Frodys nahrál album Weirdfolk, kde si hlavní slovo předávají kytara a přírodní elementy

Hudební svět Marka „Frodyse“ Pytlíka je pestrý. A není striktně ohraničen jen metalovými pilíři. Vstup do něj má cokoliv inspirujícího. A popravdě řečeno, tyto impulsy mají permanentně zelenou. Velkou výhodou kytaristy a zpěváka kapel Postcards from Arkham a Awrizis je to, že stále chce objevovat a hledat nové hudební cesty. Cesty, které jsou nevyšlapané a dokážou podnítit kreativitu v druhých.

Vše uvedené potvrzuje aktuální sólové album Weirdfolk, které tvoří devět písní a kde hraje prim akustické vyznění. Zvýšenou pozornost skladbám zajišťuje to, že nejsou poznamenány rutinou a obvyklostí. Nespoléhá se na něco, co je typické a předvídatelné či škatulkově lehce zařaditelné.

V zásadě můžeme konstatovat, že jde o hudebně poklidné dílo, kde skladby plynou spíše ve středním tempu, přesto se potkaly s výrazným vnitřně intenzivním nábojem. Celkovou atmosféru vstřícnosti podporuje fakt, že ze songů vyzařuje náklonnost k přírodě a ke všemu přirozenému.

Mnohoznačný titul nabízí vícero interpretací. Nicméně v dobrém smyslu slova je Weirdfolk zvláštní či podivný (od anglického slova „weird“) i tím, že se nejedná čistě o instrumentální počin a v některých skladbách se objevuje i vokál. Každopádně oním důrazem na instrumentální složku se dostáváme k jiné nahrávce s podpisem Frodyse, a to debutu Oceanize od Postcards from Arkham.

Dá se tedy říci, že Weirdfolk je taková jemnější verze prvotních Postcards from Arkham. V tomto ohledu se havířovský muzikant jakoby vrací na začátek, ale jedním dechem je třeba připomenout, že aktuální hudební kondice a zkušenosti mu umožňují předkládat daleko bohatší a vyzrálejší materiál. Což se na výsledném znění novinky projevuje. Kruh je zkrátka celý, přesto se neuzavřel…

Weirdfolk je album, kde si hlavní slovo předávají kytara a přírodní elementy. Nemůže však být řeč o souboji dvou živlů, protože tohle propojení se opírá především o plnohodnotnou konverzaci. Na jedné straně songy vyznívají nesměle, ale zároveň jsou zdravě sebevědomé. Vědí, co chtějí sdělit.

Každá ze skladeb sleduje jiný hudební cíl. Jako úvodní byla vybrána houpavá Nature Within. Tu lze považovat za vlajkovou loď alba, protože je vystavěna tak, že jejím poznávacím znamením je určitá otevřenost. Tedy prvek, který pak provází celé album. Naopak Beskyd Blues vnáší na nahrávku nezbytnou syrovost a jakýsi kontrast vůči ostatním písním. Asi nepřekvapí, že k oběma pak byl natočen „přírodní“ videoklip.

Zmíněnou spojitost s Postcards from Arkham podtrhává i čtvrtá Mutual Distortion, jež se už v roce 2019 objevila na albu Øakvyl od uvedené formace. Tentokrát si ji lze vyslechnout v umírněnější podobě, kde ještě více vynikne ona melodie tak podobná letnímu tanečnímu hitu Žijeme len raz od Ego, feat. Robert Burian. Závěrečná To Be Continued je song spíše optimistického ražení, kde není místo pro loučení. Z toho by se tedy dalo usuzovat, že Frodys by v budoucnu mohl přijít s dalšími sólovými nahrávkami.

Weirdfolk lze vnímat jako hudební pohlazení, kde převládá procítěnost, a přitom se daří obloukem vyhýbat sentimentalitě. Ačkoliv může být toto dílo chápáno jako určitý experiment, spíše se dá tvrdit, že jde o další, a tedy logický krok v kariéře muzikanta, který nechce stát na místě. A tentokrát se rozhodl, že se prostřednictvím hudebních nástrojů přiblíží zdroji, de facto k podstatě bytí. A proto vzniklo album, které je vhodné nejen pro poslech, ale pojí se i s určitým smyslovým požitkem. Požitkem, který jen tak nevyprchá.

Frodys: Weirdfolk. Vychází u Epidemie Records v listopadu 2021.