CD se studiovým záznamem hudby k muzikálu Pět let zpět má kouzlo, kterému lze snadno podlehnout

Přiznávám, že k těmto projektům bývám skeptický. Muzikál je komplexní dramatické dílo a podobně jako opera by měl být nejen slyšen, ale i viděn. Jenže protagonisté ostravské premiéry i nového CD tentokrát vsadili na několik jistot, které se ukázaly jako spolehlivé a nosné i v případě auditivního hudebního záznamu.

Především je to nezpochybnitelná kvalita hudby a textů autora muzikálu Jasona Roberta Browna, v níž se zračí velká životní zkušenost a ještě větší talent přetavit ji do hudby jako svědectví, s nímž se lze ztotožnit. V Brownově hudebním rukopisu můžeme vysledovat žánrovou rozmanitost, hravé i důmyslné konceptuální rysy, které dávají muzikálu Pět let zpět originální a nezaměnitelný charakter. Můžete se rozloučit s typickou sentimentalitou a stereotypem, příznačným pro populární žánr muzikálu. Brown servíruje své hudební nápady bez příkras, s takovým drajvem a feelingem, za který by se nemusela stydět ani absolutní hudební celebrita. Samostatný poslech nahrávky rozhodně nenudí, protože Pět let zpět je po hudební stránce skutečně úchvatnou záležitostí.

Brownova hudba má svůj styl, ale potřebuje vynikající interprety. Její ztvárnění totiž klade na hudebníky obrovské nároky. Nástroje jsou zastoupeny pouze jednotlivě, což se promítá do náročných sólových linek, v kterých se průběžně objevují všechny nástroje. Můžu bez nadsázky potvrdit, že interpreti nezůstali turbulentní a sofistikované partituře nic dlužni. Hudební nastudování dirigenta Marka Prášila je senzační!

Marek Prášil během nahrávání CD. (Foto: Martin Straka)

Nádherně zní housle Martiny Smrčkové. Melodicky impozantní linky má i violoncello v podání Daniela Noska a Luďka Hrdy. Na Brownově partituře je patrná zkušenost z kapelního provozu, protože vyrůstá z poctivého a nerozlučného spojení baskytary a kytary. I zde na nahrávce figurují znamenití muzikanti Mario Šeparovic (kytara) a Marek Dufek (baskytara). Tmelícím prvkem všech nástrojů je klavír, který skvělým způsobem ztvárnili Jiří Janík a Michaela Kadlecová.

Titulní postavy muzikálu Catherine Hiatt a Jamieho Wellersteina na nahrávce zpívají Martina Vlčková (roz. Šnytová) a Tomáš Savka. Není náhodou, že oba získali za své role Cenu Jantar a také nominaci na Cenu Thálie za rok 2019. Šnytová pěvecky exceluje od první (Co ztrácím) do poslední písně (Goodbye, vždyť zítřky přijdou). Její zpěv má všechny přednosti muzikálového oboru: lahodnou hlasovou barvu, bezchybnou intonaci, mnohotvárné vibrato a široký výrazový rejstřík, ale především tato vynikající zpěvačka našla ideální soulad v kombinaci expresivních a lyrických prostředků.

Tomáš Savka během natáčení CD. (Foto: Martin Straka)

Savka na nahrávce hýří svým obvyklým nadhledem a schopností tlumočit emoce bezprostředně a spontánně. Jeho vrcholným číslem je Schmuelův song, spektakulární hudební i textové podobenství, které lze poslouchat bez omrzení stále dokola. Jeho hlasový rozsah, bezvadná výslovnost a práce s hudební barvou mohou být referenčním kritériem pro další vyzyvatele této role. Za povšimnutí stojí báječný překlad Tomáše Novotného, který v něm maximálně zúročil své aktivní zkušenosti muzikálového herce a zpěváka. Škoda, že brilantní texty písní nejsou součástí bookletu, který je jinak výpravně a graficky atraktivně vybavený. Obsahuje podrobné informace o muzikálu a členech inscenačního týmu včetně působivých fotografií Martina Straky a Martina Popeláře.

Z natáčení CD Pět let zpět. (Foto: Martin Straka)

Za pozornost stojí rovněž zvuková kvalita nahrávky, která má v dlouhodobém kontextu produkce Národního divadla moravskoslezského progresivní tendenci. Akustické parametry alba jsou vyvážené a zohledňují sólové prvky i bezproblémovou čitelnost kapelního soundu. Zvuk má příjemnou barevnost bez nadbytečných efektů, což zdůrazňuje přirozenou krásu hlasů a hudebních nástrojů. Pánové Boris Urbánek, Josef Pácha, Marek Prášil a David Schreiber odvedli ve studiu Mošner Sound výbornou práci.

Jestli se nahrávka muzikálu Pět let zpět podařila? Podle mého názoru se opravdu povedla. Možnost užít si úžasnou Brownovu hudbu a texty je rozhodně výzvou, kterou by bylo absurdní zpochybňovat. Konečně titul, který vybočuje z někdy trochu spotřební a eklektické muzikálové produkce, jíž se naštěstí ostravská operetní a muzikálová scéna díky invenční šéfce Gabriele Petrákové zdařile vyhýbá… Národní divadlo moravskoslezské tímto skvěle připraveným a realizovaným počinem ukázalo cestu jak dál. Kromě toho má nahrávka v báječné interpretaci všech aktérů charisma a kouzlo, kterému lze bez námitek podlehnout.