Písněmi The Broadsword, kteří koketují s crossoverem a metalem, prostupuje zaneprázdněnost švitořivých velkoměst

The Broadsword jsou mladá kapela, která loni vydala dvě dema, a to The Broadsword Hotel a The Doom Generation. Nyní se připomíná s pětipísňovým eponymním EP. To se nese na vlnách crossoveru a metalu, přičemž skladby se vyznačují skotačivostí, jsou dostatečně energické a dominuje jim pestrý vokál zpěvačky Wendy. Zároveň se v nich odráží každodenní uspěchanost, životní nestálost a přelétavost i emocionální nevyrovnanost. To znamená podněty, které by se neměly přehlížet. Je tedy v pořádku, že se do hudební výbavy kapely protlačily.

Dá se říci, že každá z prezentovaných písní disponuje jinými přednostmi. Podstatné však je, že ty si neodporují, spíše se prolínají. Svižná Raise the Dust na úvod odhaluje všechny trumfy, s nimiž The Broadsword pracují. Je dostatečně dravá, prim hrají řezavé kytary, ale jako působivý kontrast se z povzdáli ozývají plochy, které mají blízko k zasněnosti.

Druhá Highway to Split je taková divoká jízda, kterou prostupuje zaneprázdněnost švitořivých metropolí. Jakoby se posluchači mihotal před očima čilý ruch osvětlených nočních křižovatek velkoměst, kde v jednom momentu projíždí tisíce aut a kde procházejí davy chodců, aniž by jednotlivci chtěli spolu nějakým způsobem komunikovat. Jen se toho místa svou přítomností dotknout a zase pokračovat dále. Paradoxně, ale paradoxně v dobrém slova smyslu, pomalejší kytarové pasáže, jimiž je song vybaven, mají zásluhu na tom, že píseň díky nim získává ještě větší intenzitu.

Kdybychom tento vál rozebrali ještě podrobněji, tak dojdeme k poznatku, že jde o průsečík toho, co nás čeká ve skladbách číslo čtyři a pět. Netradiční, ale proč ne.

Následuje Like a James Dean, což není skladba v tom pravém slova smyslu. Jde víceméně o osmdesátisekundový předěl s příjemnou akustickou vyhrávkou. Jakoby se využíval model klid před bouří. Nicméně nemůžeme hovořit o zbytečném příspěvku, jehož cílem by bylo jen prodloužit stopáž nahrávky. Počítá se.

Čtvrtá Four Roses chutná ostře, ale nikoliv trpce. Pomyslně si to hlava nehlava valí skrz všechno, co jí stojí v cestě. Kdo zaváhá, je pohlcen. Tah na bránu je příkladný a podle všeho půjde o koncertní tutovku. Ostatně jistě ne náhodou právě tento flák byl vybrán i pro lyric video v rámci prezentace této nahrávky. Další z těch charakteristických songů The Broadsword.

Muzikantský večírek o pěti chodech zakončí Margo. A to je poněkud odlišný šálek hudební kávy. Závěrečný flák se už od počátku vlní spíše v pomalejším či nesmělejším tempu. Každopádně tohle kolíbání mezi hutností a podmanivostí je velmi sympatické. Zvlášť když se v této skladbě opět projevuje náklonnost k atmosféričnosti. Opravdu důstojné rozloučení.

The Broadsword prozatím zkoušejí, co všechno si mohou dovolit a do jakých hudebních zákoutí je jejich nespoutanost pustí. Vášeň ani odhodlání jim nechybí. Většinou se opírají o silové a dynamické pasáže, ale jak potvrzuje především poslední skladba, dokážou vnést do svých příspěvků také dostatečnou porci procítěné poutavosti.

Pro úplnost ještě dodejme, že letošní EP bylo nahráno ve studiu Bomb Jack v Hranicích v této sestavě: zpěvačka Wendy, kytaristé Hanz a Mana, baskytarista Pablo a bubeník Jurko.

The Broadsword nahráli materiál, na kterém se rozhodně dá stavět. Základy jsou dostatečně pevné, i když dosud se nedopracovali k puncu nepředvídatelnosti. Směr jejich cesty je zřejmý. S tuctovostí se však také nekamarádí. Pozitivním zjištěním je fakt, že nahrávka vyvolá touhu vědět o kapele více a vést ji v patrnosti. Pět songů totiž úplný obrázek neudělá. A to je víceméně dobře.