Hear Me! Devátý ročník festivalu experimentální hudby se letos zabydlel v Litultovicích

Přehlídka začala svou performanci 555 Bugs Maria Komareva. Na podlaze téměř domácky zařízené pracovny s křesly, kobercem a knihovnou, tedy na menší ze dvou scén, postupným zapojováním elektronických a kinetických drobných neamplifikovaných objektů vytvořila jemně se přetvářející zvukovou krajinu. Rezonance plechových, dřevěných a papírových předmětů postupně vygradovala v jakýsi přelévající se roj různého jemného bzikání, pípání, poklepávání a oscilujícího tichého houkání. Touto performancí na pomezí koncertu a zvukové instalace se festival z ticha vynořil, ale hned po něm následoval koncert nejhlasitější.

Pro festival vytvořený česko-slovenský audio vizuální kvintet V/A byl první ze tří premiérových vystoupení, jež letošní Hear Me! nabídl. A zároveň první, které se odehrálo v hlavním sále továrny. Vystoupení dominovaly dvě částečně se překrývající abstraktní videoprojekce a masa elektronických zvuků s občasným vynořením saxofonu Ondreje Zintaera a zmutovaného hlasu Karla Jančíka.

Susanna Gartmayer. (Foto: Václav Kremser)

Festival pokračoval sólovým koncertem rakouské saxofonistky Susanny Gartmayer, tentokrát hrající na basklarinet se zapojením rozšířených technik jako cirkulační dýchání nebo vytvoření rytmických patternů za použití stiskávání klapek bez vhánění vzduchu do nástroje. Gartmayer také využila specifických vlastností prostoru, aby posluchačům svoji hru maximálně přiblížila, když část zahrála uprostřed publika a část za zástěnou, kdy jsme se mohli plně soustředit jen a pouze na její hru.

Na hlavní scéně poté došlo ke druhé festivalové premiéře, byť v tomto případě způsobené covidem, který si vynutil setrvání kytaristy Františka Václavíka doma v Pardubicích. Naštěstí bubeník Vit Hoigr a saxofonista Zdeněk Závodný, kteří tvoří dvě třetiny free jazzové kapely Frisk, přijeli a postarali se o první z vrcholů festivalu. Jejich set bych označil přívlastky vášnivý, odvážný, divoký, extatický. Nemluvě o momentech humorných. Závodný postupně prostřídal sopranino, barytonsaxofon a přednici z dud, v jeho hře však byly slyšet i ozvuky fujary a exotických orientálních nástrojů. Zvolený nástroj každé z odehraných improvizací vtiskl rozdílný, ale pevný charakter, duo sklidilo v publiku velký ohlas.

Erik M. (Foto: Václav Kremser)

Na menší domácké scéně následovala třetí premiéra, duo dvou výrazných postav mezinárodní scény volné improvizace Erika M a Petra Vrby. Šlo o druhý z vrcholů festivalu. Paleta zvuků byla široce rozevřena, amébovitá proměnlivost soundu se zdála nekonečná. Vysokofrekvenční i subbasové zvuky se seskupovaly v dynamicky oscilující trsy a chuchvalce, podivuhodný byl dojem prostorovosti, jakoby se jejich hudba odehrávala v 3D prostoru. Vypíchl bych moment, kdy Erik M umísťoval zřejmě bezdrátový reproduktor do láhví různých velikostí, jejichž otvor jednak různě směroval, jednak láhve skleněným víčkem zavíral a opět pootvíral, takže poměrně zásadním způsobem moduloval výsledný zvuk. Nakonec zahrál tímto reproduktorem na skla místní knihovny.

A následoval závěr festivalu, vrchol třetí. Že je řeč o tolika vrcholných koncertech má dva důvody: všech šest vystoupení přineslo naprosto svébytnou kvalitu a vzájemně nepoměřitelnou originalitu. A důvod druhý: sečteno podtrženo se jednalo o velice povedený ročník festivalu, nakonec potvrzený i hojnou účastí publika, pro mě překvapivě aspoň minimálně i z řad místních obyvatel (viz. fotografie litultovického truhláře Václava Kremsera), kteří se s improvizovanou hudbou setkali poprvé v životě a rovnou ve výborné kvalitě!

Jakub Majchrzak z kapely Kurws. (Foto: Václav Kremser)

A teď tedy k závěrečnému koncertu. Polskému triu Kurws se podařilo vytvořit hned na počátku své cesty (Kurws hrají od roku 2008) naprosto svébytný hudební jazyk. Časem se ještě vyhrálo a vyprecizovalo a svou komplikovanou hudbu nyní předkládá s ohromující samozřejmostí, v nonšalantním provedení a s parádní energií. Zdroje jejich hudby jsou zřejmé: kapely hnutí Rock v opozici, post-punk, math rock a africká hudba. Výsledek je kombinací všeho, ale nepodobný ničemu z toho v čisté formě. Kapela stojí na vynikajících instrumentálních schopnostech všech členů, bubeníka Dawida Bargendy, baskytaristy Jakuba Majchrzaka a kytaristy Huberta Kostkiewicze. Byl to parádní konec dramaturgicky skvěle vystavěného festivalu.