Přes všechna úskalí potěší Stvoření světa živým a autentickým podáním Haydnovy hudby

Nepřirozenějším hudebním nástrojem je zpěv. Zpívalo se odjakživa a říkalo se tomu různě. Skladbu hranou reprezentovala sonáta, zpívanou kantáta. Proti jednoduššímu madrigalu, který měl jednu melodii pro několik slok textu, zhudebňovala kantáta texty složitější. Některé části vyprávěla jako víceméně zpívanou řeč (recitativ), jiné se ztvárnily do melodicky široce vyklenutých árií. Vokální skladba nazvaná oratorium má tuhý kořínek: existuje už nějakých 400 let a od kantáty se kromě ryze náboženských námětů příliš nelišila.

Rozdíl mezi operou a oratoriem je jednoduše řešeno hlavně v tom, že opera je zpívané divadlo, kde se hraje, kdežto oratorium se pouze zpívá. Nejslavnější oratoria napsal G. F. Händel, který inspiroval všechny další skladatele přišedší po něm, včetně Josepha Haydna. Rakouský mistr jich sice nenapsal patnáct, ale jeho dvě oratoria Stvoření a Čtvero ročních období patří k tomu nejlepšímu, co lze v tomto žánru slyšet.

Z inscenace Stvoření světa. (Foto: Tomáš Ruta)

Nastudování Slezského divadla v Opavě učinilo příjemný kompromis. Stvoření v režii Ilji Racka a na scéně a v kostýmech Dany Hávové nelpělo na konvenčním způsobu podání oratorií. Nejdůležitější změnou bylo zapojení dětského kolektivu, který spojenými silami daly dohromady Základní školy z Ostravy-Poruby, Opavy a Hukvald. Děti si na scéně výborně rozuměly s hlavními protagonisty, které v sobotu i v neděli ztvárnili Leigh Michelow, Vincenc Ignác Novotný a Michal Marhold. Právě jejich hravá nenásilná interakce byla živá a svěží.

Zasvěceným vypravěčem byl herec Daniel Volný který zjednodušený příběh Haydnova Stvoření dokázal tlumočit bez patosu, a to i přesto, že text místy dýchal staročeštinou. Velmi osvěžující byla klíčová věta I vdechl v chřípě jeho dchnutí života, kterou Volný učil vyslovit nejen děti na pódiu, ale i italského dirigenta, diváky a bylo s tím mnoho legrace!

Daniel Volný ve Stvoření světa. (Foto: Tomáš Ruta)

Samozřejmě, že oratorium bylo „zeštíhleno“ tak, aby bylo časově únosné pro mladší publikum. Škrty jsou v Opavě vykonány s rozvahou a zachováním důležitých árií a vokálních tercetů, které znamenitě ztvárnil trojlístek sólistů Michelow, Novotný a Marhold. Jejich interpretace přesvědčila nejen intonační jistotou (na rytmickém komfortu musí sopranistka ještě trochu zapracovat), ale též stylově poučeným zpěvem, který svědčil o výborné znalosti provozovací praxe staré hudby.

Nenásilný a přirozený pohyb dětí vedl Jiří Pokorný, milé bylo jejich zapojení do herních aktivit, nedílnou součástí opavského představení je také vhodně situovaná taneční choreografie. Kromě hlavních postav nelze přehlédnout Anděla sympatické Ivy Táborské ani další herce.

Z inscenace Stvoření světa. (Foto: Tomáš Ruta)

Pěvecké party byly vyřešeny velmi sofistikovaně. Kromě dětí, které se do zpěvu rovněž zapojily, byl vokálním tahounem sbor Slezského divadla, který zpíval za scénou. Jeho spolehlivý výkon zajistila Kremena Pešaková. Orchestr hrál pod vedením italského dirigenta Fabrizia Da Rose. Nebyl to špatný výkon, s ohledem na psychický nápor a covidovou přesilovku se jednalo o výkon stylově adekvátní. Tempově si musí ještě trochu víc porozumět se sólisty, ale to je jen otázkou času.

Slezské divadlo v Opavě připravilo i přes současná úskalí velmi povedený zážitek. Je jisté, že se do inscenace nakonec nepovedlo zakomponovat všechny nápady, ale ve výsledku to nijak zvlášť nevadí. Stále je to tatáž krásná Haydnova hudba v živém, autentickém podání, vynikající výkony sólistů a děti, po něž je taková zkušenost, ať už jsou v hledišti, či na jevišti, k nezaplacení!