Rozlučkový koncert Places byl dojemnou krasojízdou kapely, která měla co říct a která bude chybět

Jedenáct let společné tvorby, stovky odehraných koncertů po celé republice, předskakování britským Wolf Alice a hraní na nejlepších tuzemských festivalech.  A především dvě vynikající alba, která patří k tomu nejlepšímu, co nejen v Ostravě v posledním desetiletí vzniklo. To byli Places.

Definitivní konec spolupráce oznámil členové kapely zarmouceným fanouškům krátce po vydání druhého alba a zároveň avizovali sérii několika rozlučkových vystoupení, z nichž právě to ostravské bylo poslední v řadě.

Z posledního koncertu Places. (Foto: Aleš Honus)

Kdo ale od koncertu čekal truchlohru kapely, která se dostala do slepé uličky a v další spolupráci její členové nevidí jako přínosnou, ten se šeredně mýlil. Dosud jsem měl možnost zažít několik koncertů Places, ale ten poslední se ukázal v mnoha směrech nejsilnější. A to nejen emotivním nábojem, který se s ohledem na okolnosti dal očekávat, ale i pečlivě vystavěnou dramaturgií a zejména vzájemnou hráčskou komunikací a citlivou souhrou jednotlivých členů kapely, která tak paradoxně působila jako jeden organismus. Jakoby se vůbec nechumelilo. Jakoby Places svým nasazením chtěli říct: Přesně takhle si nás  zapamatujte.

Během koncertu zazněly všechny songy, které zaznít měly. A to jak singly s chytlavými melodiemi a hitovými ambicemi (Miracle Map, Quiet Sirens, Anxiety, 13 Days Ago), tak písně plné snových obrazů a křehké melancholie, které si říkají o docenění až po opakovaných posleších (No Words, Light Your Burdens).

Z posledního koncertu Places. (Foto: Aleš Honus)

Když zpěvačka Eva Konečná fanoušky opakovaně ujišťovala, že se kapela na jednom pódiu opravdu sešla naposledy, a zejména pak když uváděla závěrečnou Goodbye To Me (Traveller), neubránila se slzám dojetí nad koncem jedné hudební epochy. A nejen ona. Bylo jasné, že před muzikanty bude ještě velmi dlouhý večer.

Není žádná pochybnost nad tím, že ostravská kapela Places vstoupila mezi legendy moravskoslezské scény, byť se tak stalo po pouhých dvou albech. Nikdy sice neměla a s ohledem na typ produkce možná ani neměla ambice mít tak masivní posluchačskou základnu jako někteří jiní, přesto její význam není o moc menší a přesto její koncerty byly vždy vítanou událostí. Tahle kapela teď bude na klubové scéně chybět.

Eva Konečná. (Foto: Aleš Honus)

Kdo by si chtěl na Places uchovat reprezentativní památku, a to v nejautentičtější zvukové kvalitě, může si v budoucnu pořídit speciální vinylovou edici jejího druhého alba I Can’t Let My Hands Fall Against Your Waterfall, jehož vydání se podle posledních zpráv chystá na začátek příštího roku.

A pak už nezbývá než doufat, že sobotní koncert nebyl úplně posledním a třeba se ještě kapela při nějaké speciální příležitosti sejde, aby udělala radost fanouškům i sobě.

Když už ne ke společné tvorbě, což se prozatím zdá vyloučené (a v tomto směru se poroučet nedá), tak třeba k nějakému vzpomínkovému koncertu. Na ten poslední se bude ještě dlouho vzpomínat.

Z posledního koncertu Places. (Foto: Aleš Honus)

Playlist posledního koncertu kapely Places: Quiet Sirens, Miracle Map, Postcards from Berlin, 13 Days Ago, Insecure, Locked, No Words, Things Got Out of Control, 4 a.m., Painting (Take Me There), Light Your Burdens, Anxiety, Goodbye to Me (Traveller). Přídavek: Somebody In New York Loves You.