Autorka hudby k filmu Zátopek Beata Hlavenková: Synové mě mají plné zuby, když u filmů komentuji hudbu

26. srpen patřil jednoznačně nejslavnějšímu českému sportovci Emilu Zátopkovi. Do kin vstoupil film Zátopek režiséra Davida Ondříčka s tvou hudbou. Jak vnímáš tuto velkou legendu?

Rozumím jeho houževnatosti i sobectví, které se svým způsobem zákonitě objevuje v momentech totálního nasazení pro konkrétní věc. Stejně tak se snažím porozumět a neodsuzovat všechny, co pod nějakým tlakem něco podepsali. Obdivuji lidi, kteří jsou stateční a dokážou si za svoji pravdou stát, ať je to stojí cokoliv. Ale kdo z nás dokáže s jistotou vědět, jak bychom se v takových situacích zachovali sami? I když si samozřejmě všichni rádi hrajeme na hrdiny a vždy vidíme jen to, co by ten druhý měl udělat jinak a lépe…

S tím, co říkáš, se ztotožňuji. Jakým způsobem jsi na hudbě k filmu pracovala? Předpokládám, že jsi ho viděla předem a psala hudbu na konkrétní vjemy?

Nejdřív jsem samozřejmě četla scénář. Pak jsem se účastnila i nějakých natáčení, byla s Davidem ve střižně s Jarkem Kamińskim a pak samozřejmě pracovala doma s celým filmem. Potom jsme se samozřejmě scházeli spolu a debatovali nad každým kouskem.

Ve tvém soundtracku ses dotkla lidových písní, které byly u manželů Zátopkových oblíbené. O jaké písně například šlo a jakým způsobem jsi do nich vstupovala?

Jen lehounce jsem se dotkla mixolydického modu a měla na mysli pár písní v tomhle duchu. Pak třeba na chviličku zazní upravené téma písně Zarazice… V rytmu běhu je třeba kravský zvonec. Ale to už spoiluju snad až příliš. Nejde o to, jak jsem k tomu došla a proč, ale jestli to funguje s obrazem.

Filmy o sportovcích mívají vesměs hlavní motiv nebo téma, které je často heroické, vzrušené a vrací se v různých časových intervalech. Šla jsi na to podobně?

To ani ne. Naopak, shodli jsme se s Davidem i Honzou Muchowem na začátku, že se dá pracovat s tímto lehce subtilněji. První motiv, který jsem též vykopla, nás takto právě bavil. Samozřejmě celý maraton, ve kterém mám velké obsazení, mi dal pořádně zabrat… A to tam hudebně nezůstal celý.

Využila jsi pro hudební charakteristiku děje a filmových postav nějaké motivicko-tematické vazby či leitmotivy?

Ano. Zátopek je teprve druhý film, který jsem dělala a mnohému jsem se opět naučila. Hlavně díky výborné komunikaci s Davidem, jeho důvěře a též vzájemným předáváním zkušeností. A samozřejmě, i debaty s Honzou Muchowem byly velmi inspirativní a poučné. Jsou to přece jen dlouholetí profíci na poli filmového plátna.

V partituře jsi využila pestrou instrumentaci. Klavír, orchestr, trio, sound design… Co bylo pro tebe určujícím klíčem k využití jednotlivých nástrojových kombinací?

Přestože mám skladbu vystudovanou u nás i v USA, sama o sobě říkám, že jsem velký „pudovkin“. Ale musím mít koncept, či pojmenovaná smysluplná východiska, od kterých se odrazím. Tady to byla tempa, povědomí o lidových písních apod. Bylo též jasné, že závěr si bude žádat orchestr. Čím dál tím víc času trávím u kompu a hledám či zpracovávám zvuky. Současně jsem ale pianistkou, tak to kombinování je u mě naprosto přirozené a automatické. Včetně toho, že v několika motivech zazní i můj hlas, jako třeba právě v závěru maratonu.

Má soundtrack k filmu Zátopek nějakou pilotní písničku? Zapojila jsi do své hudby také slovo a zpěv?

Ano, zpěv tam mám, ale bez slov. Každopádně mé chystané nové album Žijutě, které vyjde na konci října, je taky filmovou hudbou inspirované. Jednak píseň Píšu Ti, kterou jsem psala s Davidem Stypkou pro film Dukla 61 a kterou jsem dodělala až teď, ale na jeho přání, které David vyslovil pár měsíců předtím, než odešel. Nebylo to jednoduché. A pak píseň Běžím, jejíž text už jsem měla nějakou dobu napsaný, ale který jsem dopsala inspirována poslechem prozatím jen kusu knihy o běhu Born to run.

Dá se tvoje filmová hudba k Zátopkovi vyjádřit pomocí nějakých adjektiv? Jak bys ji vlastními slovy vystihla?

To je těžké, to nechám na divácích. Říká se, že by neměla na sebe strhávat pozornost, ale podpořit děj. Zároveň by měla být svébytná. Tak snad….

Režisér Ondříček se už stačil vyjádřit, že se do vinylu k filmu Zátopek zamiloval. Jak jsi na tom s emocemi k vlastní hudbě ty sama? Dokážu si představit, že se vztah skladatelky k vznikajícímu dílu hodně proměňuje!

Absolutní pravda! Uf! To se mění dle dnů v měsíci (smích). Včera jsem zas trochu trpěla a někdy jsem nadšená. Jsem dost sebekritická, ale umím se i pochválit – prostě balancuju. Každopádně vím, že jsem hodně pracovitá a že se ráda pořád něco učím a že bez práce nejsou koláče a že mi tyhle věci nepadají jen tak z nebe. Ale hlavně mě moje práce extrémně baví a naplňuje mě – proces tvorby miluji, i když někdy procházím údolím slepých uliček. Ale o to víc je výstup zajímavější a radostnější.

Máš v oblasti filmové hudby nějaké oblíbené osobnosti, ke kterým vzhlížíš s respektem a úctou?

Nejsem úplným filmovým fanatikem, co se počtu zhlédnutí i zásadních filmů týče. Ale kdo ví, třeba to může být i výhoda. Těžko říct… Mým problémem ovšem je, že se nedokážu u filmu nesoustředit na hudbu. Okamžitě ji analyzuju po všech stránkách, a když mě nebaví, tak mám dost problém dát ten film. Ale předpokládám, že pro moji profesi to je asi nutnost. Nesnáším třeba, když jede hudba furt a kopíruje všechny možné filmové klišé…

To musí být těžké, dívat se s tebou na nějaký film…

Mí synové mě teda mají plné zuby, když se s nimi na něco koukám a komentuji hudbu (smích). Nedávno mi můj muž, výborný muzikant, pustil úplně fantastický soundtrack Bena Salisburyho a Geoffa Barrowa k filmu Annihilation. Odvážný jiný přístup, krása. A z klasiků mě samozřejmě baví Thomas Newman a melodika Johna Williamse. Mám ráda, když je vidět, že kromě hudební estetiky a citu mají skladatelé zmáknuté hudební řemeslo.

Je pro tebe psaní filmové hudby náročnější než realizace klasického alba? Přece jen jsou to dost vzdálené vesmíry, ne?  

Jsou i nejsou… Já mám teda velké  štěstí, že mě David oslovil na základě toho, že má rád moje alba a že se mě nikterak nesnažil do něčeho zformovat. Dost často jsou rozdělané filmy někdy i kvůli střihu tzv. referenční hudby, a to je pak těžká cesta vymyslet něco podobného. Já měla čistý list. Teda skoro: v Dukle 61 David referenčně nasadil jednu moji skladbu z alba Scintilla.

Když se režisér Ondříček svěřil s nadšením z tvého vinylu, je namístě otázka i na tebe. Jak se ti jeho film líbí?

Už jsem to tady zmínila vícekrát! Absolutně se mu povedl a já též obdivuji tu dlouholetou trpělivost, zápal, nadšení, cit pro každičký detail a vůbec. Je to fakt dobrý film!