Herec Komorní scény Aréna Vlastimil Burda: Po osmi letech bez divadla konečně vím, co chci

Co vás před patnácti lety přivedlo k rozhodnutí přihlásit se ke studiu dramatického oboru na Janáčkově konzervatoři v Ostravě?

V sedmé třídě jsem začal navštěvovat základní uměleckou školu ve Valmezu, kde jsem se díky tehdejší učitelce paní Plesníkové setkal s Martinem Františákem, ale třeba i s Petrem Vášou a dalšími zajímavými lidmi. Určitě ten impuls vzešel někde tam. Pak už stačilo jen se rozhodnout.

Když jsem se podíval na vaši dosavadní hereckou dráhu včetně vzdělávání v oboru, viděl jsem tam různé peripetie. Tak třeba na té konzervatoři: Studujete ve třídě Václava Klemense, moc se vám nedaří, později přecházíte do třídy Jana Vajdy Nováka, také to moc slavné není… Co se to tam vlastně dělo?

No, jak to říct? Mladost?

Krásná odpověď. Klasikové mluví o nerozvážném, mnohdy divokém mládí … Pravdou je, že mnozí později ve svém oboru velmi úspěšní lidé také procházeli v době studií řadou dílčích neúspěchů, ale nakonec se stal rozhodujícím faktorem talent. Vy jste se dostal nakonec na DAMU-KALD, tedy Divadelní akademii múzických umění v Praze, na její Katedru loutkového a dramatického umění.

To sice ano, ale těsně před nastoupením do školy mi přišla nabídka angažmá v Aréně. Zároveň se ve mně ale všechno tou dobou dost bilo a divadlo jsem zhruba po roce opustil.

Počkejte! Opustil? To jako sbohem, divadlo, už dost a nikdy více?

Ne, to ne, upřímně jsem věděl, že půjde o jakousi pauzu, ale cítil jsem, že ji musím udělat. Možná to byla potřeba vyzkoušet si jiné věci, mimo divadlo, mimo jeviště.

Jenže ve vašem divadelním životopise je napsáno, že jste přišel do Komorní scéně Aréna a odešel, aby jste se zase vrátil …

Přesně tak. Na upřesněnou, už na konzervatoři jsem přece jen nepatřil k těm nejpilnějším studentům, a proto mě a další dva spolužáky vyhodili ze čtvrtého ročníku. Já se tam však další rok vrátil, chvíli se snažil a zase narazil. Možná i na vlastní nepochopenou ješitnost. Jiný kolektiv, styl práce a vedení studentů. Cítil jsem nekomfort a tíseň. Bojoval jsem s tím, ale nešlo to. DAMU sice bylo světlo na konci tunelu a angažmá nebe, nicméně potřeba to všechno hodit za hlavu přerůstala jakékoliv ambice.

Označil byste sám sebe jako člověka, který si řekne, že tohle nemá zapotřebí, a práskne dveřmi? Jste tenhle typ?

Asi ano, ale ne typ práskací. Stačí odejít. A většinou za sebou nezavřu.

Tady v Komorní scéně Aréna jste ten pocit zatím neměl?

Máte na mysli teď, co jsem se vrátil?

Myslím vůbec.

No tak před těmi lety to byl jakýsi definitivní odchod, ale ukázalo se, že vlastně nic není definitivní. No…, nic.

…tak o tom, co je skutečně definitivní, se teď v době vrcholící páté vlny pandemie bavit nebudeme. Prostě jste se vrátil. S jistou životní zkušeností. Co vám dalo těch osm let přestávky?

Jednoznačně vím, co chci.

Vlastimir Burda v inscenaci Komáři. (Foto: Roman Polášek)

Vaší zatím poslední rolí je postava Luka v inscenaci Komáři. Jde o částečně zdravotně handicapovaného chlapce. Když jsem vás viděl, vnímal jsem poněkud odlišný herecký styl, než mají ostatní herci. Velmi výrazná mimika, gestika, propracované pohyby končetin a celého těla. To byl výsledek spolupráce s režisérkou Duškovou, která něco takového vyžadovala, nebo vaše nabídka, kterou režisérka přijala?

Já jsem měl na zkoušení a zpracování Luka zhruba deset dní, vstoupil jsem do toho těsně před generálkovým týdnem. Bylo třeba rychle se naučit text a něco s tím udělat. Výborná zkušenost. A výsledek asi vyšel z toho tlaku.

Takže jasná odpověď – ten výsledek je postaven na vašem vlastním názoru, jak by měl Luke vypadat a jak by se měl chovat.

Je to výsledek komunikace všech zúčastněných, ale ano, je to můj názor na Luka.

Ke kterému typu herce byste se zařadil? Hrajete hlavně to, co cítíte, nebo se nějakým vnitřním zrakem pozorujete, tedy sám sebe pozorujete a vedete své tělo jako nástroj, na který s rozmyslem hrajete?

Tak tohle je teď pro mě, jak bych to řekl, taková ta vyšší dívčí. Já tady teprve sbírám herecké zkušenosti.

Tenhle postoj je z vaší strany po výborném výkonu v Komárech velmi skromný a velmi milý. V Komárech byl vidět herec Vlastimil Burda, který kvalitou svých interpretačních prostředků naprosto zapadá do zdejšího výjimečně kvalitního hereckého týmu.

Děkuji. (Očividné rozpaky – pozn. aut)

Jestli se nemýlím, teď jste s kolegy začali pracovat na Našich furiantech. Vy budete hrát krejčího Fialu. Takového poseroutku, jak ho pan Stroupežnický napsal. Viděl jste už tuhle hru v nastudování nějakého divadla, případně máte v paměti nějakého Fialu, který tam zůstal právě proto, jak byl výborně herecky uchopen?

Ano, postavu Fialy jsem znal už předtím.

A nemáte teď občas takový nutný pocit vyhnat toho Fialu, jak ho hrál někdo jiný, z hlavy? Vypadni Fialo, teď sem nelez?

My jsme vlastně teprve na začátku, přečetli jsme text, bavíme se a sem tam si i zazpíváme. Uvidím co přijde. (úsměv)