Štěstí leží vždy tak blízko. Ostravský muzikál Harpagon je lakomec? ho nehledá v pěnězích

Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Don Juan… Hry velkého francouzského komediografa Jean-Baptisty Poquelina, jenž proslul pod uměleckým jménem Moliére, patří k projevům největší myšlenkové odvahy a nejhlubšího poznání člověka i společnosti. Kde jinde lze spatřit tak dokonalé portréty pokrytectví, šarlatánství, dogmatické víry, mamonu, hypochondrie a dalších nectností, které jsou staré jako samo civilizované lidstvo? Moliérovy hry se vymezují proti společenským předsudkům a konvenčním lžím, nemilosrdně odhalují přetvářku a vždy straní čistému citu a zdravému rozumu. Slavný francouzský autor, herec a režisér na jevišti žil a také zemřel. Až neuvěřitelně dnes působí podmínky, v nichž tento génius pracoval, když byl nucen na příkaz samotného krále Ludvíka XIV. své hry mnohokrát přepisovat… Zdá se, že společenské systémy fungují nejčastěji stylem z extrému do extrému. Jestliže v době Moliérova života panovala přísná cenzura ze strany církve a oficiální monarchie, dnes je možné téměř vše a nivelizace etických kodexů je často vykládána jako projev svobody.

Z inscenace Harpagon je Lakomec? (Foto: Kristýna Junková)

Realizační tým v čele s režisérem Vojtěchem Štěpánkem dobře věděl, jak mnohotvárné možnosti Moliérův Lakomec nabízí a připravil opravdu zajímavou inscenaci, která je hozenou rukavicí divákovi. Ten by se měl do divadla vyzbrojit kromě obvyklých propriet také velkou mírou pochopení a tolerance. Pak se ovšem dá režijní pojetí vnímat nejen v původním kontextu, ale také jako překvapivě výstižné podobenství a jakési zrcadlo současné společnosti. Proti původnímu znění například Štěpánek nezakopal skříňku s Harpagonovým majetkem na zahradě. Ostatně, chorobné hromadění peněz pan režisér poněkud zahladil ve prospěch humoru a nadsázky. Zápletka ostravského muzikálu spěje k originálnímu rozuzlení, jež ovšem nebudeme prozrazovat, protože je vymyšleno i ztvárněno skutečně půvabně. 

Nejšťastnější je režie tam, kde šťavnatě zpestřila děj drobnými epizodami, vtípky a narážkami. Štěpánek se nebál experimentovat, využil zdařile videoprojekcí a šel po jednotlivých představitelských výkonech. Jeho režie je vyloženě herecká v individuálním slova smyslu. Většina hlavních postav má svou osobitost, přesto narace nepůsobí roztříštěně a má hlavně ve druhé půlce muzikálu vzrušující dynamiku, skvělé nápady a tah. Na druhou stranu, některé repliky jsou trochu těžkopádné a zejména první polovina muzikálu by snesla „zeštíhlení“. 

Z inscenace Harpagon je Lakomec? (Foto: Kristýna Junková)

Autorem hudby je Boris Urbánek, který má s muzikálovým žánrem zkušenosti a ví, co se patří. Urbánek i tentokrát připravil stylově všestrannou hudbu, v níž můžeme slyšet jeho původní, jazzem, swingem a latinou nasáklé nápady, ale i citace z kompozic Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany, Henryho Manciniho či populární rockové kapely Queen, která je jakýmsi spojovacím můstkem. Místy Urbánkově hudbě chybí možná kapku větší osobitost a melodické charisma. Člověk má pocit, že některé motivy a riffy už někde slyšel, existují však čísla, která dokážou strhnout, jako třeba písně Má dáti dal a rapovaný Pitralon v čele s perfektním Jaro Rusnákem. Jakkoli však působí Urbánkova hudba dojmem solidního retra, vyniká krásnou instrumentací a nehledanou barevností. Je slyšet, že ji psal zkušený profesionál. Dokonalá show se rozpoutá v Moliérs Coming Soon. Jasný a ihned zapamatovatelný hit se vyloupne v poslední písni Co je víc.

Z inscenace Harpagon je Lakomec? (Foto: Martin Popelář)

Písňové texty napsal Jiří Krhut s důvtipnou imaginací a postřehem, který je mu vlastní. Oblíbený ostravský bavič potěšil vtipnými a neotřelými rýmy, vládne košatou češtinou a vynalézavostí, která dokáže překvapit i tam, kde to vůbec nečekáte. Klobouk dolů před tím, co všechno dokáže Krhut zveršovat. Mnoho chytrých slovních obratů a báječných nápadů lze slyšet téměř v každé písni. Některé Krhutovy myšlenky jsou okřídlené a zní jako životní motto: „Kdo má srdce na tom pravém místě, dávat se nebojí! Už ví, že ty nejkrásnější věci přece vůbec nic nestojí!“

Z inscenace Harpagon je Lakomec? (Foto: Martin Popelář)

Harpagon je lakomec? je plnokrevné, turbulentní muzikálové divadlo, které nestraní ani jedné složce. Choreografie Ladislava Cmoreje, kostýmy Hany Knotkové a scéna Davida Baziky tak mají stejnou důležitost jako režie, hudba a texty. Je třeba říci, že taneční čísla jsou vynikající, kostýmy naprosto úchvatné a scéna povedená a flexibilní. Hudební nastudování Marka Prášila je muzikální a činorodé. Líbí se mi i jeho občasné, hravě nenásilné zapojení do děje a porozumění, které z jeho pojetí stylově různorodé Urbánkovy hudby vyplývá. Velkou pochvalu si v tomto směru zaslouží hudebníci, kteří nastudovali obtížné sólové instrumentální party vynikajícím způsobem. 

Libor Olma. (Foto: Kristýna Junková)

Hereckým vrcholem večera byl přirozeně Harpagon v podání Libora Olmy, kterému je postava hamižného lichváře psána skutečně „na tělo“. Jeho Harpagon není primárně ani tak vychytralý a mazaný jako spíš urputně tvrdohlavý, zakomplexovaný a svým způsobem primárně materialistický. Dlouho poslouchá jen sám sebe a dohazovačku Frozinu a má svou třináctou komnatu, o které nikdo nic neví. V první části Olma dokázal vyzvednout parodické a komické prvky a často oživil i dějový spád. Jeho charakter je však složitější, což se naplno ukázalo v dobře vygradovaném závěru, který Olma sehrál s velkou hereckou přesvědčivostí. Vizuálně herec trochu připomínal amerického Dannyho DeVita z filmu Batman se vrací, nicméně tím podobnost také končí, neboť Olma představil opravdu široký výrazový rejstřík vtipné mimiky a gest.

Libor Olma a Michaela Horká. (Foto: Kristýna Junková)

Přestože Harpagon je ve skvělém podání Libora Olmy nepochybně klíčovou postavou muzikálu, ve čtvrtek se mu přinejmenším vyrovnala Michaela Horká v roli Froziny. Tato muzikálová herečka a zpěvačka na ostravské scéně pravidelně odvádí přesvědčivé výkony, ale tentokrát se jí podařil skutečný majstrštyk. Její dohazovačka vizuálně strhává pozornost dokonalým kostýmem a extravagantními vlasy. Horká ovšem dala postavě celé své charisma, které se zakládá na jedinečně zbarveném hlasu  a parádním zpěvu, dokonalém pohybu a vynikajícím hereckém projevu. Ona je tou pravou, nebezpečnou, tajemnou hybnou silou inscenace, má sílu změnit události ve svůj prospěch a ve svých úmyslech je svůdná, ďábelská, ambiciózní, důsledná i neodolatelná. 

Markéta Schimmerová Procházková a Adam Živnůstka. (Foto: K. Junková)

Výborný kontrast k této „femme fatale“ představují naivní postavičky Harpagonových dětí Elišky a Kleanta, které na premiéře rozkošně ztvárnili Markéta Schimmerová Procházková a Adam Živnůstka. Jejich herectví je záměrně infantilní a ztřeštěné. Jsou vlastně trochu veselou i trochu smutnou karikaturou svých vlastních omezených a nedovolených možností a možná jejich podivnými charaktery chtěl Štěpánek vyjádřit propast, která je i dnes mezi rodiči a dětmi až příliš rozevřená. Každopádně oba sehráli své role výtečně, stejně jako neurotický Valér Tomáše Savky a skvělý sluha Skrček Pavla Lišky, jehož je třeba pochválit za báječné tragikomické pojetí postavy.

Pavel Liška. (Foto: K. Junková)

Kdybychom měli zmínit všechny účinkující, kteří našli porozumění s postavou a jejichž představitelské výkony byly zdařilé, stal by se z tohoto textu nezbytně abecední seznam. Proto jen pro pořádek uveďme namátkou, že vynikající úlohy ztvárnily také Michaela Danielová, Eva Zbrožková, Petr Miller, Tadeáš Hoza, nepřehlédnutelný Jan Vlas atd. Plejádě dalších, bez nichž by výsledný dojem byl neúplný, samozřejmě patří rovněž velká pochvala a poděkování.

V úvodních odstavcích jsme nastínili, že režijní a hudební složka není vždy v novém ostravském muzikálu Harpagon je lakomec? v optimálním souladu. Možná to je jenom zdání a právě ony reminiscence na celou řadu symbolů a věcí jsou klíčem k pochopení tohoto mnohovrstevného díla. Podstatné je, že tento muzikál je doslova nasáklý divadelní magií, hláškami a bonmoty. Je v něm kus poctivého herectví a patřičná chuť a elán dělat si legraci prakticky ze všeho. Některé věci ještě nejsou úplně dotažené, ale nakonec vás strhne synergie zúčastněných, kteří jedou všichni do jednoho na plný plyn. I když se někdy jede hodně opotřebenou a vetchou dodávkou, člověk se přistihne, že mu to vlastně nevadí. Muzikál totiž říká, že není důležité, jestli jedete starou rachotinou, nebo luxusním bourákem. Podstatné je kým a s kým na té cestě jste. A to se ostravskému muzikálu daří znamenitě.