Hvězdami senzačního ročníku Kina na hranici se stali energičtí osmdesátnici. Disidenti varovali před novodobou totalitou

Festivalová kina se plnila v rámci obezřetných norem, o to vřelejší pak byly diskuse a osobní setkání. Více jak osmdesátiletí mistři svého oboru ze sousedního Polska ovládli Těšín přímo ukázkově, a to hned ve třech stěžejních oblastech: hudbě, kameře a pochopitelně herectví.

Dramaturgie vyzdvihla účast ikonického herce Janusze Gajose, tedy toho, kdo se do paměti českých diváků zapsal jako Janek z propagandistického seriálu Čtyři z tanku a pes. Sice neposkytoval rozhovory pro média, přesto při náhodných setkání s publikem v zákulisí ochotně zapózoval.

Jednou z největších událostí v historii 23letého festivalu byla posmrtná přehlídka filmové tvorby Andrzeje Żuławského. Nikdy v minulosti na tuto významnou přehlídku nebyl pozván, v polském povědomí platil za nepohodlnou osobu, která si nebere servítky a bravurně komentuje všechno mravenčí hemžení a pinožení se kolem sebe. Nakonec byl z Polska dvojnásobně vyštván, jak za komunismu, tak v době porevoluční, a uchýlil se do své druhé vlasti Francie, kde mohl pokračovat ve své tvorbě.  Přitom třeba v Česku mu Asociace českých filmových klubů udělila cenu za celoživotní tvorbu společně s jinými ikonami světové kinematografie jako jsou Fernando Arrabal nebo již také zesnulý Jan Němec. Všichni tři začínali jako mladí nadšenci fascinování dílem světoznámého klasika Luise Buňuela.

Do Těšínů sice celosvětově uznávaný tvůrce Andrzej Żuławski nikdy nemohl přijet, naštěstí přijali pozvání jeho dosud žijící a tvořící celoživotní spolupracovníci jako jsou proslulý skladatel filmové hudby Andrzej Korzyński (1940) a legendární člověk-kamera Andrzej J. Jaroszewicz (1938). Oba se navíc podíleli na nejnovějším snímku z tvůrčího klanu Żuławských Řeč ptáků, který předloni realizoval nejstarší syn Andrzeje Żuławského Xawery. Bohužel na jeho účast zatím filmový Těšín čekal marně, a to už po druhé za sebou, co sem byl pozván.

Stěžejní diskusi v kině Piast na polské straně tak doplnil představitel jedné z hlavních rolí v Řeči ptáků, oblíbený herec Andrzej Chyra, který nešetřil obdivem k již nežijícímu tvůrci. Bylo fascinující sledovat zejména vzpomínky Andrzeje Korzyńského, který s Andrzejem Żuławským chodil na základní školu. „Andrzej přišel do Varšavy z Čech a protože jsem se s ním kamarádil, říkali nám oběma české brambory,“ prozradil průkopník elektronické filmové hudby, který i přes cenzurní potíže spolupracoval s takovými legendami italské kinematografie jako byl Gualtiero Jacopetti, tvůrce skandálního hitu Mondo cane (1960).

Żuławského otec totiž svého času působil v diplomatických službách v Praze. „Měli jsme přesně vytvořený systém, jak se má kamera chovat, tak jako by byla současně divákovým okem. Andrzej mi při natáčení stál za ramenem, a dokonce mě držel za opasek, aby mnou vždy cuknul na tu stranu, kam se má pohnout kamera, často to vycházelo, ale někdy také ne,“ uvedl kameraman Andrzej J. Jaroszewicz, který byl ve své době aktivním sportovcem a s kamerou dokázal neuvěřitelně lehce a plynule pohybovat, jako kdyby byl oživlým steadicamem, jehož technologie ale tehdy ještě nebyla známa. Sledovat snímky jako například Důležité je milovat z roku 1976, se kterým Żuławski debutoval ve Francii, byl na festivalu Kino na hranici čirý požitek a zároveň poznání mrazivé skutečnosti, jak je toto dílo čím dál více aktuální.

Mimořádně zajímavý byl ale celý festival, který nabídnul nejnovější snímky české, polské a slovenské produkce, ale zejména umožnil setkání diváků s filmovými tvůrci. Například Václav Marhoul nadšeně hovořil o svých dalších možnostech, které mu umožnil úspěch Nabarveného ptáčete na festivalu v Benátkách. Polští filmaři a herci si vzali jako výzvu nelehké, leč atraktivní téma tělesnosti a erotiky ve filmu. „Je to pro mne výzva a myslím si, že se v polské kinematografii neobjevil zatím tak originální film, který by natočily výhradně režisérky podle předloh polských spisovatelek, jako je Erotika 2022. Je to snímek o tělesnosti, ale má výjimečné estetické zpracování, takže i když tam hraji choulostivé scény, nezažila jsem zatím tak komfortní a citlivé natáčení,“ prozradila mladá divadelní a filmová herečka Pola Błasik.

Téma erotiky je živé i na české straně, kde se mezi snímky objevila například novinka Chyby s Pavlou Gajdošíkovou v hlavní roli. Také její postava je vystavena větší míře nahoty, která ještě navíc souvisí s pornografií. Bohužel Chyby byly zároveň jedním z mála snímků, který po tvůrčí stránce zcela osiřel, obešel se bez účastí tvůrců, byť Pavla Gajdošíková nechala diváky pozdravit aspoň zprostředkovaně telefonickým vzkazem, ať si to patřičně užijí. O to nesrovnatelně podnětnější byla debata s bývalým členem Divadla Bezruče Viktorem Dvořákem, který ztvárnil titulní roli v úspěšném životopisném snímku Havel.

Promítání se konalo výhradně ve znamení covidových pravidel. Na polské straně stačila jen rouška, na české se publikum muselo povinně vybavit respirátorem a také potřebným certifikátem dokládajícím covidovou bezúhonnost. Festival zažil i jeden dramatický den, kdy po průtrži mračen výrazně stoupla hladina nedaleké řeky Olše a na náměstí v Českém Těšíně klesl pod tíhou pořadatelský stan. Členové štábu ale vše hladce vyřešili, byť s použitím rozbrušovaček, protože kovová konstrukce se nečekaně zřítila do sebe.

I když na české straně ubyly po covidových restrikcích některé restaurace a v polském Cieszyně evidentně mizí starobylé chodníky nahrazované unifikovaným mramorem, festival ani letos nepostrádal svého osobitého ducha. Kromě filmů se na něm konala řada literárních setkání, kterým dominovala disidentská legenda Andrzej Jagodzinski. Varšavská bohemistka Joanna Gosczyńska na něm představila svou knižní novinku Temná tvář české literatury. „Za tu dobu, co se česká literatura do polštiny překládá, vzniklo takové falešné paradigma, že je to doména lehkovážně vyznívajících příběhů ve stylu bodrého Švejka a úsměvné pivní kultury. Bohužel sami jsme si tomu vinni a také já se za to cítím zodpovědný. O to více jsem potěšen, že teď je možnost ukázat i jinou stránku české tvorby,“ uvedl debatu Andzej Jagodzinski.

Letos to bude 10 let úmrtí od Václava Havla, významného spisovatele a prvního porevolučního prezidenta Československa a posléze Česka. Jeho duch se vznášel u řady snímků reagujících na výročí. Paralelně s Kinem na hranici se na polské straně konalo setkání bývalých disidentů z Česka, Polska a Slovenska. Pozvání přijali například legendární disident Adam Michnik nebo tajemník Václava Havla Michael Žantovský. Společným tématem se stala Havlova esej Moc bezmocných, a to i ve vztahu k současným událostem ve světě, třeba ke zhoršující se situaci právě v Polsku nebo Maďarsku, v Bělorusku či v Číně. Zaplněný sál si mohl vyslechnout poutavou debatu o vzniku Havlovy eseje na vrcholu Sněžky, ale také dostal téma k zamyšlení.

„Když bezmocní vyhrají, nedovedou si sami vládnout, to se ještě nepodařilo nikomu vyřešit,“ uzavřel symbolicky významné setkání Michael Žantovský. Nezbývá než doufat, že varovnou situaci se i v Polsku podaří ustát a festival Kino na hranici se bude ke spokojenosti publika konat i další roky. Ten letošní byl nebývale zdařilý a podnětný.