Vánoční koleda Těšínského divadla poskytne divákům chvíle radosti i dojetí
28.11.2021 08:11 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Česká scéna Těšínského divadla nasadila do svého repertoáru novou inscenaci hry Charlese Dickense Vánoční koleda. I když stejnojmenná povídka klasika anglického sociálního románu spatřila světlo světa v roce 1834, své kouzlo od té doby neztratila. Je stále dobrým dramaturgickým počinem pro dobu předvánoční. Těšínská inscenace vychází z dramatizace Bogdana Kokotka, který je i autorem scény a režisérem v jedné osobě. Efektní dobové kostýmy kostýmy navrhla Agata Kokotek, autorem působivé hudební složky a zároveň korepetitorem je Zbygniew Siwek. Dramaturgyní inscenace je Alice Olmová.
Z inscenace hry Vánoční koleda.
Foto: Karin Dziadková
Těšínské divadlo je mezi divadelními subjekty Moravskoslezského kraje jediné, které financuje Moravskoslezský kraj. Povinností Těšínského divadla je tedy zájezdová činnost, v jejímž rámci odehraje svá představení v mnoha městech kraje, namátkou například v Karviné, Havířově, Frýdku-Místku, Třinci, Vratimově, Frenštátě pod Radhoštěm a na dalších místech. Role typického zájezdového divadla je zároveň zavazující i omezující. Každá inscenace musí splňovat nároky na hratelnost v rozličném prostředí a v sálech s rozdílnou úrovní jevištní techniky, rozměrů jeviště a podobně.
Guru české divadelní vědy a kritiky profesor Jan Císař často zdůrazňoval takzvanou společenskou roli divadla. Vedle té umělecké a estetické. U neprofesionálních divadel dokonce občas shovívavě prohlašoval, že uvedená inscenace plní hlavně společenskou roli. U profesionálního divadla takto zdvořile laskavý však nikdy nebyl. A měl pravdu, jak jinak: divák je totiž všude oprávněn žádat za své peníze, které věnoval k zakoupení vstupenky, i vysoce umělecké dílo. Těšínské divadlo plní velmi důležitou společenskou roli: v oblasti Těšínska, kde žije společně česká většina i polská národnostní menšina, poskytuje divadelní zážitek obyvatelům mnoha měst z obou jazykových táborů. Inscenační tým Vánoční koledy se o naplnění obou rolí divadla snaží jak v představeních na domovské scéně, tak na zájezdech.
Ne v každém městě, kam Těšínské divadlo zajíždí, mají například na jevišti točnu. Režisér Kokotek proto navrhl scénu, ve které je hlavním prvkem „kulisa točny“. Změny prostředí dosahuje přestavbami, při kterých pomocný personál otáčí dílčími stavebními prvky celé jevištní scénické stavby. Bohužel zde asi nejvíce trpí ona estetická, chcete-li umělecká rovina představení: v momentech dosažení vánoční dojemné atmosféry je divák najednou vyrušen tím, že v pozadí je vidět přecházející postavy, technici tlačí kulisy na kolečkách, zní rušivé zvuky nebo si herečka přináší lavičku, na kterou usedá a čeká, až na ni přijde řada a může konečně nasvícená hrát v situaci. Ze všeho nejvíce tento fakt ubližuje hercům. Ač se v naprosté většině zdařile zhostí úlohy vytvářet pravou vánoční atmosféru, výsledek není takový, jaký by mohl být.
V hlavní roli skrblíka Scrooga vystupuje Vítězslav Kryške. Jeho povinností je vytvořit věrohodný herecký oblouk, v jehož rámci musí od počátečního lakomce a nelidy dospět až k moudrému, laskavému a štědrému muži. V okamžicích svého prozření je však někdy Kryškův Scrooge málo věrohodný. Například v efektních scénách Scroogova snu občas působí mezi duchy jako herec, který neví, co má dělat. A Scroogovo prohlédnutí a napravení je také poněkud uspěchané, což věrohodnosti takové proměny nepřidá. Pravdou ovšem je, že v závěrečné scéně si Vítězslav Kryške našel tu pravou polohu a uplatňuje jak autoritu Scrooga, tak i jeho překvapivé proměnění.
Velmi dobře své úlohy naplňují Ondřej Frydrych jako Scrogův synovec Fred, Bára Vidomská, která hraje Fredovu manželku Janette, Miloslav Čížek v roli ducha Jacoba Marleye, Tomáš Hába jako duch minulých Vánoc i Miroslav Liška hrající ducha letošních Vánoc. Výborní jsou Zdeněk Klusák v roli Boba Cratchita i Jolana Ferencová coby Cratchitova manželka Bellinda. Nároky kladené na postavu Scroogovy sestry Fan naplňuje zdařile Eliška Adamovská.
V inscenaci vystupují i děti, žáci Základní umělecké školy Pavla Kalety v Českém Těšíně a Základní umělecké školy Leoše Janáčka Havířov. Mnozí dětští herci prozrazují nemalý talent. Jejich pedagogové by jim však měli zdůraznit hlavně šesté přikázání z hereckého desatera profesora Václava Martince: Odbourávání je projevem diletantismu. Smát se mohou diváci a ti, kteří práci kolegů sledují. Nicméně kdo z nás dospělých netrpěl občas v dětském věku nezastavitelným smíchem i v těch nejméně vhodných chvílích, že ano? V představení, ze kterého je psána tato recenze však šlo jen o kratičkou epizodu v průběhu zpěvu jedné vánoční koledy.
Téměř zcela zaplněný hlavní sál Těšínského divadla přijal v sobotu představení Vánoční koledy s radostí, vděčností i dojetím. Dokladem byl upřímný a dlouhotrvající potlesk, kterého se však obvykle oběma souborům, jak české, tak polské činohře, na domovské scéně i při zájezdech většinou dostává.
*
Recenze je psaná z reprízy, která se odehrála v Těšínském divadle v sobotu 27. listopadu 2021.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.