Je třeba si věřit, ale zároveň být nohama na zemi, říká Marek Olšovský z kapely Scars of the Insane

Jak bys popsal vaši novou píseň těm, kteří ji ještě neslyšeli, a videoklip těm, kteří jej ještě neviděli?

Tohle je celkem záludná otázka. Nabízí se jednoduché řešení. Poslechněte a podívejte se a udělejte si obrázek sami. Anebo můžu popsat muziku i video tak, jak to vidím já. Řekl bych, že je to silná a v určitém smyslu i temná píseň, kde se střídají tempa i nálady a dochází ke gradaci s tím, že je zde silný refrén, který posluchače dokáže strhnout.

To je pravda…

Vše jsme koncipovali tak, aby video korespondovalo s textem i s hudbou a podtrhlo atmosféru celé skladby. Je třeba nezasvěceným říci, že se pohybujeme v metalovém ranku s tím, že je poměrně složité definovat přesnou škatulku. Nejčastěji se o naší muzice píše v souvislosti s alternativním metalem a ženským zpěvem.

Co se týká hudební složky, tak určitě zaujme spolupráce se zpěvákem švédských Soilwork Björnem „Speed“ Stridem. Pojďme si ji trochu více rozebrat. Když jste se rozhodli mít ve skladbě mužský vokál, proč jste oslovili zrovna Björna Strida?

V první řadě je třeba říci, že v kapele jsme už dlouho fanoušci kapely Soilwork. Tím se vysvětluje, proč padla volba právě na něj, když pominu fakt, že je to opravdový profesionál s naprosto skvělým hlasem. Iva však už na našem posledním albu D.H.A.R.M.A nazpívala píseň Haunted společně s naším kamarádem Pavlem Hrnčířem ze Silent Stream of Godless Elegy, takže pro nás nebylo nic nového pracovat v rámci skladeb i s mužským vokálem. Nikoho dalšího jsme nekontaktovali. Nebylo třeba, protože k našemu překvapení nám Björn na nabídku kývl velice rychle.

Co lze říci o samotném „namlouvání“ se Björnem Stridem? Kontaktovali jste nejprve manažera kapely, nebo jste využili nějakých známostí?

Sehnat kontakt na Björna nebyl problém. Jednoduše jsme mu poslali e-mail s jednou skladbou, která pro nás není úplně typická s tím, že ji chceme udělat jako duet. V podstatě jsme to zkusili, aniž bychom počítali s jakoukoliv odpovědí. Žádné manažery jsme řešit nemuseli. Když nám napsal, že to zní cool, tak jsme mu poslali ještě jeden song a domluvili jsme se na tom, že bude spolupracovat na dvou písních. Pak jsme prostřednictvím e-mailů řešili detaily.

Co bys poradil kapelám, které by rády s někým z první metalové ligy spolupracovaly? Nicméně místo toho, aby se k nějakému kroku odhodlaly, tak spíše přemýšlejí o tom, proč to nemůže vyjít…

Těžko něco radit, jednoduše to zkuste. Hlavně si věřit a na druhé straně být nohama na zemi. A být připraveni na to, že to taky nemusí vyjít. Pokud se už něco někomu posílá, tak opravdu v co nejlepší kvalitě a je třeba mít jasno v tom, co od daného muzikanta chcete. A mít vše do detailu připravené.

Když už jste se dostali k Björnu Stridovi, čím myslíte, že jste ho oslovili či zaujali?

Myslím si, že to bylo skladbou, kterou jsme mu poslali jako první. Není to typicky metalový song, ale i na naše poměry experimentální věc, která teprve vyjde někdy v průběhu podzimu i s videoklipem. Na tu zareagoval jako první a podle jeho reakcí se mu to opravdu líbí. Podle mě ho zaujalo, že jsme mu neposlali typický metalový song, kterých mu chodí spoustu. Shodou okolností jsme zrovna dodělali i song Thanatophobia a poslali mu jej taky. Napsal nám, že je to v pohodě a že můžeme na skladbě začít dělat.

Jak probíhalo natáčení skladby? Dá se předpokládat, že Björn Strid natáčel ve Švédsku, zatímco vy v Česku, což asi také nebylo jednoduché zkoordinovat…

Veškerou muziku jsme měli nahranou i s vokály Ivy. Poslali jsme text skladby, kde bylo poznačeno, co a kde by měl Björn zpívat. Každopádně přesně tak, nahrával to ve Švédsku a v podstatě to nebyl žádný problém. Na základě našich požadavků nám posílal různé verze svých vokálů a takto jsme si vyměnili několik e-mailů. Tím, že je to opravdový profesionál, šly práce poměrně snadno.

Text skladby se zaobírá smrtí. Proč jste se rozhodli věnovat tomuto tématu?

Text skladby se nezaobírá smrtí jako takovou. Spíše jde o téma fobie, kdy si lehneš večer do postele a usínáš s tím, že tě sžírá strach ze smrti. V hlavě se honí myšlenka, jestli usnu, probudím se ráno? Tyhle pocity popisovali blízcí přátelé naší zpěvačky. Na základě toho vznikl text k Thanatophobia.

V klipu se objevuje herečka Národního divadla moravskoslezského Sára Erlebachová…

Věděli jsme, že budeme potřebovat výraznou herečku, což Sára určitě je. Bylo třeba vyjádřit emoce a pocity, které se týkají textu a celkové nálady skladby i videoklipu. Hrdinka neklidně usíná a jakoby ve snu putuje, padá a vše graduje ve scéně, kdy se setká sama se svým druhým já. S výkonem Sáry jsme moc spokojeni a doporučuji se na klip podívat.

Konzultovali jste s Björnem Stridem i scénář klipu?

Do klipu Björn vůbec nezasahoval. Vše bylo pouze v naší režii. Jen záběry s ním byly natočeny ve Švédsku. Ostatní záběry vznikaly u nás, což měl na starosti David Najbrt coby tvůrce klipu. Zajímavé na tom všem je, že záběry naší zpěvačky vznikaly v pokročilém stádiu těhotenství a klobouk dolů před Ivou, jak se s tím popasovala.

Už jsme také párkrát zmínili to, že Thanatophobia není jedinou skladbu, kterou s Björnem Stridem máte…

Přesně tak, máme hotový ještě jeden song. V současnosti se pracuje na dalším klipu. Pokud vše půjde podle plánu, mohli bychom tuto skladbu vydat ještě během podzimu. Jak už jsem řekl, jedná se o ne úplně typickou skladbu Scars of the Insane. Můžu prozradit, že jsme zpracovali jeden klasický song, ale není to cover verze tak, jak si ji můžete představit. Spíše se jedná o variaci na určité hudební téma. Více bych prozrazovat nechtěl. Bude to překvapení, na které se těším.

 Ostatně jak se vám zamlouvá hudební kariéra Björn Strida a jeho kapel Soilwork, Terror 2000 a dalších?

Soilwork jsem zaregistroval asi v roce 1997. Líbilo se mi, jak kombinují extrémní metal a melodie, ať už ve vokálech, tak i v kytarách. Po nástupu bubeníka Dirka Verbeurena, který v současnosti hraje v Megadeth, se Soilwork stali naprostou špičkou ve svém ranku. V podstatě nenahráli slabší album, i když se v průběhu času sestava kapely měnila. Nebáli se experimentovat a vždy byli progresivní. Nemá cenu zmiňovat jednotlivá alba, ale pokud bych měl doporučit něco někomu, kdo kapelu nezná, tak je to DVD Live At The Heart Of Helsinki. Tahle nahrávka výborně reprezentuje tuhle kapelu .

Co jste se díky spolupráci s Björnem Stridem naučili? Čím vás tato dosavadní spolupráce obohatila?

Utvrdili jsme se, že v dnešní době není problém spolupracovat s kýmkoliv kdekoliv na světě. Pokud jsou zúčastnění na společné vlně, jde to velmi dobře. Už z prvních verzí bylo jasné, že máme co do činění s opravdovým profesionálem, který toho má v hudebním světě hodně za sebou. Navíc jako člověk je opravdový pohodář.

Na závěr můžeš uvést další novinky z vašeho tábora…

Asi jako všechny muzikanty i nás zasáhl covid a s tím spojené restrikce. Takže nám odpadly nějaké koncerty a podobně. Tohle neveselé období jsme se snažili využít k tvorbě nových skladeb. Novinka v kapele bylo těhotenství a následně porod, kdy se Ivě narodila dcerka. Tenhle fakt ovlivnil fungování kapely. Taky z kapely odešel kytarista Honza, takže momentálně fungujeme ve čtyřech.

Ale to vás jistě nezastaví…

Průběžně pracujeme na nové muzice a určitě budeme chtít vydat nové album. Máme spoustu nápadů a bylo by fajn je dotáhnout do zdárného konce. Máme za sebou jeden soukromý koncert, kdy jsme po roce hráli živě a zkusili jsme si, jaké to je. Během podzimu jsme měli v plánu konečně vyjet a něco odehrát, jenže jsem si utrhl achillovku a dostal sádru a berle. Tím se vše zkomplikovalo, ale je třeba to brát pozitivně a doufat, že budeme moct zase brzy začít hrát.