Lásky jedné plavovlásky v Divadle Petra Bezruče mají našlápnuto stát se kultovním přestavením

Autory adaptace jsou stávající umělecký šéf divadla Jan Holec, který se zároveň ujal režie, a dramaturgyně Anna Smrčková. Scénograf Ján Tereba se nechal inspirovat dobovými kulturními domy z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, stejně jako kostýmní výtvarnice Paulína Bočková, která tehdejší kostýmní prvky zkombinovala s některými prvky z dnešní módy. Ta je totiž velmi příhodně inspirovaná právě módou let 1960 až 1970. Originální hudbu složil David Hlaváč, texty písní napsal Petr Vodička. V inscenaci se také hodně tančí, případně i stylizovaně pohybuje. Pohybovou spolupráci poskytl Pavol Seriš.

Z inscenace Lásky jedné plavovlásky. (Foto: Petr Hrubeš)

Tvůrci inscenace vytvořili svébytnou a autentickou interpretaci textu. Dopsali některé úplně nové situace i postavy. „Především nám jednotlivé obrazy, ať už při psaní, či zkoušení, začaly rozkvétat a dostávaly větší prostor. Navíc jsme příběh zastřešili společensko-vzdělávacím večerem, ve kterém budou diváci poučeni o tom, jak nakládat s láskou. Zdrojem nám byla dobová odborná i populární literatura zabývající se partnerskými vztahy. Vztahové sociální inženýrství v zašlém kulturáku se v mnohém neliší od toho na exotickém ostrově,“ řekl před premiérou režisér Jan Holec.

Dušan Urban, Barbora Křupková a Markéta Haroková. (Foto: Petr Hrubeš)

První část před přestávkou je svébytným a samostatným jevištním obrazem, jehož obsahem je zmíněný společensko-vzdělávací pořad o vznikajících partnerských vztazích. Pořad, určený pracovníkům závodu na výrobu dětských kočárků ve Zruči nad Sázavou, vedou sexuoložka MUDr. Plzáková (Markéta Haroková) a psychiatr MUDr. Pondělíček (Dušan Urban). Režisér vede oba představitele i ostatní herce ke stylizovanému hereckému projevu místy až v žánru groteskní nadsázky. 

Na začátku představení nechává Jan Holec MUDr. Plzákovou a MUDr. Pondělíčka oslovit diváky způsobem plným ideologických žvástů z doby vrcholícího budování socialismu. Sociální inženýrství zažijí diváci na vlastní kůži, když oba protagonisté nechají rozsvítit v sále a vyzvou diváky ke zvednutí ruky po otázce, kdo s přítomných je v sále s partnerem nebo s partnerkou a kdo je sám. Dojde i k manipulaci s publikem vyzývaným místy až ke skandovanému potlesku a mnozí diváci díky přesvědčivému projevu obou herců manipulaci přijímají a velmi rychle jí k vlastní zábavě podlehnou. Vrcholem práce v obou rolích (oba herci vystupují v inscenaci ve dvojroli stejně jako někteří další) je sborový zpěv písně zahajující druhou část po přestávce. V ní přichází na řadu skutečné propagandistické socialistické vymývání mozků. 

Václav Švarc jako Milda. (Foto: Petr Hrubeš)

V první části je řada dalších dobových i filmových obrazů. Tvoří sled uzavřených hereckých skečů. Některé z nich jsou však poněkud zdlouhavé a slušelo by jim alespoň mírné proškrtání. Celá první část trvá téměř hodinu a půl, ale tato délka není vždy spojena se zábavou publika. Může za to právě ona zmíněná zdlouhavost, zapříčiněná nedostatkem vlastní autorské cenzury tvůrců inscenace. Není se však čemu divit. Je totiž velmi těžké škrtat sám sebe, navíc když vymyslím velmi zdařilé věci. Nicméně i zde platí, že méně je někdy více.

Z inscenace Lásky jedné plavovlásky. (Foto: Petr Hrubeš)

Účinkující herci, například trojice vojáků v záloze, které hrají Vojtěch Johaník, Jáchym Kučera a Jakub Burýšek, za místy až mírnou únavu diváka zcela jistě nemohou. Podávají totiž vskutku vrcholné herecké výkony. Stejně tak i herečky Marcela Čapková v roli soudružky Šebkové a Kateřina Krejčí coby soudružka Veselá, Julie Goetzová hrající Janu, pracovnici továrny na kočárky, a Yvona Stolařová v roli Marie, Janiny kolegyně. Poslední z dívčí trojice je Andula, titulní postava celé inscenace, která je onou kultovní jednou plavovláskou. Mezi všemi postavami první části představení dominuje soudruh Pokorný, ředitel továrny na výrobu kočárků v podání Norberta Lichého.

Barbora Křupková jako Andula. (Foto: Petr Hrubeš)

V roli Anduly vystoupila v premiéře inscenace Barbora Křupková. Herečka potvrdila, že je skutečnou posilou souboru. Její herecký, pohybový i taneční projev vedl doslova k ovacím při závěrečném potlesku. To samé platí i v případě Václava Švarce, hrajícího Mildu, zpěváka, do kterého se Andula zamiluje a za kterým přijíždí ze Zruče do Prahy. Také on skvěle tančí a zpívá. Švarcův Milda připomíná idoly dívek z šedesátých let a může se stát i idolem dívek současných. V hledišti zcela jistě seděla nejedna mladá divačka, která Andule záviděla ve chvíli, kdy ji Milda svádí a ráda by něco takového zažila na vlastní kůži. A je také možné, že současní mladí kluci budou Mildu s obdivem parodovat na studentských večírcích.

Kateřina Krejčí a Norbert Lichý. (Foto: Petr Hrubeš)

Druhá část inscenace a představení je věnována nejpůsobivějšímu filmovému obrazu z filmu Lásky jedné plavovlásky Jaroslava Papouška, Miloše Formana a Ivana Passera. Andula přijíždí do Prahy a je uvítána Mildovými rodiči. Matku hraje Kateřina Krejčí, otce Norbert Lichý. Oba herci opět dokazují, že patří k opravdovým hereckým hvězdám. Dávají zapomenout na filmové představitele obou rolí Miladu Ježkovou a Josefa Šebánka. Publikum vybuchuje smíchy téměř při každé jejich replice, místy k tomu dokonce stačí jedno přesně intonované slovo, doprovozené odpovídajícím pohybem, gestikou i mimikou. Kateřina Krejčí i Norbert Lichý si zde říkají o nominace na vrcholná herecká ocenění. A platí to i o celé inscenaci. Ocenění za původní současnou divadelní hru by si zasloužil i její výchozí text z pera Jana Holce a Anny Smrčkové.