Běž dat kuram. Grafiky Anny Hrbáčové posvětil ve Vídni snad přímo Thomas Bernhard

Anna Hrbáčová výstavu v Galerii In Vitro opatřila názvem Běž dat kuram, kterým se přihlásila k rodnému Hlučínsku, byť s pořádně jízlivým špílcem. Hlučínsko totiž určitě není kraj, který by byl zaslíben současnému vizuálnímu umění. Ale už se tam také nedaří ani „kuram“ (slepicím), které zde ještě za normalizace patřily ke každé chalupě.

Galerie In Vitro s dílem Anny Hrbáčové. (Foto: Ivan Mottýl)

Čas od času také nějaký ten „Prajzák“ vystuduje výtvarné umění na některé z předních evropských škol, Hrbáčová vsadila na Universität für angewandte Kunst ve Vídni. To je škola s fascinující historií, pod názvem Kunstgewerbeschule (Vídeňská škola umění a řemesel) vznikla již v roce 1863 a byla vždy spojena s předními vídeňskými i světovými umělci, jakými byli například Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Koloman Moser, Vivienne Westwood či Karl Lagerfeld.

Už jen adresa této vídeňské vzdělávací instituce je výmluvná: náměstí Oskara Kokoschky 2. Není proto divu, že duch tohoto velkého expresionisty stále zůstává ve zdech školy a podstatným způsobem ovlivnil i tvorbu Anny Hrbáčové. „Na vystavených grafikách a malbách v Galerii In Vitro dominuje vystupňovaná expresivní nadsázka, jež je ovšem často nadlehčována ironickým odstupem,“ říká kurátor výstavy Martin Mikolášek.

A jistý díl expresivity dílu dodává i samotná galerie v ruině obchodního domu Ostravica, která stojí na za zdevastovaném náměstí, jež se kdysi pyšnilo výstavním Německým domem. Aktuálně však místu vévodí křaky a broukoviště, to vše se navíc odráží ve vitrínách a dodává výstavě další temný rozměr.

Z výstavy A. Hrbáčové. (Foto: Ivan Mottýl)

Oskar Kokoschka (1886-1980) tvořil i expresionistické básně a vůbec byl značně plodný na poli literatury. Vystavené grafiky jsou spíš dokonalými ilustracemi k jinému z předních umělců, kterého ovšem maloměšťáčtí Rakušané hluboce nesnášeli. Řeč je o romanopisci, a především dramatikovi Thomasu Bernhardovi (1931-1989), jenž tepal zatuchlou rakouskou společnost i nabubřelé člověčenství. A podobně jako Hrbáčová s ironickým odstupem, který ovšem usedlé Vídeňáky o to více rozpaloval doběla.

Expresivně laděná grafika, na které Hrbáčová zobrazuje nenasytného jedlíka, tak třeba připomíná tupého hospodského z Bernhardova dramatu Divadelník. Tuhle hru mimochodem roce 2019 inscenovala i ostravská Komorní scéna Aréna, takže diváci ještě možná mají v paměti, jak roli skvěle ztvárnil Jan Chudý. Rakušané byli dle Bernharda vesměs skrytými nacisty i čtyřicet let po válce, z čehož pramenil i jejich odpor zamést si na vlastním písečku. Navenek se ovšem snažili vystupovat jako korektní demokraté.

Z výstavy A. Hrbáčové. (Foto: Ivan Mottýl)

Rozpolcenost křiví charaktery, přičemž Anna Hrbáčová dokáže ve svých grafikách dohlédnout až na dno takových duší. A nikoliv jen rakouských. Podobné je to vlastně i na jejím rodném Hlučínsku, které ale nechce líčit v tak bezútěšném expresivním podání. Doma je doma, takže malby vztahující se ke „kuram“ a vůbec k Prajzské jsou sice také ironické, ovšem jen do té míry, aby ironie zůstala zastřena. A sousedé malby přijímali jako „fajne obrazy“. Pokud v grafikách cítíme vídeňskou školu, v malbách jsou spíše polské vlivy, když umělkyně pobývala na stáži v Krakově.

Kurátor výstavy a zároveň ředitel Střední umělecké školy v Ostravě Martin Mikolášek od letošního jara představuje v Galerii In Vitro úspěšné absolventy ostravské „sušky“. A zdá se, že Anna Hrbáčová by mohla patřit mezi ty obzvláště zajímavé. Pokud tedy bude ve své tvorbě nadále sázet především na expresivně groteskní machu, kterou přijala za svou během vídeňských studií.

*

Anna Hrbáčová: Běž dat kuram. Galerie In Vitro ve vitrínách bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. Otevřeno 24 hodin denně až do 30. září 2021.