Mám neutuchající touhu po lásce, říká zpěvačka Michaela Love

Než se dostaneme k tvojí tvorbě, můžeme se zastavit u tvého uměleckého jména. Proč tedy Michaela Love? Je zde nějaká spojitost s Courtney Love?

Spojitost s Courtney Love to nemá žádnou. Slovo Love jsem začala používat tak dvanáct let zpět ve spojitosti s mou prací a se vším, co dělám. Říkám, že dělám věci s láskou, oficiálně. Je to takové obecné vyjádření, jak se k věcem stavím. Takže proto Michaela Love. Vím, že to zní jako jméno z filmu pro dospělé, ale vlastně i tahle spojitost mě baví. (smích)

Jak lásku vnímáš ty, aby to nebylo jen slovo, které si každý vykládá po svém, přičemž mnohdy nejsme ochotní přijmout výklad druhých? A mnozí navíc zaměňují lásku s touhou vlastnit…

Jsem typ člověka, který staví svůj život na lásce. Nejen té partnerské, ale lásce k tomu, co dělám, předávám, čím se obklopuju. Nevím moc, jak to přesně vysvětlit, ale mám takovou neutuchající touhu po lásce.

To by asi neřekl každý…

Aby láska nebyla jen slovo, to záleží na každém z nás, a to, že si lásku každý vykládá po svém, je v pořádku. To, co se nelíbí mně, se může zase líbit někomu dalšímu, a to je strašně super. Větší problém vidím spíš v tom, že bud‘ lidé nevědí, co chtějí, anebo neumí být k sobě upřímní, a to pak dělá ve věcech bordel. Ale láska za to určitě nemůže.

Michaela Love. (Foto: archiv)

Pusťme se ještě trochu více do analyzování. Je pro tebe důležitější láska k sobě, nebo láska k druhým? Každopádně říká se, že pokud nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat druhé…

Jo, přesně, jak říkáš. Láska k sobě formuje všechno ostatní. Sebeláska je pro mě hodně důležitá, učím se to celý život, ale občas zapomínám v rámci poblouznění stavět své zájmy nad druhými.

Píseň F*ckboy se už třetí týden drží v hitparádě Rádia Ostravan. Co bys k tomuto songu řekla po hudební stránce?

Tenhle můj debut song určitě nemá na lidi působit jako mainstream, ale zároveň jsem se snažila, ať se dobře poslouchá. Můj záměr bylo vytvořit kombinaci indie a alternativního R&B. Mám ráda zajímavé spojení elektroniky a klasických nástrojů, a to se nám, doufám, povedlo.

V popisu ke skladbě je zmíněno, že písnička má promlouvat k mnoha ženám, které mají zkušenosti s povrchními fyzickými vztahy, které jsou v dnešní době něco jako droga. Jak je to myšleno?

Když píšeš text, tak jde z hloubky tvého srdce z tvých zkušeností. Nikoho nemůžeš varovat nebo mu doporučovat, vše si musíš prožít. A ty, co si prožily to, co já, se s tím textem dokáží ztotožnit. Každý to má asi tak, že když slyší text písničky a je hodně podobný tomu, co ho teď obklopuje, tak si tu píseň spíš oblíbí.

Dále uvádíš, že se nyní chceš věnovat hudbě trochu víc než v minulosti. Co si pod tím máme představit? Proč zrovna teď je ten správný čas?

Moji rodiče do mě jako do malého dítěte vkládali hodně naděje a měli velké ambice. V pubertě, po nemoci s hlasivkami, se tahle jejich vize nějak rozpadla. Já se vnímala jen jako někdo, kdo umí průměrně zpívat, takže jsem se tomu dál aktivně nevěnovala. Vždycky jsem ale někde hluboko cítila, že mi to chybí. Pak jsem dospěla, začala trochu psát texty, začala zpívat s kapelou, taky jsem se začala obklopovat hudebníky a tohle mě nakoplo k tvorbě svých věcí, protože není nic víc pro zpěváka než vlastní písnička na míru a z hloubi duše.

Máš pocit, že typ písní, kterými se chceš prezentovat, na tuzemské scéně chybí, takže bys mohla oslovit početné publikum?

Já vůbec nevím. Netvořím věci s nějakým záměrem, ale řekla bych, že hudba, která mě v tvorbě ovlivňuje, se tady moc nevyskytuje. Ale já jsem vždycky moc překvapená, že objevuju nové lidi tady v Čechách, kteří jsou opravdu dobří a zajímaví.

Michaela Love. (Foto: archiv)

Chystáš nové songy či album?

Pracuju na tom. Je to pro mě trochu těžké, protože jsem v tomhle nová a jsem trochu perfekcionista v tom, že mám svoji přesnou představu, jak by ta konkrétní věc měla znít. Trochu se to táhne, protože největší nároky samozřejmě kladu na sebe a musí být pro mě vše perfektní. Na hudebních podkladech vždy spolupracuji s producenty a hudebníky.

Bereš svou hudební tvorbu jako formu určitě sebeprezentace, seberealizace, nebo spíše jako nějaké hobby či vyplnění volného času?

Řekla bych, že se to nevylučuje. Hudba je seberealizace vždycky. Teď je to trochu hobby, ale kdo ví, kam mě to zavane.

Kdy ti v životě bylo nejhůř a jak sis s danou situací dokázala poradit?

Tohle je taková osobní otázka. Dovolím si na ni odpovědět trochu obecně. V životě mi bylo zle, ale snažím se žít teď a tady a nestresovat se minulostí. Tohle bych řekla, že je cesta, jak s tím bojovat. Děkuju za ty životní negativní zkušenosti, ale dál se kvůli nim trápit nehodlám.

Do tvého hudebního životopisu určitě patří i spolupráce s kapelou Windy…

Právě Vadim Pekárek, který je frontman kapely Windy, mi pomohl najít cestu zpět ke zpívání a za to mu patří obrovský dík. Jinak já spolupráci s nimi vážně miluju, je to neskutečná koncentrace talentu. A plánujeme toho společného snad ještě hodně.

Máš nějakou hudební metu?

Jak už jsem říkala. Nedělám nic s nějakým záměrem a jako velké dítě štěstěny spíš spoléhám na nějaký přirozený vývoj. Moje meta je tvořit věci pro radost a z hloubi mojí duše.