Mezzosopranistka Jana Hrochová: V době, kdy se na nás ze všech stran hrnou katastrofy, je potřeba se občas od srdce zasmát

Může nová inscenace opery Jaroslava Křičky Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší oslovit i současného diváka? 

Náš Bílý pán je vtipný a zábavný a věřím, že diváci se budou skvěle bavit stejně jako my. Drobné škrty  jsou provedeny citlivě a logicky, takže má opera spád a diváci si určitě přijdou na své.

Jak se vám zpívá libreto Jana Löwenbacha? Tento dnes bohužel pozapomenutý muž byl vynikající hudební spisovatel a významný propagátor české hudby v zahraničí. Například jeho kniha Hudba v Americe byla u nás ve čtyřicátých letech docela průkopnickým počinem…

Byla to výzva pro celý realizační tým. Nepatrnými režijními úpravami se snažíme přiblížit text a jeho vyznění současnému divákovi. Důležitá je srozumitelnost zpívaného i mluveného textu, i když mluvené slovo mi tolik blízké není a raději zpívám. Libreto se mi zpívá dobře.

Křička byl svým současníkům znám jako muž s velkým smyslem pro humor a pronikavou inteligencí. Možná si čtenáři vybaví i jeho hudbu k vůbec prvnímu Krtečkovi. Jsou tyto povahové vlastnosti slyšet v jeho hudbě?

Je to vtipná opera, takže ano. Já jsem se během zkoušek bavila moc a věřím, že diváci budou také. Je to titul, který v dnešní pochmurné době může přilákat diváky opět do divadla a vykouzlit jim úsměv na rtech. Režisér Ondřej Havelka pak opeře dodává svůj pověstný humor pravého anglického gentlemana.  

Takže se vám pod jeho režisérským vedením pracuje dobře? Vnímáte to jako dobrou zkušenost? 

Režie Ondry Havelky jsou vždycky obohacující zkušeností a vždy velká zábava. Už jsem se s ním potkala v Brně v Janáčkově divadle při operetě Netopýr. Věděla jsem, že to bude skvělé, a doufám, že to nebylo naposledy. Diváci se skutečně mají na co těšit.

Ze zkoušky opery Bílý pán. (Foto: Martin Popelář)

V opeře Bílý pán ztvárníte paní Hollywoodovou? Jaká je to dáma?  

Paní Hollywoodová je srdečná Američanka, která miluje svou rodinu, svého manžela, pořádá párty, ráda se obléká a užívá si života. Poměry v Čechách jí přijdou velmi komické a nechápe je.

Jak se vám zpívá operní part? Je pro zpěváky dobře posazený a napsaný? 

Můj part se mi zpívá dobře a role mi sedí, můžu se skvěle vyřádit jak herecky, tak pěvecky. Křička dokáže velmi dobře vystihnout charaktery postav, jejich dramatičnost nebo naopak lehkost.

O čem vlastně v kostce příběh vypráví? A které dějové sekvence vám přijdou nejpovedenější? 

Americký velvyslanec se svou rodinou koupí od hraběte zámek se strašidlem. Tím se začne odehrávat barvitý příběh plný překvapení i humoru. Hrabě se zamiluje do dcery velvyslance Elinor, řeší se krvavá skvrna a jak ji vyčistit. Hrabě se převleče za ducha, aby pobavil Elinor. Mnoho humorných scén přináší seznamování amerického a zámeckého služebnictva. Nakonec se zjeví i samotný duch, který by už rád přestal strašit. Jak to celé dopadne, ale neprozradím, je lepší to zažít na vlastní kůži… (úsměv). Nejpovedenější scéna je pro mě ping pong a nejkrásnější árie pak árie ducha, kterou nikdy nemůžu dostat z hlavy. A víc už prozrazovat nebudu. 

To nám stačí, děkuji. Je pravdou, že Křičkova opera má blízko k operetě? Nejedná se spíše o parodii, kterou tento šprýmař zcela vědomě zamýšlel jako humornou opozici k opeře?

Není to klasická opera, možná opereta nebo klasický muzikál. Parodií bych to nenazvala, ale ironie, nadsázky a humoru je tam hodně. A taky hodně hravosti.

Ze zkoušky opery Bílý pán. (Foto: Martin Popelář)

Premiéra této opery se uskutečnila v Brně v roce 1929, hned o rok později se hrála v Ostravě pod taktovkou Jaroslava Vogela. Jak je tomu v současnosti? Šlapou si operní domy v Brně a Ostravě rovněž na paty? 

To si nemyslím, přejíždím mezi těmito divadly pravidelně a žádné soupeření necítím. Naopak, například když se teď v Brně povedl Brittenův Peter Grimes, tak se z Ostravy na něj chystá velká výprava kolegů. Když se náhodou stane, že třeba jednu sezónu se hraje stejná premiéra v obou divadlech, tak je to spíš náhoda a ne souboj. Každé z těchto dvou divadel má své výjimečné kvality a své diváky. Doma jsem přece jenom v Brně v Janáčkově opeře, kde máme velké jeviště a výborně se tam zpívá. Ale v Ostravě hostuji moc ráda.

To nás moc těší. Zpíváte ráda hudbu 20. století… Je blízká vašemu vnímání světa?

Ano, moc ráda, vždyť sem spadá hudba Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, které mám moc ráda a jsem vděčná za tu možnost je zpívat. Jelikož jsem nahrála kompletní písňovou tvorbu Bohuslava Martinů, tak si troufnu tvrdit, že tato hudba je blízká mému vnímání světa, trávila jsem s ní hodně času.

Rád věřím, váš projekt s kompletní písňovou tvorbou Martinů pro vydavatelství Naxos jsem slyšel a je znamenitý. Jaký věstíte Křičkově „duchařské“ opeře na prknech Národního divadla moravskoslezského osud? Myslíte, že naváže na svůj famózní premiérový úspěch před téměř sto lety?

Já v to pevně doufám! Je to opera pro širokou cílovou skupinu diváků. Je vtipná, plná humoru, který publikum ocení. Obzvlášť v době, kdy se na nás ze všech stran hrnou katastrofy, je potřeba se občas od srdce zasmát.