Napsal Mirai plagiát světového hitu z Jižní Koreje, nebo je problém spíš v mělkosti popové hudby?

Videoklip skupiny Mirai má aktuálně 1,5 milionů zhlédnutí. Od fanoušků BTS z celé planety si přitom za poslední dva dny vysloužil více takzvaných dislajků, tedy palců směřujících dolů, než lajků za téměř tři měsíce od jeho vydání. Kauza v pondělí také naplnila stránky českého bulváru. Mirai také vydal prohlášení, ve kterém se hájí, že podobnost refrénu je věcí náhody. Pojďme si tedy zevrubně rozebrat obě skladby, a to nejen jejich refrény.

V případě Interlude: Shadow se jedná o dvoudílnou písňovou formu, která je složena ze dvou asymetrických částí.  První díl (můžeme ho nazývat A) je harmonicky vyjádřen pomocí vertikálně stoupajících akordů F dur a G dur do tóniny a moll. Tento postup se notoricky opakuje od začátku písně, kterou zahajuje krátké intro a pokračuje ve sloce zpívané i rapované (vždy periodicky po osmi taktech).

Ani inkriminovaný refrén harmonicky ze zvoleného terénu nevybočuje, nová je pouze melodie, která je rozdělena do dvou bloků po dvou a čtyřech opakováních. V první části refrénu (můžeme mu říkat R1) se dvakrát objeví sled tónů a – a – d1 – e1 – d1 – c1 – d1. Ve druhé části refrénu (R2) se čtyřikrát zopakuje série tónů g1 – e1 – e1 – d1 – e1. V dalším vývoji píseň vybočí do As a až do konce osciluje v poměrně zdrsnělém zvuku mezi tóninami As a F.

Hned v úvodu písně Volám od Mirai slyšíme, že akordické kolečko je rafinovanější a nestejné. U Mirai trvá intro pouhých 11 sekund. Na rozdíl od Interlude: Shadow setrvává česká píseň v tónině a moll, přičemž se mění spodní basové tóny v pořadí A – G – E – F. Je zřejmé, že sloky jsou už na první pohled harmonicky odlišné.

Formálně není píseň české kapely dvojdílná ale trojdílná. Prostřední díl (prechorus) je rytmicky mírně kontrastní (přináší synkopický akcent na druhou polovinu třetí doby) a obsahuje sérii akordů F dur, E/C a G dur. Melodie sloky i prechorusu se rapované sloce BTS nijak nepodobají.

Přikročme k refrénu, který vzbudil největší pozdvižení. První část refrénu písně Mirai obsahuje tóny: a – a – d1 – e1 – d1 – c1 – d1. Ty jsou skutečně identické. Jenže tím refrén ani jedné z písní zdaleka nekončí! Rozdíl je v tom, že píseň Mirai zůstává u tohoto motivu  pouze s nepatrnou obměnou. Jiný je počet opakování i vyústění refrénu české kapely, které ve slově Volám kráčí úplně jiným směrem a přináší postup tónů e1 – d1 – c1 – a – g1 – d1. Ten se opět několikrát opakuje, jedná se nepochybně o logické rozvinutí refrénu.

Další průběh písně Mirai nijak významně nevybočuje ze zvoleného harmonického rámce jako BTS a omílá stále dokola stejné melodické mantry. Všimněme si, že po dynamické stránce nemá česká píseň téměř žádnou gradaci a ústí tak trochu do ztracena. Identita obou refrénů je tedy pouze částečná (zcela se překrývá pouze 7 tónů, další průběh obou refrénů je odlišný). Jsem přesvědčen, že jde o podobnost zcela náhodnou, která je vyvolána stereotypností a melodickou vyprázdněností populární hudby, která omílá dokola stále tytéž melodické formule. S určitostí bychom našli analogické melodické segmenty i v řadě dalších příkladů tuzemského i světového popu. Ovšemže je to v naprosté většině pouze doklad chabé, mělké a nepůvodní invence, která chrlí podobné „slogany“ po tunách.

Obě písně se od sebe vzdalují rovněž stylovými východisky. Zatímco Mirai se v konkrétní písni pohybují na neproblematicky bezpečné půdě sterilního a nekonfliktního popu, BTS staví svůj song na psychologicky vrstevnatějším konceptu, kterému nechybí gradace a určitý zvukový kontrast.

U oslavované jihokorejské formace si můžeme klást otázku, v čem je vlastně spatřován talent sedmičlenné (!) kapely. Takovou slátaninu by přece dokázal vymyslet jeden jediný člověk, nehledě na to, že po harmonické a rytmické stránce je jihokorejský song jednodušší než většina lidových písní.

Celá aféra tak poukazuje především na plytkost hudební imaginace, ale svědčí rovněž o neschopnosti posluchačů proniknout do hudební podstaty. Domnívám se, že se Mirai rozhodně nemusí nikomu omlouvat. Svou píseň ani její konkrétní část rozhodně nemínili skládat pod vlivem korejské populární ikony. Textově i formálně jde o jiné produkty. A bylo by absurdní je z takové činnosti podezřívat, když je pouhým uchem snadno rozpoznatelné, že jde v celkovém pohledu o dvě odlišné hudební výpovědi.