Michal Worek o nových singlech: Jenom tak nakopnout posluchačovu fantazii, ale nepopisovat mu celý obraz

Začněme skladbou The Circle of Infinity… Můžeš popsat okolnosti jejího vzniku?

To jsou otázky, na které nikdy neumím odpovědět (smích). Takovou inspirací nebo impulsem byla pro mě skladba Maxe Richtera On the Nature of Daylight. A taky jsem začal cítit vnitřní potřebu napsat „vážnou“ skladbu v tomhle minimalistickém stylu, kterého jsem se dotkl už na albu Piano a postupně jsem cítil, že je to styl, který vyjadřuje přesně to, co chci. A i když tvořím i v různých jiných stylech, v tomhle se cítím být nejvíce sám sebou.

Naprosto ti rozumím, přes všechny vnější impulzy je proces zrodu vždy tajemstvím. O něčem ale vypovídá už název Kruh nekonečna, nemyslíš?

Název vznikl až ex post a k tomu kruhu mě navedla jedna kamarádka. Když jsem nad tím potom přemýšlel, celkem tu skladbu vystihuje. Mým záměrem bylo, aby název byl co nejvíce abstraktní, neurčitý a aby posluchače co nejméně ovlivňoval v tom, co v té skladbě má slyšet. Prostě aby si v tom každý posluchač našel to svoje a nic kromě té hudby by ho neovlivňovalo. Klidně by se to mohlo jmenovat Piece for string quartet and piano a bylo by to úplně stejné.

Cítím to stejně. Název není tolik podstatný, ale celkem dobře vystihuje charakter tvé skladby. Proč ses rozhodl spojit klavírní zvuk se smyčcovým kvartetem?

Obsazení nějak přirozeně vyplynulo z tvorby. Přemýšlel jsem i o obsazení harfa + smyčcové kvarteto, ale nakonec jsem si říkal, že si tu skladbu rád zahraju.

Pro The Circle of Infinity je příznačná minimalistická forma. Dva rotující akordy v klavíru, turbulence ve smyčcích skladbu ale pěkně vygradují. Baví tě pracovat s minimem prostředků?

Asi to zní jako klišé, ale myslím, že jsem přes různá skladatelská období od svých studentských let dospěl do fáze „méně je více“. Nějak vnitřně cítím, že je to jazyk, kterým v tuto chvíli chci mluvit a baví mě zaměřovat pozornost na jeden tón, jeden akord, opakující se motiv atd. Možná to souvisí i s tím pojmenováváním. Nechci, aby ten název ovlivnil posluchače, a stejně tak nechci ovlivnit posluchače množstvím zbytečných not. Chci mu předat jenom nutné jádro, které mu řekne to podstatné, ale nechá mu dostatečný prostor pro vlastní fantazii. Vlastně jenom tak nakopnout tu posluchačovu fantazii, ale nepopisovat mu celý „obraz“.

V tom žádné klišé nevidím, naopak mě baví nabídka spoluúčasti. Podobný postup jsi uplatnil i ve své druhé nové kompozici Quiet Steps. I zde byl název otázkou intuice? Připadá mi opět výstižný…

Tady vznikl název taky až po skladbě. Trochu jsem porušil to pravidlo, které jsem před chvílí popisoval, ale prostě mi to připomínalo tiché kroky, tudíž jsem to jednoduše tak nazval. Ale druhou skladbu v rámci EP vnímám trochu jako bonus, stěžejní je The Circle of Infinity.

Proč myslíš?

Chtěl jsem hlavně natočit The Circle of Infinity (a vydat jí jako singl), zároveň jsem měl připravené ještě dvě sólové skladby, které zkusím nahrát, jestli zbude čas. Z nich jsem nakonec vybral Quiet Steps, kterou vnímám jako takové doznívání nálady té první skladby… Ale zároveň jsou to dvě samostatné kompozice. Nechtěl jsem ale vydávat každou zvlášť, proto jsem je spojil dohromady.

To je rozumné. Víš, líbí se mi atmosféra obou skladeb. The Circle of Infinity je dost ponurá, Quiet Steps sálá nějakým skrytým žárem. Obě se vzájemně doplňují.

Circle ti připadá ponurá, jo? To je zajímavé (úsměv). Osobně bych to asi tak nepopsal. Ale je super, že to právě každému připadá jiné podle toho, jaké osobní zkušenosti a vzpomínky to v něm vyvolá.

Ano, určitě mi ve srovnání s druhou věcí přijde temnější. Quiet Steps má pro mne osobně v sobě naději.

Tak vlastně Circle je v moll, Steps je v dur, takže je to asi logické (úsměv).

No určitou logiku to má, ale jak říkáš, každý může slyšet individuální vjemy. Málem bych zapomněl, jak se ti spolupracovalo s Unique Quartet?

Skvěle! Jsou to velcí profíci. Nahráli to krásně, přesně podle mých představ a dali do toho duši. Určitě je brzy poprosím o další spolupráci!

To rád slyším, cítím taky, že se vaše energie šťastně sešla a propojila. Co budeš podnikat dál?

Teď si to asi nechám chvíli uležet, ale rád bych udělal buď EP nebo celé album. Nějaké koncepty se mi honí hlavou, ale uvidím, co nakonec zvítězí a jestli tam znovu použiju tyhle dvě skladby, nebo ne. Každopádně mám chuť tvořit a mám toho v plánu hodně (úsměv). Kromě tohoto projektu mám připravené album s relaxační hudbou a nahrávku s klavírními improvizacemi. Věřím, že brzy obě spatří světlo světa.

Moc ti to přeju! Během našeho povídání jsem poslouchal obě tvé skladby pořád dokola. Myslím, že musely zaznít každá aspoň šestkrát. A víš, jaké jsou mé pocity?

No to mě moc zajímá!

Klid. Soustředěnost. Napětí sametového šátku snášejícího se na nůž, jehož ostří nikdo netuší…

Jo. S tím se můžu ztotožnit.

Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!