spíše za takovou kloaku, která do sebe v daném čase nasaje většinu potenciálních diváků.

Co tedy KUPE chystá v první čtvrtině roku 2022?

Musím se přiznat, že nic moc. Jsme velmi opatrní, protože jsme plánovali ve velkém, ale pandemie a vládní opatření mnoho věcí zhatily bez návratu finančních nákladů s akcemi spojenými. KUPE je totiž privátní obecně prospěšná společnost, která se do různých programů pandemických dotací nevešla. Spíše chystáme větší věci na léto, kdy můžeme operovat i na terase, v létě to přece jen fungovalo lépe. Chceme u nás prezentovat Brno, chceme udělat průřez různých kulturních žánrů z Brna a vše třeba zakončit filmem Nuda v Brně. Před pěti lety jsme také dělali festival u příležitosti výročí 85. narozenin Miloše Horanského. Teď bychom rádi všechny živé věci v jeho režii přivezli do Opavy. Pokud jeho zdraví dovolí, tak bychom rádi přivítali i pana Horanského. Jeho věci se hrají ve Viole nebo ve Studiu hrdinů, zároveň mu má vyjít nová básnická sbírka, takže tohle je druhá velká věc, kterou bychom nějakým způsobem rádi do KUPE dostali, ale jak říkám, bavíme se spíše o letních měsících.

V KUPE jste nedávno organizovali akci Oslaďme špitál. O co se jednalo?

Všichni se upínáme k tomu, aby pandemie už zmizela, abychom se z toho dostali ven. Všichni si přejeme zdraví, což se o vánočních svátcích ještě prohlubuje. Osobně mám strach, aby koronavirus lidi ještě více nerozdělil. Když se dočtu, že třeba někdo napadá zdravotníky místo poděkování za to, jak se o nás starají, to snáším docela špatně. Proto jsme vymysleli na závěr roku akci, kdy jsme balili lidmi nebo organizacemi darované cukroví do krabiček a odnášeli je do Slezské nemocnice na infekční oddělení, aby se rozdalo pacientům, ale také doktorům, sestřičkám a dalšímu personálu, takže lidi mohli nosit cukroví do KUPE, které se stalo sběrným místem. Navíc na krabičku mohli napsat speciální vzkaz pro povzbuzení obdarovaného. Přidaly se i větší subjekty, takže třeba Globus nám poslal téměř sedm kilogramů cukroví, dvě a půl kila Kamahaj, paní Jařabová přidala dalších šest kilo cukroví, takže ta akce určitě měla smysl.