Herečka a zpěvačka Tereza Bartošová před premiérou Funny Girl: V této šílené době mě potkalo šílené štěstí

Tereza Bartošová, herečka a zpěvačka, opavského divadla, říkám to správně? Nespletl jsem pořadí?

Ano, v prvé řadě jsem herečka, to říkáte správně. Já se spíše cítím jako zpívající herečka, s tou zpěvačkou na plnou pusu bych byla trošku opatrnější (smích).

Kdy jste se stala herečkou a kdy zpěvačkou?

Technicky vzato herečkou po absolutoriu na Janáčkově konzervatoři, kdy to bylo přesně, už ani sama nevím (smích). Herectví jsem studovala pod vedením Alexandry Gasnárkové, které vděčím za spoustu nádherných zážitků. Paní Gasnárková nás vedla k píli, pokoře a lásce k divadlu. Na konzervatoři jsme měli i skvělý kolektiv, se spolužáky se stále rádi vídáme. To víte, studentské roky byly intenzivní ve všech směrech, a kdybych měla prsten od Arabely, hned bych se na konzervatoř vrátila, ale zpět k vaší otázce. Zpěv mě provází od malička, nejdříve jsem navštěvovala ZUŠ, poté byly hodiny zpěvu na konzervatoři a jednoho krásného večera jsem se na středečním jazzu ve vyhlášeném opavském „báru“ potkala s hudebníkem Jirkou Foltýnem. Dali jsme se do řeči a já mu v alkoholovém opojení řekla, že bych taky ráda zpívala. Domluvili jsme se, že se hned druhý den potkáme a Jirka si mě poslechne. Kupodivu jsme si to druhý den oba pamatovali, potkali se a od té doby jsem se začala věnovat více i hudbě.

Bylo to pro vás snadné?

Začátky nebyly vůbec jednoduché. Přeci jen stát na jevišti a být schovaná za roli je úplně něco jiného než stát na pódiu za sebe, v ruce držet mikrofon a zpívat. Paradoxně jsem se hrozně styděla. To mě tak vnitřně naštvalo, až jsem si v Ostravě našla učitelku zpěvu Táňu Wajs a začala má druhá fáze zpěvačky. Vlastně zpívající herečky.

Je vám jedna z obou profesí bližší? Respektive chtěla byste se některé věnovat s větším nápřahem?

Nemohu vám odpovědět jednoznačně, protože pro mě se herectví a zpěv vzájemně propojují. Herectví se věnuji déle, tudíž tady se cítím více jako „doma“. A dostávám se k druhé části odpovědi… Zpěvu bych se chtěla věnovat intenzivněji. Až to bude možné, chci opět začít jezdit na hodiny zpěvu a pracovat na technice, skloubíme-li s Táňou někdy naše časové možnosti. Mám doma malou dcerku a se zkoušením v divadle je pro mě momentálně nereálné dojíždět ještě do Ostravy.

Takže momentálně si nejvíc hudby užijete doma s dceruškou?

Musím se smát, protože hudba je pro mě v tuto chvíli dcerka. Vydává teď tolik libozvučných tónu, skřeků, slabik, že je to prostě tak. Hudbu mám velmi intenzivně od rána do noci pod kůží, jsem velice naplněna (smích)... A abych odpověděla i profesně. Mám teď takový umělecký stop stav. Na prvním místě je dcera, takže až bude větší, ráda obnovím spolupráci i s Jirkou Foltýnem, se kterým jsem léta zpívala.

Jak se vám žije v době, kdy kultura není příliš vidět?

V této šílené době mě potkalo šílené štěstí. Stihla jsem otěhotnět, porodit a vrátit se do Funny, neukamenujte mě, tato těžká doba mi dala rodinu, a to je nejvíc, nebudu na ni nadávat.

Celá situace s premiérou Funny Girl v Opavě je dost komplikovaná. Co vlastně předcházelo současné premiéře, která se, doufejme, konečně uskuteční v neděli?

Funny Girl se začala ve Slezském divadle zkoušet zhruba dva roky zpátky, jezdila jsem na hodiny zpěvu a připravovala se na konkurz, který jsem tedy absolvovala a do role Funny Briceové byla angažovaná společně s Ditou Hořínkovou. Byla jsem absolutně šťastná, jezdila několikrát týdně na zpěv a chodila na korepetice do divadla. Covid ovšem tři dny před první čtenou zkouškou proces přerušil, což mě psychicky dost zasáhlo. Jistě, uvědomovala jsem si vážnost celé covidové situace, ale byl to pro mě najednou skok z extrému do extrému. Z intenzivní práce do naprostého klidu. Když jsem vše v hlavě zpracovala a uklidnila se, zjistila jsem, že jsem těhotná.

To muselo být příjemné překvapení!

To byl druhý šok, ale ten nejkrásnější na světě (smích). Jenže co Funny Girl, že? Musela se přeobsadit. Do role nastoupila úžasná kolegyně Tereza Kavecká a ještě nějakou dobu jsme zkoušely všechny tři alternace s tím, že se třeba jednou do Funny Girl vrátím. A abych to zkrátila, premiéra se už třikrát kvůli koronaviru odložila. Poslední odklad velmi zkomplikoval plány Ditě Hořínkové, která proto z časových důvodů nemohla roli dozkoušet. A tady přišla moje „chvilka“ a naskočila jsem zpět. Ano, začala jsem zkoušet dva týdny před premiérou. Jestli je to šílenství, hraničící se sebevraždou, mi neříkejte a nechce mě snít o tom, že vše dobře dopadne.

Vše dobře dopadne, nebojte se. Jak dlouho znáte tento populární kousek?

Kdysi dávno jsem viděla film s Barbarou Streissand. Vím, že byl „pěkný“, a jednou na hodině zpěvu se o Funny zmínila i Táňa Wajs, že by mě v té roli ráda viděla. Znovu jsem se na ten film podívala, utvrdila se v tom silném názoru, že je „vážně pěkný“ a víc neřešila. Tedy do té doby, než jsem zjistila, že tento muzikál operní soubor zařadil do dramaturgického plánu. Tam už mi v hlavě začala blikat kontrolka, a byť nejsem teda vůbec žádný „loktař“, šla jsem se zeptat na roli Funny Briceové. Tehdy zastupovala šéfa opery Jana Andělová Pletichová a koukala na mě dost zjara, jestli si uvědomuji, že se jedná o těžké zpívání. Řekla jsem, že ano, a dál už víte…

Funny Girl napsala Isobel Lennart podle skutečného příběhu Fanny Briceové, jedné z největších amerických star první poloviny 20. století. Hrají se vám dobře postavy, které vycházejí z reálného základu? Může si k nim herec vytvořit třeba silnější pouto?

To je zajímavá otázka, ale mám na ni jednoduchou odpověď. Nejraději hraji postavy, které mají lidem co říct, ve kterých se může člověk vidět a zapřemýšlet si. Postavy, které mají děj, vývoj, jsou komické, ale i vážné. Život přeci není černobílý. A to vše Funny má. K této roli silné pouto doufám najdu, ale nemůžu říci, že je to proto, že Funny vychází z reálné postavy. Je to spíš proto, že je vážně dobře napsaná.

Chápu. A je Fanny ženou podle vašeho gusta? Máte společné nějaké vlastnosti?

Naprosto její povahu obdivuji, je přesný protipól mě samotné. Fanny se do všeho vrhá po hlavě, nepřemýšlí dopředu, pořád mluví, je vždycky plná energie a jen tak něco ji nezastaví. Prostě buldozer. Já jsem v soukromí spíše šedá myška, která má ráda klid, přírodu, ticho, než něco řeknu nahlas, třikrát si to v hlavě proberu…. Neuvěřitelně mě ta rozdílnost baví.

Jak se vám líbí hudba Jula Stynea, která patří k nejklasičtějším produktům amerického muzikálu? Máte zde své oblíbené srdcovky?

Hudba je vážně dokonalá! Ještě než se svět zastavil, a s ním i prvotní zkoušení, tak jsem ji hodiny a hodiny poslouchala při procházkách s pejskem a dojímala se, jak někdo může něco tak úchvatného zkomponovat. Je to srdcovka.

Opavskou inscenaci režíruje český herec a režisér Roman Štolpa. Jaké je jeho pojetí? Máme se na co těšit?

Roman je skvělý člověk, taková čistá duše. Tím, že je to herec, tak klade důraz na hereckou stránku. Dává hodně hereckých připomínek, které jsou pro mě srozumitelné, a doufám, že se mi podaří všechny do premiéry zpracovat. Víte, nerada mluvím o procesu zkoušení, když ještě není po premiéře. Navíc jsem naskočila na poslední chvíli, takže mám před sebou ještě několik dní nasávání, ladění se na kolegy, kteří jsou báječní a všichni do jednoho mě podporují, díky za ně! Shrnula bych to jednou větou. Milí diváci, prostě přijďte do divadla a udělejte si obrázek sami. Věřím, že se máte na co těšit.

To je fér. Příběhů o cestě za slávou je nekonečně mnoho. Čím je právě Funny Girl zajímavá?

Cesta za slávou je jen jedno z nosných témat. Funny Girl má krásnou dějovou linku, kterou dokresluje úžasná hudba. Vidíme Fanny v mladí, jdoucí za svým divadelním snem, následně za fatální láskou, vše ji vychází dokonale. Je klikař. Ovšem jak už to tak bývá, po vlně absolutního štěstí dostane osudovou ránu. A jak se s ní popere, a kterou životní dráhu si vybere, jestli uměleckou nebo osobní, se nechte překvapit.