Letošní program není kompromisním řešením, říká šéf Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák

V minulém roce stáli při vašem festivalu doslova všichni svatí. Zatímco jiné hudební přehlídky se loni potýkaly s těžkostmi, vám se díky šťastnému termínu podařilo zrealizovat všechny koncerty. A zdá se, že letos to bude podobné, festival začíná už za čtyři týdny. Snad to nezakřikneme, ale jste optimista?

V jistém ohledu optimista jsem. Minulý rok jsme měli skutečně neuvěřitelné štěstí a všechny koncerty jsme nakonec úspěšně zrealizovali. Nyní věřím, že nejhorší období a tvrdé lockdowny již máme za sebou a za necelý měsíc budeme schopni odstartovat již 18. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. Nicméně jsem přesvědčen, že pokud jste dobře připraveni a dlouhodobě odvádíte kvalitní práci, měli byste cítit jistý druh sebejistoty a důvěřovat ve zdravý rozum těch, kteří projekty našeho typu podporují.

Letos se nám podařilo až po dlouhých jednáních zajistit dostatečné finanční prostředky k úspěšné realizaci SHF v jeho tradičním rozsahu. Málokdo si totiž uvědomuje, že nejsme státní ani příspěvkovou organizací, která má každoročně daný rozpočet, na který se může spolehnout. Věřím, že celá snaha k uskutečnění našeho festivalu bude odměněna dostatečnou návštěvností všech 31 koncertů, které jsou myslím velice atraktivní. Doufám, že letošní nabídka je natolik pestrá, že přiláká i spoustu nových posluchačů, kteří budou chtít říct pandemii pomyslné „sbohem“ a znovu se navrátit k živým koncertům s jejich neopakovatelnou atmosférou. 

Situace je teď příznivá, ale ještě na jaře tomu tak nebylo. Jak se v takové situaci plánovaly koncerty? Museli jste výrazně slevit ze svých plánů, nebo je dramaturgie festivalu v současné podobě v souladu s tím, jak jste si přál?

Letošní ročník jsem připravoval ve stejném duchu jako ty předcházející. Cítil jsem jen potřebu znovu pozvat umělce a soubory, kteří v minulém roce nemohli z důvodu pandemie do České republiky přicestovat. Obzvláště se těším na vystoupení Národního orchestru Polského rozhlasu – NOSPR, které jsme v minulém roce byli nuceni odvolat. Letošní dramaturgie není žádným kompromisním řešením v této nelehké a hlavně nevyzpytatelné době. Festival má opět mezinárodní rozměr s řadou naprostých uměleckých špiček.

Je mezi letošními festivalovými místy některé, kde jste ještě nebyli?

Vzhledem k tomu, že náš festival putuje celým Moravskoslezským krajem, snažíme se každoročně zavítat do nových míst. Jedním z nich je unikátní Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary v Karviné, ve kterém vystoupí skvělý belgický dechový soubor Terra Nova Collective, jenž představí hudbu zcela neznámého belgického skladatele Amanda Vanderhagena v konfrontaci s geniální Gran partitou Wolfganga Amadea Mozarta, a to vše v autentickém podání na historické nástroje. Jistým bonusem bude beseda s Karin Lednickou, autorkou románů Šikmý kostel I a II, která proběhne bezprostředně po koncertu v tomto nádherném prostoru.

V letošním roce dokončilo ostravsko-opavské biskupství velkolepé rekonstrukce tří kostelů. Jde o kostely ve Fulneku, ve Starém Městě u Bruntálu a zejména pak o opavskou konkatedrálu. Překvapilo mne, že ani v jednom z těchto kostelů se nebudou konat festivalové koncerty. Nesnažili jste se o to?

Jak jsem již uvedl výše, našimi festivalovými koncerty putujeme celým regionem a není tedy možné využít všechny sakrální prostory naší diecéze. Navíc bez přímé podpory jednotlivých měst a obcí bychom nebyli schopni takto kvalitní a v mnoha případech finančně náročné koncerty vůbec realizovat. V případě Fulneku je mi to osobně velice líto, protože jsme zde v minulosti zrealizovali celou řadu úspěšných a špičkových koncertů (řadu z nich jsme natáčeli pro Českou televizi či stanici Vltava), avšak s vedením města jsme nebyli schopni se domluvit na systematické spolupráci a podpoře, která by nám umožnila tyto festivalové koncerty organizovat.

Řada koncertů se koná v malých obcích, například i v příhraničních Sudicích na Opavsku. V čem jsou podle vás koncerty na kulturních periferiích specifické. Předpokládám, že na ně chodí i řada místních lidí, kteří možná nejsou hudebními znalci, ale jsou rádi, že se zde vůbec nějaký koncert koná a berou to spíše jako sváteční událost, je to tak? Snažíte se, aby dramaturgie těchto koncertů byla posluchačsky přístupnější?

Do jisté míry máte pravdu, pro mnohé z posluchačů můžou být naše festivalové koncerty opravdu sváteční záležitostí, a to bez ohledu na místo jejich konání. Nemyslím si, že by publikum v menších obcích bylo méně přístupné náročnějšímu či neobvyklému repertoáru. Proto ani nepodléhám zmíněnému předpokladu, a tím pádem nemusím volit koncertní programy „lehčího“ či komerčního charakteru. Snažím se o to, aby celkově měla dramaturgie výraznou uměleckou úroveň a přesah, se kterými se na běžných celoročních kulturních projektech setkáváme jen zřídka. Jsem však přesvědčen o tom, že i do odlehlejších míst našeho regionu zavítají, vedle „domácích“ i návštěvníci mimo tyto obce či posluchači z jiných krajů nebo nedalekého Polska – vše závisí na kvalitním obsahu jednotlivých festivalových koncertů (tzn. na interpretech a unikátních koncertních programech) a rovněž jejich prezentaci. Zrovna do Sudic zavítá skvělý ukrajinský mužský vokální soubor Orpheus, který u nás koncertoval již před třemi roky a setkal se u publika s mimořádným úspěchem. Přesto rozhodně nelze jakkoliv mluvit o „komerčním projektu“. Základ jejich interpretace ukrajinské lidové hudby i pravoslavné duchovní hudby stojí na slovansky tradičním plném témbru a jejich programy se vyznačují neotřelými aranžmá a kombinacemi hudebních stylů.

Asi nemá smysl v rozhovoru rozebírat jeden koncert za druhým, zájemci si tyto informace určitě najdou na vašem webu. Můžete přesto vypíchnout tři koncerty, které by byla největší škoda minout a na které jste nejvíce hrdý?

Pokusím se tedy z letošních 31 koncertů zvolit tři z nich, které považuji za unikátní. Prvním z nich bude premiérové vystoupení předního evropského sboru Collegium Musicale z Estonska. Tento skvělý sbor vyhlásila Estonian Choral Association třikrát jako sbor roku – 2011, 2014 a 2017. Neexistuje žádný jiný estonský sbor, který by získal tento titul tolikrát. V nejstarším ostravském kostele sv. Václava (sobota 11. 9.) představí duchovní skladby pro sbor a cappella jednoho z nejvýznamnějších skladatelů současnosti, Arvo Pärta. Jeho geniální minimalistická hudba pravidelně zaznívá na prestižních pódiích celého světa.

Další koncert, který bych rád zmínil, je monumentální závěrečný koncert (28. 9.), na němž zazní francouzská hudba v podání předních francouzských pěvců a dirigenta Philippa Bernolda. Ten společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Českým filharmonickým sborem Brno v posledním zářijovém týdnu v Ostravě nastuduje a provede Stabat Mater Francise Poulenca (sólistka Kateřina Kněžíková), výběr z písní „Letní noci“ Hectora Berlioze a především ojedinělé oratorium Potopa Camilla Saint-Saënse, jehož výročí 100 let od úmrtí si touto skladbou připomeneme.

V neposlední řadě bych rozhodně vybral vystoupení fantastického šestnáctičlenného big bandu Cotatcha Orchestra, který založil Jiří Kotača. Do Ostravy přijede představit svůj nejnovější projekt řízlý elektronickou hudbou (středa 8. 9., Evangelický Kristův kostel), kde uvedou autorské skladby z pera Martina Konvičky a Jiřího Levíčka psané na míru tomuto tělesu. Na tomto koncertu zazní právě hudba z jejich posledního CD „Bigbandová elektronika“, které bylo devíti hudebními publicisty a promotéry označeno za nejlepší českou jazzovou desku roku 2020 a rovněž bylo porotou České hudební akademie nominováno na Cenu Anděl v kategorii jazz.

A můžete upozornit ještě na tři koncerty, které se konají stranou hlavního festivalového dění, ale přesto byste na ně doporučil vážit cestu třeba i přes půl kraje?

Mimo Ostravu bych rozhodně rád upozornil na koncert skvělého barokního souboru Ensemble Castelkorn s vyhledávanou a respektovanou sopranistkou Claire Lefilliâtre, kteří společně vystoupí hned na dvou festivalových koncertech (sobota 18. 9. Jablunkov – Kostel Božího Těla, neděle 19. 9. Kopřivnice – Kostel sv. Bartoloměje). Společně představí atraktivní program významných barokních skladatelů, kteří se nechali ve svých skladbách inspirovat italskou hudbou (Vejvanovský, Biber, Schmelzer aj.).

Dále pak vystoupení světově uznávaného španělského souboru La Grande Chapelle, který se převážně specializuje na interpretaci hudby období renesance a baroka. Na festival přivezou zbrusu nový program nazvaný „Hudba pro královskou kapli“, který obsahuje nově objevené skladby doposud zcela neznámé a neuváděné. Jedná se o zcela unikátní projekt, který bude mít na koncertě ve Frýdku-Místku (pondělí 13. 9.) svou premiéru.

U příležitosti 100 let od narození Astora Piazzolly uvedeme dva koncerty nejvýraznějších polských saxofonistů Pawła Gusnara a Michała Knota. Společně se srbským akordeonistou Bogdanem Laketicem zahrají jak netradiční transkripce Historie tanga Astora Piazzolly, tak v kontrastu s tím Goldbergovské variace Johanna Sebastiana Bacha (čtvrtek 9. 9., Orlová – Evangelický kostel, pátek 10. 9., Paskov – Kostel sv. Vavřince).

Možná nejsem sám, komu v letošním programu chybí více interpretů z našeho regionu. Myslím, že je jich daleko méně než v předchozích letech. Proč?

Každoročně se snažím, aby bylo zastoupení umělců z našeho regionu proporčně vyrovnané a také stále atraktivní. Minulý rok jsem musel kvůli pandemii přepracovat dramaturgii na ryze českou verzi, kde jsem dal prostor řadě umělců spjatým s moravskoslezským regionem. Letos jich není o tolik méně, například vystoupí domácí Janáčkova filharmonie Ostrava hned na dvou samostatných koncertech. Prvním z nich bude provedení monumentálního Verdiho Requiem pod taktovkou jejich šéfdirigenta Vasilije Sinajského a již zmiňovaný závěrečný koncert festivalu s francouzskou hudbou. Na tomto koncertu vystoupí jako sólistka vyhledávaná sopranistka Kateřina Kněžíková (rodačka z Bohumína) a na dvou samostatných komorních koncertech vynikající pianista Martin Kasík (absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě), který společně s Bennewitzovým kvartetem (violoncellista Štěpán Doležal, člen kvarteta) zahraje skladby ruských autorů a rovněž Klavírní kvintet Antonína Dvořáka.

Jaký je aktuálně zájem o vstupenky? Předpokládám, že při zahájení předprodeje řada lidí váhala, zda si vstupenky koupit, protože se nevědělo, jak se bude situace vyvíjet. Je to teď už lepší?

S předprodejem je to logicky (vzhledem k době prázdnin a nejisté situaci) značně složité. Nicméně například na koncert „Balada pro banditu“ nám zbývají už jen poslední vstupenky. Tradičně je také velký zájem o koncerty rezidenčních barokních ansámblů jako je Collegium 1704 s Václavem Luksem či Collegium Marianum. Upřímně však věřím, že si nakonec posluchači a milovníci dobré hudby najdou cestu na naše další koncerty a svou účastí podpoří naši celoroční práci, kterou se snažíme zkvalitnit kulturní i společenské dění našeho regionu.

Svatováclavský hudební festival není jedinou aktivitou vašeho spolku. Vaším dalším pěkným projektem jsou i Hudební výlety. Můžete již prozradit něco konkrétnějšího o dalším ročníku Hudebních výletů?

Ano, našim druhým projektem je celoroční cyklus koncertů Hudební výlety, kterými rozezníváme nejen sakrální, ale také historické a technické památky celého regionu. V červnu jsme již realizovali čtyři koncerty slovenského souboru Lotz Trio (hrající na historické basetové rohy) a od října do prosince máme naplánováno dalších asi 15 koncertů. Namátkou můžu jmenovat koncerty ostravské sopranistky Evy Dřízgové-Jirušové společně s varhaníkem Markem Kozákem a se mnou (Igor Františák, chalumeau) nebo nový jazzový projekt The Band Rudolf Antonín v excelentním složení (Jiří Slavík – klavír, zpěv, David Dorůžka – kytara, Luboš Soukup – saxofon, Jaromír Honzák – kontrabas, Dano Šoltis – bicí), jehož repertoár vychází z vlastních přepisů nahrávek orchestru R. A. Dvorského z třicátých a čtyřicátých let, kdy byla veškerá hudba silně propojena s tancem. Pestrou paletu nejrůznějších hudebních žánrů doplní koncerty souboru Létající rabín, který hraje klezmer – tradiční instrumentální hudbu východoevropských Židů, nebo zcela nový adventní program „Cesta světla“ Vojenského uměleckého souboru Ondráš, který zazní v evangelickém kostele v centru Ostravy v úterý 14. prosince. Na to se moc těším.

Na závěr mi dovolte jednu osobní otázku – jak se vám daří skloubit práci na tak rozsáhlém festivalu s vaším osobním životem a také s vaší muzikantskou kariérou a povinnostmi spojenými s pedagogickou praxí? Daří se vám zvládat vše tak, abyste nic z toho nezanedbával?

Musím se přiznat, že poslední období, kdy celý kulturní svět pandemie zcela ochromila, prožívám mnohem intenzivněji a jasněji, protože mám mnohem více prostoru pro sebe. Celý život se snažím skloubit všechny své aktivity s osobním životem. Někdy více a někdy zase méně úspěšně. Nicméně jsem nyní velice spokojený a šťastný i v osobním životě a po dlouhé době jsem schopen zase svobodně dýchat… Pokud bych dospěl k tomu, že některou ze svých pracovních aktivit nestíhám nebo přímo zanedbávám, musel bych ji utlumit či přímo zrušit. Již nechci přijít o osobní radost a rodinný život, který mě tolik naplňuje a dává mému životu smysl.