V tvrdém pragmatismu ostravského podchodu aneb Anna Mrozinská ve Víkendové chvilce poezie

Autoři Víkendové chvilky poezie obvykle na výzvu kulturního deníku Ostravan.cz doručí redakci své verše a ty jsou zveřejněny již v řádu dnů. V případě Anny Mrozinské tomu bylo jinak. Zásilka s její poezií se skoro dva roky ztrácela a znova nalézala. Omylem byla vymazána z e-mailové pošty, pak opět získána prostřednictvím básníka a literárního vědce Dominika Bárta, načež zase ztracena. Dost možná, že této zásilce v cestě z Brna do Ostravy bránila nějaká neznámá síla, a když básně přece došly na hranice moravskoslezské metropole, zasekly se v nádražním podchodu.         

Cizí nostalgie
v holém betonu
ve žlutých čarách
v modrém železe
v blikajících světlech
v tvrdém pragmatismu
(bez záminky estetiky)
ostravského podchodu

*

Když Anna Mrozinská letos na počátku července společně s dalšími básníky zahajovala ostravskou část Měsíce autorského čtení, opět bylo na pódiu přislíbeno, že se básně již brzy objeví v deníku Ostravan.cz. A opět se realizace nepohnula ani o píď, až se nakonec zdálo, že ty verše ani neexistují. Že je to nějaká virtuální simulace, bezručovská „zásilka času“ odnikud nikam.     

Výhled se ani nepohne
je šedou tapetou
simulace pošmourna
dokud jej neprořízne
černá čára elektrického vedení
Nepohnu se, ani o kousek
Drží mě strach

*

No nic. Co bylo, to bylo, je třeba hledět dopředu. Včerejšek je často trauma a minulost je jako vosková figurína.  

Ve žlutém světle
všichni vypadají
jako voskové figuríny
Každá oprýskaná kachlička
je jinak vysoko
a všechny květiny
jsou úplně vyschlé
Přísahala bych
že jsem ještě donedávna
vždycky cítila včerejšek
otřený na rukou

A nakonec přislíbené magické pole, po kterém Anna Mrozinská kráčí s jistotou surrealistické básnířky. Však se také následující text brzy objeví v antologii poezie o pivu Šnyt, kterou chystá k vydání nakladatelství Větrné mlýny, a to hned po boku surrealistického básníka Petra Krále, jenž píše: „Někdo sem až od šicího stroje donesl — příčně — / archivní gesto / Jinému ze zdi těl vyrazí vpřed ruka uzrálá v pivní / chapadlo / s napěněnou svítilnou.“ A pokud to stále platí, s verši Anny Mrozinské výhledově počítá i edice mladé poezie Mlat, kterou v Brně řídí už jmenovaný Dominik Bárt.    

Usínala jsem s představou úhořů
s vnitřnostmi žlutými
mazlavými
jako vanilkový puding
nebo zaschlé pivo v drážce na kryglu
Usínala jsem
a viděla jsem nás
jak ty slizké úhoře polykáme
Vypadalo to spíš
že zvracíme černý motorový olej