Star Wars, Harry Potter i Arabela. Janáčkova filharmonie provedla posluchače světem filmové fantazie

Filmová hudba je fenomén, který dokáže přilákat do koncertních sálů diváky. Populární melodie z oblíbených filmů mají prostě nezastupitelnou úlohu. Některé nás provázejí celým životem a rádi se k nim vracíme. Dramaturgie koncertu Janáčkovy filharmonie tentokrát vymyslela program v pohádkovém a fantazijním duchu. Zazněly především ukázky z tvorby amerických mistrů filmového žánru Johna Williamse a Howarda Shorea. Z českých autorů dostali prostor pánové Luboš Fišer, Karel Svoboda a Jaroslav Uhlíř.

Na úvod se rozezněla hudba kultovní scifi ságy Star Wars, v níž dominovaly zejména žestě a četné bicí nástroje. Hra o trůny Ramina Djawadi a Rosse Sampsona mě svou hudbou příliš neoslovila, podobně jako melodie Klause Badelta k filmu Piráti z Karibiku. Obě invenčně nepříliš zdařilé ukázky by mohl kvalitněji zastoupit soundtrack z Mijazakiho zásadních filmů Cesta do fantazie, Princezna Mononoke apod.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Radim Kolibík)

Výraznou hudbu napsal Howard Shore v trilogii Pán prstenů. Z něj zazněly podobně jako u Star Wars hned dvě ukázky: první In Dreams přinesla posléze průřez všemi klíčovými tématy filmu včetně skvělého pětidobého rytmického motivu, který se rozezněl v Morii i během finální bitvy o Minas Tirith. Následující Evenstar zazpívala Patricia Janečková stylově přesvědčivým a procítěným způsobem.

Hudba Johna Williamse upoutala znovu ve filmu Harry Potter a posléze ve vánoční crazy komedii Sám doma. V populární taškařici na téma lupičů a osamělého dítěte se rozezněl – podobně jako vícekrát toho večera – Koncertní sbor Permoník, z jehož krásných třpytivých šatů a půvabně sladěných vokálů až přecházely oči a uši.

Druhou půli koncertu otevřela znělka z oblíbeného seriálu Arabela, kterou napsal geniální český skladatel Luboš Fišer (v programu koncertu omylem překřtěný na Fischera). Následovala hudební suita z muzikálu Noc na Karlštejně Karla Svobody, která vyzněla díky skvělým výkonům filharmoniků opravdu výtečně. Jaroslav Uhlíř byl zastoupen pohádkami Princové jsou na draka a Lotrando a Zubejda. V obou se publiku opět představila vynikající ostravská sopranistka Patricia Janečková. V písni Dělání si s ní zazpíval dokonce moderátor večera Jan Čenský, který svůj hudební vstup humorně okomentoval. V další písni se k Janečkové připojil rovněž výborně zpívající Martin Chodúr.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Radim Kolibík)

Závěr koncertu patřil suitě z pohádky Tři oříšky pro popelku opět z pera Karla Svobody. Ačkoli hudba z oblíbeného filmu jistě patří k nezapomenutelným, nemyslím si, že by byla v podobě, v jaké zazněla, optimální tečkou koncertu.

Přiznejme si, že promyšlenější dramaturgie jsme od Janáčkovy filharmonie už slyšeli. Fakt, že od jednoho a téhož autora zazněly čtyři ukázky a vůbec se nedostalo na jiné velmistry žánru Hanse Zimmera, Ennia Morriconeho či Dannyho Efmana (co třeba jeho Nightmare Before Christmas?), je ukázkou určité koncepční nedotaženosti. Podobným způsobem se myslím trochu zbytečně odbyla česká pohádková hudba. Kratičká znělka z Arabely, Tři oříšky pro Popelku a dvě pohádky s hudbou Jaroslava Uhlíře? Proč ne, ale trochu mi chyběla úžasná hudba Dalibora C. Vačkáře z filmu Pyšná princezna nebo třeba nepřekonatelné melodie Petra Hapky. Samozřejmě, je to subjektivní pohled na věc.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Radim Kolibík)

To jsou však jediné kritické komentáře, které tomuto koncertu lze přiřknout. Plusů je naštěstí daleko víc. Začněme od zvuku, který byl v akusticky nedobrém prostředí Gongu vyřešen a ošetřen nejlepším možným způsobem. Tandem zvukových mistrů si s partiturou v ruce ohlídal vše potřebné. Mistři zvuku mysleli také na sólové linky nástrojů orchestru, které dokázali zvýraznit včetně srozumitelných zpěvů.

Janáčkova filharmonie podala soudržný výkon, který byl překrásně odstíněný v sólových detailech a kompaktní v jednotné, přesné souhře. Stanislav Vavřínek ukázal, že má jako dirigent opravdový přehled, co se v hudbě odehrává a na co je třeba myslet. Z brilantních instrumentálních výkonů bych vyzdvihnul sólové vyhrávky klarinetu, hoboje, fagotu, příčné flétny a harfy. Výborně ztvárnil melodicky důležité prvky koncertní mistr houslí Pavel Doležal a rovněž mnoho dalších členů JFO. Naprosto klíčovou úlohu mají ve filmové hudbě žesťové nástroje a bicí, které byly skutečně báječné.

Jan Čenský a Patricia Janečková. (Foto: Radim Kolibík)

Největším benefitem koncertu byl moderátor a herec Jan Čenský, který si svým charismatem zřejmě získal srdce všech diváků. Jeho průvodní slovo v sobě mělo správné nadšení pro věc, a byť si místy šlapal na jazyk, jeho komentáře, příjemně servírované informace, osobní vzpomínky i humorné bonmoty byly tak milé a radostné, že mu zkrátka mírnou překotnost a entuziasmus nelze vyčítat. Duet Čenského s Janečkovou v písni Dělání byl jedním z nejpůvabnějších okamžiků koncertu. Báječný zvuk, skvělé výkony filharmoniků, Permoníku a sólistů Patricie Janečkové a Martina Chodúra, stejně jako příjemná atmosféra, která celý koncert provázela, rozhodně převážila a většina diváků odcházela domů až po dlouhém potlesku vestoje.