Marketingový průzkum ve Dvanáctce se míjí účinkem. Hru To video nikdo neuvidí přijalo publikum s rozpaky

Vše přitom zpočátku hrálo do noty, například útulný prostor Dvanáctky, zajímavě řešená minimalistická scéna s důmyslnými prvky, které diváky pokaždé zavedly do jiného prostředí a bez zbytečných rekvizit navodily požadovanou atmosféru, a také naprosto přesvědčivé postavy, které se vzájemně nerušily a o autenticitu (mnohdy mrazivou) nebyla nouze. Prostředí společností pro výzkum trhu, které Martin Crimp zná osobně a na základě kterého také vznikla hra, je stále aktuální a jistě je zde prostor na uchopení, které v člověku zanechá stopu, co všechno „velký bratr” vidí a slyší při jednoduché odpovědi na cílený dotaz.

Sára Erlebachová a Renáta Klemensová. (Foto: Radovan Šťastný)

Nicméně všechno se tak nějak rozplynulo v inscenaci, která nebyla ani osobní, ani humorná, ani tragická a dokonce ani trapná. Prostě plno textu, který vedl odnikud nikam, neměl pořádný základ a vlastně nedošel ke konci, kde by byl náznak alespoň nějaké katarze, která by rezonovala v divácích při každém nevyžádaném telefonním dotazníku. Ani po dlouhém přemýšlení, co tím chtěl autor předat, jsem nepřišla na to, o čem to vlastně doopravdy bylo. Veškeré postavy působily jako vytržené ze samostatných příběhových linek a slepených tak nějak dohromady. Náznaky toho, s jakým břemenem se každý vleče, nedosáhly ani z poloviny takové intenzity, aby si divák k postavě našel cestu a porozuměl ji. Celý příběh působil jako za sklem kamery, tak neosobně, jak to jen šlo.

Profesionální tandem Janusz Klimsza a Adam Gold coby režisér a dramaturg souzní napříč žánry, o to větší rozpaky zažívám s připomínkou na premiérový večer. Režie tohoto kousku přitom nemá výtku, stejně tak jako nerušící scéna Michala Syrového, který do scény propůjčil i své příjmení. Neosobní přístup společností pro výzkum trhu se v odosobněné scéně dokonale odrážel. Profesionální kostýmky, dobře padnoucí obleky i civilní oblečení revoltující puberťačky hezky vystihla Marcela Lysáčková.

Sára Erlebachová a Renáta Klemensová. (Foto: Radovan Šťastný)

Inscenace by měla být o průzkumu nakupování, ale stejně jako u opravdového průzkumu, kde se zas až tak nejedná o nakupování, ale o nabourání se do myšlení zákazníka, tak i inscenace vlastně o průzkumu není, respektive je to jakési pozadí, na němž by se měly rozvíjet příběhy zúčastněných. Ony se sice rozvíjejí, ale do jakýchsi rozpitých barev, které mají neurčité barvy. Ale pokud se pokusím uchopit příběh, tak zde máme Elizabeth (Renáta Klemensová), její dceru Joannu (Martina Czyžová), Colina (František Strnad), Johna/Rogera/Nigela (Petr Houska), Karen/Sally (Sára Erlebachová) a Paula (Martin Dědoch).

František Strnad a Petr Houska. (Foto: Radovan Šťastný)

Všechny postavy mají velmi civilní polohu a herci tomu dodávají na pravdivosti. Renátě Klemensové v dobře padnoucích pouzdrovkách bych určitě svěřila, kdo z mé rodiny nakupuje hygienické potřeby, a její neurotické vrtochy jdou v ruku v ruce s rozpadajícím se soukromím. Její postava má bolestnou uvěřitelnost. Začátek Liziny nadějné kariéry versus vyhořelá existence v postavě Colina by taky mohl mít prostor pro hlubší rozsah. Ženatý, znuděný, svou prací převálcovaný a neschopen uchopit sám sebe. Zmítaný ve světě, kde pravda je zkreslená červeným světýlkem na kameře a polapený ve svým vlastních touhách je Colin jakousi postavou utíkající před vším a především před sebou samým. František Strnad do role vložil plno bolesti, zoufalství a roztěkanosti a s lepším textem by mohl rozvinout svou postavu o poznání více.

František Strnad jako Colin. (Foto: Radovan Šťastný)

Vedlejší ženské postavy nastavují svým partnerům zrcadlo se stoickým klidem. Sára Elrebachová je jako doutnající sopka, která každou chvilku může vybuchnout, ale její asertivní maska vibruje v kontrastu s neutuchajícím výslechem Colina. Erlebachová si zahrála dvojroli a z konzervativní Karen, která se stůj co stůj snaží ubránit před nástrahami své práce, se během chvíle přemění v rozvernou Sally, jež jako správný teenager ví nejlépe o čem je svět a vystihuje tak dnešní mládí plné sebevědomí a naléhavosti.

Komplikovaný vztah mezi Elizabeth a její dcerou, která ji ani neoslovuje mami, ale Liz, také není nijak více rozvíjen. Divákům je předložen jednoduchý fakt. Liz opustil manžel, nevíme proč, nevíme, jaký mají momentálně vztah, pouze víme, že Liz dělá často mraženou pizzu a dává na ni víc sýru. Do jisté míry tato strohost vypovídá o jejím životě dost, stejně tak jako vztah s dcerou, který více méně není založen na hlubších emocích. Martina Czyžová je jak oživlá panenka, její sametový hlas působí klidným dojmem a když je rozrušená, stále si drží jednu polohu. Její postavě to dodává na vyzrálosti. Její linka by také byla zajímavá, ale opět i tento příběh je jen jakýmsi střípkem v roztříštěné skládance.

Martin Dědoch a Renáta Klemensová. (Foto: Radovan Šťastný)

Paradoxně těmi, kdo do hry vnáší náznak černého humoru, jsou dvě doplňující mužské postavy. Petr Houska a Martin Dědoch. Postavy, které slouží k jakési formě dialogu, kde se hlavní postavy svěřují, lehce znehodnocují vážnost s jakou se Colin a Liz berou a malinko odlehčují celou situaci. Troufám si říct, že hotelová scéna byla jedna z těch, která diváky i malinko pobavila.

Přiznám se, že místy jsem měla problém udržet pozornost, a to navzdory výborným hereckým výkonům. Ráda bych si z představení odnesla něco, co mě donutí přemýšlet nad tím, co s námi vlastně ty marketingové průzkumy provádějí, ale přemýšlím pouze nad tím, zda to autor i tvůrci vlastně myslí vážně.