Kaczi na novém albu vyzrála v autorku a interpretku, kterou si nemůžete splést s žádnou jinou

Stalo už se vám, že vás nějaká píseň chytila do pasti? Jestli ano, počítejte s tím, že podobných nástrah vás na albu Nahá beskydské písničkářky Kaczi čeká hned několik. Pro její nahrávku je příznačný výrazný hitový potenciál a vysloveně návykové melodie a refrény, které svou jednoduchostí a přímočarostí jdou bez okolků rovnou k věci. Tento přístup můžeme slyšet hned v úvodní písni V síti, jejíž mírně evokativní začátek se rozjíždí do příjemného tempa. Jemná instrumentace s melodií ztvárněnou violoncellem a doprovodem perkusí má vkus a eleganci. Naléhavost zvyšuje plnoštíhlý hlas Kaczi, která se do zpěvu dokáže opřít a vytěžit z něj hodně emocí. „Jsi bláznen, co mění svoji tvář… nevnímáš, co zrcadlo říká,” zpívá Kaczi a naznačuje tak ústřední téma svých písní, kterým jsou vztahy.

Ošlehanější a drsnější tvář má následující rytmicky roztančená píseň Růže, v níž nepřeslechnete akordeon a melodii, jež má velké kouzlo. Většina písní Kaczi se týká vztahů a nedorozumění v komunikaci, pramenící z odlišných povah a snahou respektovat se i s chybami a nedokonalostmi. Baladicky zasmušilou náladu nabízí song Bez tebe, v němž se Kaczi vyrovnává se ztrátou a slyšíme ji ponořenou do svého nitra. Nádhernou roli zde sehrál sólový saxofon a klavír. Velkou sílu má rozbouřený hlas Kaczi, který se vrství do intervalů v nádherných souzvucích.

Jasným hitem je následující eponymní Nahá, který rytmicky příjemně zasekává a má svůdnou melodii i text. Rytmika je bohatá na synkopy a podmanivost nechybí ani melodické lince, která je okamžitě chytlavá.
Kaczi se místy svou lidovostí a syrovostí projevu podobá známé akordeonové královně šansonu Radúze. Její vliv je jasně slyšet v písni Ovládáš, která navíc jasně odkazuje k legendě Edith Piaf. Ošlehaný valčík se Kaczi daří zazpívat živočišně a pudově, bez příkras a zbytečných póz. A co je důležité, má v hlase dost ideálního důrazu, aby působila v oblasti drsnějších emocí pravdivě.

Následující píseň Naděje je hudebně spíš méně než více zajímavá, trochu jí trápí nedobré frázování textu a šablonovitá rytmika. Naopak následující Oběť člověka pohltí hned od začátku a zaujme tím, co Kaczi znamenitě ovládá – zapamatovatelným refrénem s jejím zdvojeným hlasem, který neztrácí plnost ani ve vysokých polohách. Divoká tancovačka Konec kariéry si nedělá starosti se zpytováním duše. Refrén (laj laj laj) vybízí okamžitě a nekompromisně k pohybu. Textovou kvalitou a reflexí se dalším písním vymyká Málem jsme si zvykli. Tohle je píseň, kterou se Kaczi etablovala mezi skutečnou první ligu. Klavír hraje přesně tolik not, kolik je třeba, violoncello Krystiana Danela má působivou barevnost a jeho melodické linky jsou neodolatelné.

Kaczi na své nahrávce přemýšlela nad dramaturgií. Její rozmanitost předpokládá jisté pochopení pro stylově rozdílné písně. To je případ i písně Chtíč, která působí po předešlém balzámu trochu banálně a prvoplánově. Je to však její volba a cesta, která má svou logiku.

Lysá hora by na albu Nahá opravdu chyběla. Její folková atmosféra je tak příjemná a adresná, že se s ní asi ztotožní každý, kdo má rád Beskydy. „Lysá Hora, nahoru, dolu dokola, taka fajna rozcvička” je bezva nápad. Bohužel následující slogan „Všude je dobře, ale v Beskydech nejlíp” není příliš původní. Naposledy s touto omšelou frází uspěl Mirai v písni Hometown. Tato nepůvodnost píseň Kaczi trochu sráží.

Co by to bylo za album, kdyby nemělo alespoň jeden duet! Dobrú noc z hor má několik věcí, pro které je třeba dát mu šanci a brát ho vážně. Rozhodně není duetem do počtu. Má krásnou „slovenskou“ náladu, je takový noční, tajemný, jako by vážně vzniknul někde uprostřed drsné přírody. Nese si v sobě neučesanou folkovou upřímnost a touhu jamovat. Opravdu dobrá píseň.

Album Kaczi by rozhodně nebylo horší bez písně Milenka, která podle mne teprve klepe na bránu inteligentního popu. Bonusové tracky Merci beacoup a Planeta Země zakončují nahrávku Nahá důstojně. Opět jsme konfrontováni s vynikajícím zpěvem, melodickými linkami kytary, violoncella a také s francouzštinou, jejíž výslovnost Kaczi opravdu jde!

Nahá beskydské divoženky Kaczi je album plné protikladů. Není to bezvadně vyrovnaná nahrávka, zejména po kvalitativní stránce nová kolekce občas trpí textovou bezradností (stereotypně omílanému tématu vztahů chybí mnohdy básnická imaginace a slovní neotřelost). Silné momenty naopak nacházím v aranžmá a hudební stránce většiny písní, které prozrazují zkušenost, cit pro feeling, rytmus i melodiku. Nesporným přínosem pro Kaczi je spolupráce s producentem Lukášem Hradilem, jenž většině písní, které byly v jiných verzích k dispozici už dříve, dokázal najít pevný  a vhodný aranžérský názor a dát jim atraktivní vyznění. Velkým překvapením je pro mne zpěv Kaczi, který se proti předešlým počinům vyloupnul jako největší doména této písničkářky. Její vokál má opravdu značný potenciál a animální sílu v celé šíři hlasového rozsahu. Je příjemný ve spodcích i výškách, třpytí se barvami a dokáže měnit výraz od hebkého a mazlivého šelestu až k drsným a vznětlivým polohám.

Novinka Nahá Kaczi se rozhodně může zařadit mezi nejdůraznější počiny tuzemské písničkářské produkce. Ve svých nejsilnějších momentech písničkářka patří mezi jistoty, které zvolím vždy raději než nažehlenou, autorsky beztvarou a nepůvodní produkci, jež se opájí světovými trendy a přitom neví, že za za humny na nás čeká stejně krásný svět jako na druhé straně planety.