Přežijí knihy rok 2100? Odpověď hledá i knihařka Eliška Čabalová vystavující v ostravském Domě umění

Na knihu Ludvíka Bradáče jsem narazil při brouzdání digitální knihovnou Moravské zemské knihovny v Brně. A paradoxně si uvědomil, že sympatické dílo o knižní vazbě z roku 1931 nikdy nepotěžkám v ruce, abych mohl ocenit knihařskou kvalitu této publikace. To je drsná daň za život v digitální éře. Pokud si neseženu nějaké speciální povolení třeba od Akademie věd ČR, k originálům svazků z období meziválečného Československa se jako řadový čtenář zemské knihovny nikdy nedostanu.

Eliška Čabalová (ročník 1955) je známá persona v oboru knihařského řemesla. A jak stvořit kvalitní uměleckou knižní vazbu, to už učí studenty Fakulty umění Ostravské univerzity řadu let. Před výstavou svého životního díla v Galerii výtvarného umění v Ostravě (Dům umění) ale sama zapochybovala o budoucnosti oboru: „S vývojem digitálních technologií a nástupem doby obrazové, ne literární, je kniha stále více na ústupu.“

Z výstavy Elišky Čabalové. (Foto: Roman Polášek)

Výstava v obou horních sálech galerie je především poctou znamenité řemeslnici z regionu, proto byla také zařazena do dlouhodobého cyklu Ostrava sobě, v němž se letos ještě představí grafik Marek Sibinský. Čabalová udělala po tradiční knihařství podobný kus práce, jakou dal knižní vazbě už výše uvedený knihař Ludvík Bradáč (1885-1947), mimo jiné spoluzakladatel Hnutí za obrodu krásné knihy a vydavatel časopisu Knihomol.

Vystavené knižní objekty, umělecké knižní vazby i autorské knihy skutečně pohladí duši každému knihomolovi. Jen namátkou. Moxonův pán a jiné povídky čili výbor z próz amerického autora Ambrose Bierce vyšel původně v nakladatelství Odeon v roce 1966 ve slavné edici Světová četba s obálkou Františka Muziky. Bierce v titulní povídce daleko před Karlem Čapkem přemítá o robotovi. „Mrtvá a nehybná hmota neexistuje: hmota je beze zbytku živá; beze zbytku obdařená aktuální a potencionální silou,“ zvažuje literární vynálezce robota, který mistrně hraje šachy, ovšem posléze svého zhotovitele zavraždí.

Maxonův pán a jiné povídky. (Foto: Roman Polášek)

Knihařce Elišce Čabalové se podařilo stvořit autorskou knižní vazbu, která vystihuje ducha titulní povídky. Ve vazbě je proražen velký kruh, který čtu jako hermeneutický. Umělkyně jako by nabádala k hermeneutickým postupům při výkladu této fantaskní povídky, jejíž autor je označován za pokračovatele Edgara Allana Poea. Kruh ale dost možná symbolizuje i „studnici poznání“, jak o ní uvažoval Jan Amos Komenský, tou „studnou“ jde z totiž vazby nakouknout rovnou až do textu, do nitra autorovy duše.

Kurátorka Renata Skřebská společně s Eliškou Čabalovou také návštěvníky výstavy trochu poučí. V expozici je umístěno dvacet knižních maket, které zachycují historický vývoj knihy a knižní vazby, přičemž tento soubor dostal až apokalyptický název Vyhynulé formy. Celá výstava je totiž poznamenána jistým druhem skepse. Umělkyně dokonce přemýšlí nad tím, zda obor nestojí na konci cesty. „Nabízí se otázka, zda řemeslo knihaře má nějakou budoucnost,“ přemítá Čabalová. Odpovědí se dá najít více, ale žádná asi nebude pro knihařku úplně uspokojivá.

Z didaktického cyklu Vyhynulé formy. (Foto: Roman Polášek)

Kdyby Dům umění výstavu uspořádal před dvaceti lety, tyhle otázky by vůbec nepřišly na přetřes. Tehdy existovaly dvě jasné linie knižní produkce. Knihkupectví zaplňovaly svazky ve finančně přístupných vazbách, zatímco umělečtí knihvazači k vybraným titulům přidávali ještě exkluzivní výtisky (někdy pouze jediný) stejného titulu. V úpravě na úrovni sochařského objektu, což je také specializace Elišky Čabalové.

Pokud ale zmizí z knihkupectví reálné knihy, přežijí pak vůbec knihy v uměleckých vazbách? Zatím se zdá, že jde o předčasný poplach, několik knihkupectví je v Ostravě stále v provozu. Znám ale studenty, kteří si došli pro diplom, ale během studia se v univerzitní knihovně nezastavili ani pro jediný knižní svazek. Vše potřebné nastudovali z digitálních archivů, informační hodnota knih se totiž na displeji mobilu, ve čtečce či na obrazovce počítače nijak neztrácí. Mizí ale ten krásný a někdy až milostný vztah čtenáře ke knize, zvláště když ji k vydání připravil dobrý knihař.

Z knižních vazeb E. Čabalové. (Foto: Roman Polášek)

Znova se vrátím ke svazku Knižní vazba v proměně věků, kterou v roce 1931 vydal Ludvík Bradáč. „Vynález knihtisku vazbu jen rozšířil, nikoliv však vynašel,“ uvádí Bradáč v souvislosti se staroegyptskou kulturou a papyrem stočeným na válečkách, což byl také druh vazby. Viděno v tomto kontextu, knižní vazba tu zůstane i po očekávaném úpadku knihtisku.

Předpokládejme třeba, že ministerstvo vnitra bude i za 150 let žádat, aby Sbírka zákonů měla stále podobu v knižní vazbě. U diplomových prací studentů univerzit to tak jisté není, každý list potištěného papíru je přece zbytečným zásahem do biodiverzity. Určitý druh knihařiny, jakou dnes běžně produkují grafická studia či kopírovací centra, přesto zůstane zachován, i když asi především pro úřední a firemní potřeby.

Beletrie v knižní podobně se však dříve nebo později stane zbytností. Tak jako dnes nepotřebujeme koláře, přestože je současná civilizace závislá na přesunech lidí a zboží na čtyřech a více kolech, vystačí si příští generace s informacemi bez knižních vazeb. Umělecká knižní vazba ale zůstane jistým druhem exkluzivního zboží, tak jako poslední koláři ustrojují dřevěnými koly historické kočáry a drožky. A zřejmě to budou ještě cennější knižní šperky, než jakými jsou umělecké knižní vazby dnes.

Fototapeta s dílem E. Čabalové. (Foto: Roman Polášek)

Jeden kritický dovětek. Trochu paradoxně působí obrovská fototapeta na jedné ze stěn výstavního sálu, na níž je fotograficky zdokumentováno si 300 knižních vazeb z dílny Elišky Čabalové. Návštěvník by ale všechny ty skvosty přece raději spatřil tváří v tvář, nikoliv jen prohnané přes digitální fotoaparát. Místo fototapety si představuji efektní konstrukci s policemi, na kterých by byly všechny ty vazby vystaveny jako pomyslný „pomník knihám“, neboť ty se začínají nenápadně vytrácet z reálného života, stejně jako třeba papírové noviny.

*

Eliška Čabalová: Místa & Knihy. Galerie výtvarného umění v Ostravě. Výstava potrvá do 31. října 2021. Kurátor: Renata Skřebská. Grafický design: Katarína Jamrišková. Expozice je součástí výstavního cyklu OSTRAVA SOBĚ.