Filip Nádvorník ve Výstavní síni Sokolská 26: Dopady tesařské sekery, šustění sena a bučení krav

Na Milanu Weberovi, kurátorovi Výstavní síně Sokolská 26, je obdivuhodné, že po tak dlouhé době, kdy působí jako organizátor výstav na ostravské výtvarné scéně, se nebojí představovat zcela mladé začínající autory a absolventy uměleckých škol. Aktuálně je to Filip Nádvorník, který absolvoval ostravskou fakultu umění loni v září.

Zleva kurátor Václav Rodek, Filip Nádvorník a Milan Weber. (Foto: Jaroslav Michna)

Absolvent ateliéru kresby Josefa Daňka a Libora Novotného se očividně profiluje jako malíř. Pevné obrysové linie a uzavřená robustnost tvarů jeho formálního rukopisu sice odkazují na školení v kresbě, ale láska k barvě a světlu je u autora jasně rozpoznatelná. Analyzovat a vstřebávat jeho estetiku nemusí být ovšem snadné. Na první pohled se vkrádají slova jako insitní či naivní malba. Máme co dočinění s tvůrcem, který prošel uměleckým vysokoškolským vzděláním a rozhodně to není člověk, který by se záměrně pokoušel odpoutat se od kontaminace jakýmikoliv uměleckými vzory. Naopak. Jeho inspirační východiska jsou ale v kontextu současného umění poměrně neobvyklá.

Slezská gotika I, olej na plátně, 2020 (Foto J. Michna)

Abychom byli konkrétní, Filip Nádvorník má rád gotické, protorenesanční i renesanční umění, stejně tak ho fascinuje dílo Paula Gebauera, slezského malíře-sedláka, nebo mexického malíře a komunistického aktivisty Diega Rivery. Již z tohoto výčtu je patrné, že naivistická Nádvorníkova estetika nevyvěrá z neschopnosti malovat „realisticky“ nebo „trendově“, například ve formě obrysového, fotorealistického, či hyperobjemového pojetí figury. Jeho multiformální projev je promyšlený, svébytný a provokativní. Na druhou stranu v obrazových sděleních nalezneme laskavost, humor a především autenticitu osobního vztahu k zobrazovaným námětům. Pro kritické posouzení a hodnoceného jeho díla je možná trochu neobjektivní to, že autora osobně znám a orientuji se v jeho aktuálním životním směřování. Pro vysvětlující komentář k pochopení díla je to však výhodné.

Rychleby 1945, olej na plátně, 2021

Filip se vydal z velké Ostravy na venkov, ale tento únik se nejeví jako cesta městem odkojeného a vším již znuděného hipstera. Spíše se jedná o probouzení vnitřního archetypálního toužení, které je u něho a také u jeho partnerky, rovněž nadané malířky Kristýny Krutilové, opravdové a uvěřitelné. Oba malíři šli na venkov, nebo spíše do již podhorského prostředí Jeseníků. Ne pro estetickou konzumaci jinakosti romantické přírodní krajiny. Došli si rovnou pro surovou podstatu venkovského života, doprovázeného chovem ovcí, krocanů, slepic, aktuálně bojujících s místní jesenickou krvelačnou bestií psíkem mývalovitým.

Bača, olej na plátně, 2021

Řečeno prozaicky obsah Filipových obrazů odpovídá jeho životu. Fascinace řemeslnou a selskou prací, atributy i přímé vizuální citace tesařské práce a chovu dobytka, jsou vlastně přítomné na každém obrazu. Surový rukopis kresebné malby krásně komunikuje s robustností přenášených námětů. Jak ale bylo řečeno v úvodu, detailnější drobnohlednou analýzou obrazové struktury můžeme dojít k nálezům formálních zvláštností, kdy se na jednom plátně setkáme s impresivně namalovanou slepicí, působící až mistrovským dojmem, v pozadí pak zasvítí výrazný krajinný prvek à la Mantegna, přitom figura sedláka v prvním plánu z profilu působí naivisticky a reduktivně. Tahle vizuální polyfonie je zábavná a diváka může vyvést z míry právě v onom psychologickém úsudku o záměrnosti či nezáměrnosti spekulativní „insitní“ malby.

Slezská gotika II, olej na plátně, 2021

Filip je zajímavý kolorista a co mě na jeho obrazech přitahuje je práce se světlem. Impresivní náladou, prostorovým detailem prozářeným sluncem posouvá zdánlivě banální výjev, třeba nároží tesařských spojů roubeného stavení, do zcela jiné šťavnatější polohy. I když jsou kompozice narativů sošně statické, snad lze říci strnulé, ve smyslu demonstrativního soustředění na malovaný objekt či figuru, nalézáme v nich jistou dynamiku. Ta je jednak definovaná nervní linkou tvarů, věčně provokující diagonálou, projektující se do vykřivování tvarů, tak jako to známe z dětské kresby. Zajímavostí Filipovy malby je kontrastní napětí mezi symetrickou kompozicí a často přísným soustředěním se na didaktický přenos obrazové informace a právě oněmi výše zmíněnými nervními a ujíždějícími deformitami ve vedení štětce, někdy záměrně nedokončenými. Křivá zeď, křivý kouř, křivá sekera. Tady na nás dýchne estetika románské malby, kde přesnost a symetrie nebyly podstatnými formotvornými principy. V jeho obrazech se taky v poslední době stále více setkáme s povětšinou německy psanými texty a popiskami, které odkazují na paměť německého pohraničí Jeseníků.

Unter der Holunderberg, olej na plátně, 2021

Výstava je obsazena střídmě, navíc malými plátny. Je to opět zajímavá anomálie tohoto mladého autora, který se prozatím spíše vyhýbá větším formátům. Myslím, že to je jen otázka času a rozhodně by jeho zvláštním způsobem radikální estetice velký formát slušel.

Uprostřed prvního výstavního sálu autor instaloval vlastnoručně tesařsky vyrobenou a sestavenou krovovou konstrukci pokrytou opět místně specifickým materiálem oblasti Jeseníků, tedy břidličnými taškami. Na jejich povrchu vyryl kresby, jakési vizuální jesenické haiku. Jednoduchá sdělení, která v celé ploše zastřešují aktuální umělcův život se vším všudy.

Dach, dřevěná konstrukce, břidličná taška, rytá kresba, 2021

Filipovi Nádvorníkovi je dvacet šest let, uvidíme, kam se jeho vizualita časem vydá, prozatím je plná zvláštní symboliky, venkovských nálad i pravdivosti a to je skvělý předpoklad. Bylo by skvělé, kdyby v podhůří Jeseníků zůstal a udržoval onu zvláštní energii živého umění fungujícího mimo kontext velkých měst a uměleckých center.