Ondřej Hložek vysvětluje: Můj svět je složen ze střípků, u kterých někdy nevím, odkud jsem je posbíral

Vážení přátelé, literáti, čtenáři,

dostal jsem příležitost se veřejně vyjádřit k záležitosti, kterou uvozuje článek na internetovém deníku Ostravan ze dne 16. 8. 2021.
Povinnost mi velí se celé věci postavit. Budu hovořit o tom, co se mi zdá v této věci důležité.

Soubor Mirčevovy oči vyšel v létě 2021. Skládá se z textů, které vznikly v posledních dvou letech. Celkem jich bylo v celém souboru před redakční úpravou přes dvacet, po redakční úpravě o pět méně. Soubor vychází ze snového obrazu apokalyptického příchodu hlavní postavy na svět, který je obklopen zoufalstvím. To se projevuje alkoholismem, dále predikátem prvotní viny atp. Hlavní postava celou situaci sleduje, nehodnotí.

Dostáváme se k oné záležitosti, tedy údajnému opisování. Skutečnost, že jsem byl nařčen z něčeho tak dětinského, jako je opisování přímo z knihy, spíše svědčí o vidění světa těch, kteří mi podobnou nehoráznost předhazují. Nikdy jsem nic neopsal, pokud jsem parafrázoval či citoval, tak vždy s uvedeným odkazem na konkrétní osobu (viz např. sbírka Řez kamenem, 2019).

Literatura je vidění mého světa, svět vidím očima lyriky. Je to jistě dáno i psychiatrickou diagnozou, konkrétně bipolární afektivní poruchou (postaru maniodepresí) a panickou poruchou, kdy je můj svět o dost barevnější, ale také o dost černější, než u kohokoliv jiného. S danou poruchou souvisí větší míra imaginace. Můj literární svět je pestrobarevný, je můj, vtahuji do něj vše, co přečtu, co vidím, co zažiji, co kde zaslechnu, co kdo povypráví. Tento svět je složen z celé řádky střípků, u kterých někdy nevím, odkud jsem je posbíral. Není to však svět zlodějiny, vědomého opisování, nuceného vývaru ku větší slávě…

Jestliže se tedy stalo, že se dotyčné texty sobě podobají, je to dáno tím, že jsem je měl v sobě buď natolik zakořeněné, že se staly mou součástí – což nevylučuji, nebo se vlivem synchronicity stalo něco, co lidskému mozku přijde jako nepravděpodobnost, tedy to, že se v jednom čase setkaly dva texty, které nesou podobné znaky.

Protože inspirace Petrem Hruškou nebyla z mé strany, jak znovu opakuji, záměrná ani vědomá, pak žádná srovnávání nebo analýzy situaci nevysvětlí. Těžko mohu argumentovat, že jde o jakkoli pojatý odkaz k jinému básníkovi (a zda je, nebo není takový odkaz legitimní), když to vlastně nebyl můj záměr. Texty jsou si zkrátka podobné a k té podobnosti došlo bezděky. Za to se jako autor mohu omluvit, což jsem udělal a činím tak znovu. Knihu jsem během července daroval jak Petrovi, tak i pisateli článku z Ostravanu. Kdyby šlo o vědomý plagiát, proč bych ji dotyčným dával?

Odmítám tak označení tohoto souboru jako vědomého plagiátu. Na nikom jsem se svým souborem nepřiživil, především ne finančně, neb jsem celý soubor vydal vlastním nákladem z vlastních financí. Náklad jsem posléze rozdal mezi známé autory a čtenáře, kteří jej chtěli. V tuto chvíli mám u sebe 0 kusů knihy se ziskem 0 Kč. Nepřiživil se ani můj nakladatel, který zbytek nákladu taktéž rozdal (několik kusů poskytl knižní distribuci).

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na sociálních sítích i jinde zapojili do diskuze, ať už zastávají jakýkoliv názor. Nechci končit otřepanou větou, že je mé svědomí čisté. Vchází do mě různé vlivy, různé poetiky. Nevěřím na „čistotu“ poezie. V co však věřím, je metafyzická sbíhavost. A věřím, že je pro někoho těžké pochopit, že něco takového existuje.

Váš Ondřej Hložek

Dovětek šéfredaktora: Prostor pro vyjádření jsem Ondřeji Hložkovi nabídl pod podmínkou, že jeho reakce za zveřejnění sporných básní nebude obsahovat osobní výpady vůči našemu spolupracovníkovi, který na celou věc upozornil a který by tak byl nucen na výpady reagovat. Zdůrazňuji, že básně Ondřeje Hložka a Petra Hrušky jsme v pondělí zveřejnili bez vlastního komentáře, a to zejména z toho důvodu, aby si veřejnost sama bez jakéhokoliv ovlivňování udělala obrázek o tom, nakolik jsou Hložkovy verše původní. Zvažovali jsme také oslovení některého z literárních vědců, aby celou věc okomentoval, to by ale celou citlivou záležitost ještě více zkomplikovalo. Nakonec jsem proto souhlasil s pouhým předložením zmiňovaných básní k případné diskuzi. Výše uvedené vyjádření Ondřeje Hložka přinášíme poté, co se ho rozhodl zveřejnit na své facebookové stránce, byl jsem z něj ale nucen vyškrtnout jeden odstavec, který obsahuje osobní výpady, o nichž vím, že jsou zčásti zavádějící a mohou mylně sugerovat dojem, že jde snad o jakési spiknutí Petra Hrušky s Ostravanem. Navíc toto jeho obviňování by se neobešlo bez nutnosti reakce protistrany – a já odmítám doutnající konflikt dále na našem webu přiživovat. Co se týče samotného Petra Hrušky, ten celou věc nechce veřejně komentovat.

S ohledem na vyhrocený spor mezi Ondřejem Hložkem a autorem příspěvku Ivanem Motýlem, který na podobnost upozornil, nebudu již celou záležitost dále komentovat. Odpověď na to, zda jsou nové Hložkovy básně plagiátem, anebo výsledkem nevědomé inspirace, nechť v budoucnu poskytne literární věda.

Děkuji za pochopení. Aleš Honus

Odkaz na příspěvek, který předkládá k posouzení básně Ondřeje Hložka a Petra Hrušky, najdete ZDE.