Herečka Divadla Petra Bezruče Barbora Křupková: Vždy se dá najít něco, co je třeba zlepšovat

Vy jste po gymnáziu nastoupila ke studiu na Vyšší odborné škole umění ve Zlíně. Kde jste studovala na gymnáziu?

Také ve Zlíně.

Takže jste Zlíňačka?

Ano. Jsem rodilá Zlíňačka.

Ale, cérka z Valašska …

Tak myslím si, že to tam je … (úsměv)

Tož já su ze Vsetína, tož vitaj na Valašsku!

Perfektní!

Proč z gymnázia na vyšší odbornou, která má také divadelní obor? Už na gymnáziu jste pomýšlela na profesní dráhu v divadle?

Chodila jsem do dramaťáku už asi od páté třídy. Po maturitě jsem se hlásila na DAMU, ale nevzali mě. Přihlásila jsem se tedy na jazykovku na italštinu, protože jsem se chtěla podívat do Itálie. Ale pak se mě moje maminka zeptala, jestli se chci na tu DAMU hlásit znovu. Řekla jsem, že jo. A ona se zeptala, proč teda nejdu na zlínskou vošku, abych z toho přes rok nevypadla a mohla se zdokonalovat. Já ale nechtěla, a navíc už to bylo po termínu podání přihlášky. Pak však vypsali na září náhradní termín, tak jsem si řekla, že to možná není úplně špatný nápad. Za to mamince děkuju. Na vošce jsem strávila hezké dva roky, díky kterým jsem mohla hostovat v Městském divadle ve Zlíně. V inscenaci Srpen v zemi Indiánů a Noc na Karlštejně. To bylo super.

Druhý pokus dostat se na DAMU vyšel?

Ne, ale já to zkusila i napotřetí. Druhý neúspěšný pokus jsem docela oplakala, ale řekla jsem si do třetice všeho dobrého. A když to neklapne, budu dělat divadlo i bez DAMU.

To jste si řekla před třetím výběrovým řízením?

Ano. A když se mě pak pan docent Schejbal z výběrové komise u mého třetího pokusu zeptal: „Tak co jste si pro nás připravila letos?”, cítila jsem se tak nepříjemně, že jsem se sama utvrdila v tom, že divadlo budu opravdu dělat klidně i bez nich.

Možná že to byl ten osvobozující pocit, který vás zbavil trémy, protože já vím, že jste napotřetí uspěla.

Je to možné. Dnes úplně chápu, proč jsem se nedostala hned napoprvé. Tehdy jsem si nebyla jistá sama sebou, nebyla jsem ukotvená a dnes si taky říkám, že jsem zdaleka netušila, co je divadlo. Na druhý pokus jsem se dostala do třetího kola a měla obrovskou radost, ale ta perda, která přišla v podobě neúspěchu, byla tak velká, že už jsem to nechtěla zažít znovu. Celý proces přijímacího řízení je náročný, pak třetí kolo na dva dny a když se po tom všem nedostanete… Ale nějakým záhadným způsobem se stalo, že jsem to šla zkusit i potřetí.

Vy ale teď dáváte sílu všem, kteří v pokusech dostat se na DAMU ani na podruhé neuspějí! Ještě bych se rád v souvislosti s vaším studiem na DAMU zeptal na jednu věc. Vy jste měla absolventské představení, ve kterém jste hráli Shakespearovu Bouři. Existují v Shakespearovi nějaké dívčí nebo ženské postavy, které byste si chtěla někdy zahrát?

Mám velmi kladný vztah k Ofélii.

Takže chcete hrát v tragédii Hamlet. A co tak nějaké komedie?

To nevím, možná Jak se vám líbí. Je tam postava Rosalindy, která se převléká za kluka. Tak asi ji.

Barbora Křupková jako Andula. (Foto: Petr Hrubeš)

Ať se vám tahle dvě přání vyplní. Vaše maminka vás podpořila, poradila, a vy jste se stala herečkou. Až budete jednou vy maminkou a přijde vaše dcera, že by také chtěla hrát divadlo, co jí řeknete? Už teď máte jistou zkušenost, už víte, co je divadlo a co to znamená být profesionální herečkou, respektive stát se jí. Co dceři řeknete?

Asi bych jí to nechtěla rozmlouvat, pokud by to sama chtěla. Já to chtěla a rozmluvit jsem si to nenechala, takže pokud by dcera byla po mě, bylo by to stejně marné. Asi bych jí řekla, co divadlo obnáší, že to není úplně jednoduché. A že je to hodně složitá cesta, hlavně po psychické stránce. Teď už rozumím tomu, když někdo řekne, že hrát divadlo nemůže každý. A není to jen o talentu. Ten můžete mít velký, ale divadlo dělat nechcete, protože vám to za tu obrovskou námahu prostě nestojí. Tahle práce je opravdu hodně psychicky vyčerpávající. Nedivím se vůbec tomu, že jsou někteří, kteří herectví vystudovali, ale po několika letech ho přestanou dělat. Ale taky bych dceři řekla, že v divadle je to jako v životě. Když přijde nějaká perda, přijde po ní vždycky něco krásného. To je potřeba vědět a myslet na to.

Rozumím. Dceru byste podpořila, stejně jako vás podpořila maminka.

Jo. Ale asi bych se o ni bála. V tom divadelním prostředí…

… čeho se bojíte v divadelním prostředí?

No tak bála, možná jsem to měla říct jinak. Prostě člověk si musí stát za tím, kým je. A vědět co chce, ale také co nechce. Tohle neplatí jenom v divadelní, ale v každé umělecké profesi. Protože se dá snadno sklouznout k povrchnosti, zapomenout na to, proč člověk herectví dělá. Já vím, teď se do toho tak trochu zamotávám. Ale jednoduše – nazkoušíte inscenaci, máte docela úspěch, a řeknete si: „To bylo dobrý, tak teď už nemusím nic dělat.”. A to je špatně. Dokonce si myslím, že je to hodně nebezpečná věc. Vždycky je kam se posouvat, ať je vám dvacet, čtyřicet nebo padesát.

Barbora Křupková jako Andula. (Foto: Petr Hrubeš)

Co vás baví víc? Zkoušení před premiérou, nebo hraní hotového kusu po premiéře?

Kouzlo má oboje. Konkrétně u Anduly jsem měla na přebrání role generálkový týden a předtím dvě zkoušky. Ale bylo krásné zažít i tenhle typ tvorby. Je to jiné, ale bylo to velmi obohacující. Obecně je zkoušení každý den jiné. Jednou to jde a pak to padá, musíte se naučit psychicky se obnažovat jak před kolegy, tak před režisérem, ale je to nutné. Potom to teprve může fungovat, a to mě baví. Pak přijde premiéra, hraní v reprízách, a zase mě to baví. Věc se může dotahovat k lepšímu. Samozřejmě platí nějaký základ, který společně vybuduje režisér s herci a který je daný. Ale vždy se dá najít něco, co je třeba zlepšovat.

Chcete říct, že je vždycky prostor pro proces, ve kterém postava vámi hraná po premiéře dále zraje?

Ano, ano, to je to slovo.

Jak je to možné, že jste na nastudování role Anduly měla jen šest dní?

Já totiž Andulu přebírala za Majdu Holcovou, která celou roli nazkoušela a v červnu ještě odehrála předpremiéru. Tehdy už byla těhotná. Takže když mi režisér Jan Holec (umělecký šéf DPB a zároveň manžel herečky Magdalény Holcové pozn. aut.) nabízel práci u Bezručů, věděl, že se jim s Majdou v září narodí miminko a bude zapotřebí do Lásek alternace. Tak mi rovnou o Andule řekl.

Dostala jste Andulu jako dárek shůry…

To je obrovský dar (úsměv)… Takovou příležitost nedostane každý a já si toho fakt vážím.

Co máte na Andule nejradši?

Já říkám, že je střevo. A to se mi na ní líbí. Jde si za svým, je praštěná a jde do všeho po hlavě. A nebojí se. Možná právě proto se dostává do situací, které jsou složité.

Norbert Lichý a Barbora Křupková. (Foto: Petr Hrubeš)

Ale jak já vás tady poznávám, je to váš protipól. Působíte jako docela rozvážná, vzdělaná mladá žena s jistou zkušeností. Andula skoro žádné zkušenosti nemá, je téměř polovzdělaná …

… ale není blbá!

To je pravda, to vy také nejste, takže v tom jste si možná v jedné věci podobné. Když ji hrajete, říkáte si, kdo by to měl hlavně vidět? Mám na mysli druh publika nebo cílovou skupinu.

Všichni, kdo ji vidět chtějí. Já si myslím, že hrát Lásky jedné plavovlásky v téhle době je příhodné. Někteří mladí lidé se dnes bojí jít do něčeho nového po hlavě, včetně vztahů. Nebo do změny místa, města. Se strachem člověk nic nezažije. Tak tito všichni ať vidí Andulu!

Mluvíte o tom, že například vrhnout se po hlavě do lásky je bezvadné?

Možná, že bych si to jen sama přála někdy udělat.(výbuch smíchu)…

Kluci, slyšíte?! No nic, pojďme dál. Přišla jste do hereckého týmu Divadla Petra Bezruče. Co jste cítila při prvním setkání s kolegy?

Tak člověk je ostražitý, trochu se bojí, ale já měla výhodu, protože jsem pár lidí ze souboru už znala. Nicméně velice rychle jsem se mezi nimi cítila hezky. Byli na mě milí a pomáhali mi. I starší kolegové, kteří by mohli mít takový ten přístup „tak se ukaž, co umíš”. Ne, takhle mě opravdu nikdo nedusil, naopak, všichni byli velice vstřícní. Díky nim mám teď o trochu větší jistotu. Samozřejmě, že má člověk pochyby. Běhají vám v hlavě neustále a neuděláte s tím nic. Ale to je asi přirozené, nejsme stroje. Ale díky kolegům se teď určitě cítím zase o něco líp než na úplném začátku.

Co vás čeká v této sezoně u Bezručů?

Momentálně zkouším Grušeňku v Bratrech Karamazových, kteří budou mít premiéru v prosinci. A na jaře by to měl být Šikmý kostel. Ale tam role ještě rozdány nejsou.