Tak trochu černá mše v galerii PLATO: S Markem Pražákem na komentované prohlídce 

Uvedená srovnání ale nemají valnou cenu, protože Marek Pražák je Marek Pražák. Tlumočíme tedy jen pár postřehů z jeho čtvrteční komentované prohlídky výstavy v městské galerii PLATO. A doplňujeme o básně, které malíř k jednotlivým výjevům složil pro vernisáž. Pražák je ostravský mystik. Můžete ho za jeho myšlenky a obrazy milovat, můžete ho i nesnášet, ale to je tak asi všechno. Marek Pražák tady byl, je a navždy bude. Jeho komentovaná prohlídka mi připomínala něco mezi černou mši a posledním varováním před apokalypsou. Z ekologického hlediska před ní skutečně stojíme.   

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Doba je neklidná, chtěl jsem proto vymyslet nějakou událost. Byl to plán, tak jsem vzal jsem skicák a nadepsal ho: Toto jest skicák pro dvanáct obrazů ukazujících a upozorňujících na náš současný život v této existenci,“ začal umělec prohlídku. Skicák prošel katarzí a postupně se „vyjasňovalo“.  Výsledek visí v PLATO, je to dvanáct monumentálních obrazů. Epopej 21. století. Dvanáct přikázání „v ateistickém srdci Evropy“, jak Českou republiku Pražák několikrát označil. 

„Kdyby bylo dodržováno Desatero, bylo by blaho a ráj na zemi, ovšem neděje se tak. Naopak přibývají další a další problémy. A jak říkají na Balkáně, když jsem se ptal na covid: Měli jsme i větší problémy a také jsme je nevyřešili.“ Že umělec nepatří k zastáncům očkování, bylo během prohlídky patrné několikrát, což mě jako nadšeného zastánce vakcinace lehce iritovalo. Mystici ale asi vědí, proč jsou jiní.

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Z Desatera vzniklo Xtero. Problémů je pořád více. Ve spojeném světě obzvláště,“ hlásá Mistr a zahájí komentář prvního přikázání: Nezestárneš. „Je to sběrný obraz s centrální postavou. Hledal jsem pozitivní pilíře, od kterých se můžeme odrazit. A možná takovým pozitivním pilířem je Karel Hynek Mácha, v mém podání podle Mikoláše Alše.“

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Tohle je žena, která pojídá své děti, tak jako Saturn pojídal své děti. Staří lidé mohou závidět mládí, a tak ujídají z mládí, ujídají z jeho zdraví, mohou ujídat jeho budoucnost. Vidíme tady sběrnou mapu očkovacího centra, vidíme tady nějaké operace, nevíme jaké. Když se dostaneme do nemocnice, tam je to všechno experiment. Já jsem nedávno během dvou měsíců pohřbil své rodiče a zažíval ty experimenty na nich. Když se můj devadesátiletý otec ptal lékařů na další léčbu, dozvěděl se: Vaše léčba je u konce.“ 

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Pražák ukazuje na další a další bytosti z plátna Nezestárneš. „Smrt neexistuje, duše je věčná a my se transformujeme. Energie je věčná. Odkazy. Čapkův Krakatit. Stará žena s párkem, je to fakt bída s tím důchodem. Staré ženy a jinoch. Zástupy lidí s vlajkami a nad nimi lékař. Postavy z filmů.“

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

Hraje se na stále temnější strunu: „A tady už zavážíme, kamarád pracuje v kremaci nahoře na Slezské, jedna z mých výstav se také jmenovala Kremastory, na jednoho člověka jedna hodina v peci. Lunární cyklus.“ 

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

„Když je někde nějaký průser, tak se fotí. Vždycky se fotí. Nová radnice, potopa apokalyptická. Koruna tohoto obrazu, to je ten symbol křesťanství, loď hozená jako tříska do výlevky ve vaně.“ 

MAREK PRAŽÁK: NEZESTÁRNEŠ 

jdeš mladý ulicí
přes most bytí zasažen jedem života
nesmíš už zestárnout!
ani o vous o šedivý vous
spása se žene průvanem slov
ty bezvěrec stojíš na piedestalu
sestrojeném ze všeho cos kdy pozřel
a dostal ze sebe na světlo
ven ven
v běhu těch let
omyl je pravdou neboj se
ty nezestárneš!
ty nezestárneš!
duši pokropíš duchem života              

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Mistr přechází k dalšímu obrazu. Nezreptíš. Opět Mikoláš Aleš, kresbička z jeho Špalíčku. „Bolest zhmotněná jako vulkán, jako tlama vulkánu. Centrální bytost. Jak známo, když se otevře země, tak vycházejí bytosti. Tady už vidíme, co vše se může stát, co všechno se děje. Jak lidi nosí tu svoji sílu bytí jako otroci zotročení. jak hážou a jak to padá do nitra vulkánu. A i ty vozy se smetím tam míří, a ti pánové zjišťují teplotu, co se to vlastně děje.“        

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

„A tady na zastávce u Sýkoráku paní čeká před propastí svého bytí. A tady paní ve Španělsku, jak jsme si dávali pivo, jak ho nosila s prsy odhalenými. A tady celá kosmologie vyloděných, lebky s prodlouženou mozkovnou. Kdo neví, jak to vzniklo?  Chrámy, keramika…“

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

MAREK PRAŽÁK: NEZREPTÍŠ 

vláda věcí tvých se bortí pod prsty
na hliněných nohou
olověný obal tvého trupu
naplněný egoismem pro tyto vteřiny
těsně před třetí světovou válkou
jak jak těsně? šeptají si ještěři
ve vládních strukturách
tlamami ohnivými
a ze chřtánu sopky
valí se pronikavý jekot úúúaááá
nezreptíš sebe! nezreptíš

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Třetí přikázání. Nezrasuješ. „To je teď velice aktuální věc. Spousty tváří, včetně zakladatele Ku-Klux-Klanu. A taky víme, co to je, když se měří lebky a udělá se z toho celý systém, nosánek se změří, a podle toho už se to roztřídí.“ Následuje sáhodlouhá Mistrova přednáška o rovnosti ras, které vlastně v duchu tleskám. Nahlas netleská nikdo. 

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Máme tady všechno na tom světě, jedno roste z druhého. Běloši neexistují, my jsme barevní, my jsme podle vzorníku CMYK barevní. Tady jsou všechny rasy, od těch sudetských po negroidní, árijské, židovské. Celá plejáda ras. Gates rasa, Shakespeare rasa, Komenský rasa, sv. Jan Křtitel. Teď je období obrazoborectví, valí se klíny do hlavy. Tady máme černého i bílého inženýrka. My tady máme ještě relativní svobodu, to se jinde už nemůže. Kdo mě nahraje a pošle do Ameriky, tak oni si mě tam přeloží.“

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Jak to vlastně vůbec je? V Indii jsem potkal take fajne musulmany. Migranti nemigranti, já tomu dávám 200 let, ty evropské vesničky zmizí a budeme obohaceni o další genomy, nemusíme se toho bát, Bůh je pouze jeden.“

MAREK PRAŽÁK : NEZRASUJEŠ 

dej krumpáč bílému
a kladivo černému
a pohrabáč zelenému
a dlouhý nůž modrému
a provaz na krk hnědému
a pneumatiku okolo pasu bílému
a dehet a peří žlutému
a sůl do očí oranžovému
a stádo kobylek béžovému
a průhlednému měřidlo
a papír a tužku a moc
ať všem změří lebku
a bohyni nad životy předložíš
výslednou excelovou tabulku s těmto čísly
nezrasuješ! nic již nezrasuješ

Marek Pražák v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Přikázání čtvrté. Nezčechuješ. „Pivčo, dám si jedno, to znamená čtyři, večer vínko, ráno na šichtě slivovicu, domácí pivečka, dvanáctek osm. Máme několik alkoholiků v rodině, nebudu jmenovat. Následuje scénka. Marek Pražák: „Ty se úplně ničíš, piješ každý den.“ Příbuzný obtočený kolem sklenice: „Kdyby neexistoval fernet, už jsem dávno mrtvej.“

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

„Elita národa. Grigorij Kanovič, Slzy a modlitby bláznů. Chlapovi se děje sen, v němž vidí, jak prší vodka, všichni jsou absolutně šťastní, hned kádě ven.“

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

Přednáška proti požívání alkoholu a přežírání se. Působivější než od docenta Skály. Stydím se za včerejší piva a dnešní krvavou tlačenku, kterou večer přinese moje žena z domácí zabíjačky. Mystika bolí, tlačí na svědomí. Nenápadně mizím z PLATO v předtuše ještě těžších náloží. I tak děkuji, Mistře.   

Z díla Marka Pražáka. (Foto: Ivan Mottýl)

MAREK PRAŽÁK: NEZČECHUJEŠ

běžel jsem dlouhým tunelem
na jeho konci se pářila žena
přioděná vlajkou sestávající ze tří barev
to zvíře pod ní chlempalo zrovna z koryta
modrou krev
příšernost se mísila s bolestí
a závislostí na čemkoliv
nezčechuješ sebe již nikdy! nezčechuješ

*

Marek Pražák: Dvanáct přikázání. Epopej 21. století ve dvanácti velkoformátových obrazech. Městská galerie PLATO. Výstava je k vidění do 2. ledna 2022.