Zahajovací koncert Janáčkovy filharmonie s orientálním kořením i českou kuchyní

Hudba ovšem nebyla jediným lákadlem, za kterým lidé toho dne přišli. Krátce po 18. hodině před Domem kultury města Ostravy přivítali kulturní veřejnost ředitel filharmonie Jan Žemla a architekt Martin Kropáč ze studia Architecture Act. Pánové seznámili zájemce s aktuální situací projektové dokumentace na výstavbu nové koncertní a multifunkční budovy a posléze představili také 3D vizualizace exteriérů a interiérů. Z pozoruhodných ukázek vyplývá, že v Ostravě jde bezmála o stavbu století, která může výrazně změnit společenský profil tohoto města.

Dejme však slovo hudbě. Střihy je i název kompozice mladé české skladatelky Soni Vetché, jejíž hudba se čím dál častěji objevuje v koncertních programech předních českých umělců. Orchestrální kompozice s varhanami mne osobně zaujala svou ponurou zvukovou stránkou, která ovšem ústila do meditativního závěru. Invence mladé autorky je poměrně originální, a pokud lze vystopovat inspirační zdroje, skrývají se v zajímavém průniku hudební avantgardy od Oliviera Messiaena po syntetiky typu Tōru Takemitsu.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Martin Straka)

Střihy Soni Vetché trvají pouhých 10 minut, byl to však čas velmi bohatý na hudební události. Vysvětluji si to tím, že autorka svou imaginaci v této kompozici rozvíjí svobodně bez opakování identických částí. Je to vzrušující cesta, protože nikdo do poslední chvíle netuší, co bude dál. Kompozice Soni Vetché byla velmi zajímavá, rozhodně se vymyká anachronické neoromantické kýčovitosti, za kterou se schovávají někteří současní tvůrci. Její skladba získala v Ostravě vlídné přijetí, o čemž svědčil dlouhý potlesk, během něhož se přišla půvabná skladatelka představit a poděkovat publiku.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Martin Straka)

Osobitou variantu francouzského impresionismu nabídla hudba Maurice Ravela, jehož skladby vznikaly paralelně vedle děl Debussyho. Ravela částečně ovlivnili ruští skladatelé Nikolaj Rimskij-Korsakov a Modest Petrovič Musorgskij. Od prvního se naučil umění barevné orchestrace, druhému instrumentoval klavírní cyklus Obrázky z výstavy. Ravel má jednu vzácnou výsadu. Jeho tvorba není příkladem notomanie, typické pro řadu jiných skladatelů. Zanechal po sobě všehovšudy asi 60 kompozic, ale každá má svůj význam a jedinečnost.

Cyklus tří písní Šeherezáda je už díky názvu nasáklý Orientem, který se prostírá také v hudebním plánu. Nádherné melodické postupy, tajemné harmonie a nařasená dynamika jsou velkou výzvou pro každý orchestr, ale Janáčkova filharmonie má Ravelovu hudbu evidentně ráda. Provedení mělo všechny atributy impresivní zvukomalby, která se místy dramaticky vzpínala k výbušným emocím. Filharmonici si také ohlídali všechny sólové prvky, kterých je partitura plná. Sopranistka Kateřina Kněžíková má s Šeherezádou značnou interpretační zkušenost, která se promítla i do jejího smyslného a muzikálního pojetí.

Kateřina Kněžíková a Domingo Hindoyan. (Foto: Martin Straka)

O tom, jak rozdílné může být hudební zpracování stejného literárního námětu, svědčila poslední kompozice. Šeherezáda, tentokrát z produkce ruského skladatele Rimského-Korsakova, vznikla jako čtyřdílná orchestrální suita, která volně tlumočí různé nesouvislé sekvence ze sbírky orientálních pohádek Tisíc a jedna noc. Podobně jako Ravel zde Korsakov využil, ovšem v mnohem větší míře, hudební podněty východních kultur a lidové hudby. Co je však důležité, Šeherezáda Rimského-Korsakova je nádherná pohádková hudba, kterou se nelze přesytit. Má obrovské napětí, vzrušující průběh, vášnivou i něžnou melodiku i dramatické zvraty. Zejména dechová a rytmická sekce mají plné ruce práce, ale skvělé provedení ostravských filharmoniků bylo pojistkou kvality. Orchestr hrál se zaujetím a vynikajícím způsobem.

Jakub Černohorský a Domingo Hindoyan. (Foto: Martin Straka)

Svůdně melancholické houslové sólo, v němž je zakleté erbovní téma celé kompozice, ztvárnil koncertní mistr Jakub Černohorský s citlivě výstižnou agogikou. Nádherné výkony zazněly v celé řadě nástrojů, dirigent Hindoyan si nebral příliš servítky a vyhmátl, co která skladba konkrétně žádá. Z jeho dirigentského projevu vyplývaly nadhled, uvolněnost a podpora hráčů. Vyznění Šeherezády bylo velkolepé a publikum zcela zaplněného sálu odměnilo Janáčkovu filharmonii výživným potleskem vestoje.

Byl to velmi příjemný zážitek. Plný sál Domu kultury města Ostravy, prostřihy do hudební fantazie současné skladatelky, stěžejní díla minulosti i vize, že za pár let bude ostravská kultura psát novou, vysloveně evropskou kapitolu. K tomu všemu krásná hudba v prvotřídním nastudování a provedení. V Ostravě si kultury zkrátka lidé i interpreti cení a umějí si ji vychutnat.