Zastavený tok Jakuba Tajovského na výstavě v ostravské Galerii Dole

Fenomén malby jako nástroje plošné komunikace, skrze nějž se demonstruje viděné, cítěné či abstrahované, již v takto definovaném rozsahu dávno nemůžeme vnímat. Malba se na přelomu devatenáctého a dvacátého století začala prosazovat i jako matérie, která komunikuje s divákem jinak než jen jako nástroj reprezentace. Její hustota a struktura nabízí haptický kosmos, do něhož se oči rády vnořují. Pohled se ovšem touží proměnit v dotek, v souhru, kdy se kůže spojí s umělým materiálem. Malba jako hmota, respektive její pastózní vrstvení, svědčila vždy o malířově vášnivém nitru, o touze vystoupit z otroctví pouhé iluzivní transkripce. Obrazy s expresivními pastózními nánosy barvy jsou ve své podstatě hmatatelné „objekty“ překračující plošnost plátna. Pro slepce se můžou stát hypotetickou krajinou, nezávislou na předmětu zobrazení. Malba jako hmota, jako materiál se především od dob poválečného expresionismu a tašismu, razantněji usídlila v dějinách malířského vyjadřování. 

Z výstavy Jakuba Tajovského.

Na současné české scéně dlouhodobě pracuje s konceptem barevných hmot brněnský vizuální umělec Milan Houser. Radikálně pracuje s laky vrstvenými a litými do trojrozměrných útvarů, které tak získávají vlastní estetickou autonomii. U Housera se tak nejedná o užití barvy jako nástroje zobrazování, ale o experimentování s barevnými hmotami. Součástí výsledného působení se stává sama procesuálnost vrstvení, modulace, schnutí, kontrolovaný i nekontrolovaný pohyb, zrání, atp.

Z výstavy Jakuba Tajovského.

Právě v ateliéru Milana Housera studuje povahu malířské hmoty Jakub Tajovský, jehož výstavu je nyní možné zhlédnout v ostravské Galerii Dole. Tajovský pracuje s barevnou hmotou křehce a subtilně. Jednou jako s jemným obalem zavěšených látkových provázků evokujících pavučinu, jednou jako s drobnou krustou či malým objektem, jindy skrze ni konstruuje reliéfní liniové a mřížkové struktury. V některých parcích  autor akcentuje plastický rámec pro druhotnou prostorovou iluzi. Nezřídka se barevná hmota objevuje na povrchu přírodních předmětů, jako jsou kámen nebo dřevo. Malíř skrze olejovou barvu dialogicky dotváří jiný primární předmět. Prostorový a formální tvar přírodnin využívá jako podklad pro barevnou nástavbu. Povětšinou se setkáme s liniovou kresebností, která torduje, svinuje se, esovitě se zavíjí a obkružuje. Je v tom přítomný zvláštní druh energie, koncentrované repetice.

Myslím, že utváření takovýchto liniových nánosů může být pro malíře jistým druhem meditativního soustředění. Kromě tiché subtility vnímám spirituální pozadí Tajovského obrazových objektů v užití úsporné barevnosti. Další vrstvou je krásná vizuální dichotomie mezi zastaveným a zdánlivě nikdy nepřerušeným pohybem barevné hmoty. Zastavená tekutost. Můžeme ji vnímat skrze zatuhlý tok pastózní barvy. Pohyb je petrifikován, zbaven mechaniky, přesto je stále zjevný a čitelný. 

Z výstavy Jakuba Tajovského.

Kromě rozličně použitých barevných hmot se na výstavě můžeme setkat i s jinou formou zastavené tekutosti. Jsou jimi dřevěné desky vzniklé formou pyrografie, tedy vypalování liniového reliéfu. I když je vypalovaný tvarový záznam jistou formou radikální petrifikace tvarů, díla přesto působí neklidně, dynamicky a vzletně. Křehké a roztěkané liniové struktury mi evokují tušový nebo zinkografický rukopis Čestmíra Kafky ze 40. let 20. století. I po nich se oko diváka nejprve sveze jako po vizuálně neurčité skluzavce a až následně rozečte zakódované informace.   

Nenápadná a subtilní instalace nazvaná Drip do pole v Galerii Dole přináší více než obtěžkané myšlenkové procesy, možnosti ztišení, koncentrace, ale i zkoumání procesuality a technik. Je demonstrací něžného vztahu autora k původním přírodním formám, které se nepokouší ovládnout, ale spíše křehce dotvářet a spolupracovat s nimi. To je myslím jeden z výrazných a rozpoznatelných tendencí nejen jeho práce, ale současného umění v obecném slova smyslu napříč mediálními formami vyjadřování.

Jakub Tajovský: Drip do pole. Galerie Dole, Antikvariát a klub Fiducia. Otevřeno v pondělí až pátek od 10 do 18 hodin. Výstava je k vidění do 27. října 2021.