Slovenský Měsíc autorského čtení v Ostravě skončil. Příští rok přijedou spisovatelé z Islandu 

Gerður Kristný je držitelkou Islandské literární ceny za básnickou sbírku Blóðhófnir, která si pohrává se starobylými severskými mýty. Sbírka byla také nominována na Cenu Severské rady za literaturu a vydána ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Velké Británii a Finsku. Ostrava se má na co těšit, jen musí vydržet ještě 365 dnů. Pardon, letošní slovenský MAČ trval jednatřicet dnů, takže ten islandský začne už za 334 dnů.

Imre a Richard Pupala. (Foto: Ivan Mottýl)

Poslední festivalový den v ostravském Divadle 12 opět propojoval slovenskou a českou kulturu. A výjimečně nejen z pozice literatury, neboť autorská čtení doplňovala ostravská romská kapela Imre (Emil Holub, Jan Mirga, Ivan Fiala a Jiří Macháček). A protože všichni ostravští Romové mají původ na Slovensku, zazněly především slovenské cikánské písně. V původní autentické podobě a nástrojovém obsazení, na což pečlivě dbá „primáš“ Jiří Macháček a mimochodem také šéf nakladatelství Protimluv. A Macháček právě vydal skvělý výbor próz s názvem Loli parádička, které napsal slovenský spisovatel Víťo Staviarsky.

Petr Čichoň na MAČ. (Foto: Ivan Mottýl)

Slovensky recitoval i Petr Čichoň, který v neděli v Divadle 12 pokřtil novou sbírku Borderline Frau. „Ta sbírka se zabývá především ženstvím, Borderline Frau znamená hraniční žena. Myšleno nejen tak, že borderline je nejen výraz pro hraniční psychické postižení, ale obecně mi jde o překračování hranic,“ prozradil Čichoň. Třeba hranic v umění, ale třeba i těch skutečných se Slovenskem.

PETR ČICHOŇ      

*

V TÝCH KRÍDLACH JE DECHT A OTRAS POMĹK
záprah, ktorý musí prejsť,
na srdci klobúk z čiernych pier
a žena, ktorá má byť moja.
Len obal knihy,
plášť, pelerína
a na nej Nachtfalter.
Nachtfalter von Katarina.

Petr Čichoň a Petr Hruška na MAČ. (Foto: Ivan Mottýl)

Tématem posledního večera byl ovšem také Island, příští host Měsíce autorského čtení. Na Islandu má literatura velkou vážnost, minimálně jako v Ostravě. Sotva totiž skončil MAČ, už je na spadnutí literární festival Inverze v prostorách klubu Provoz na nábřeží Ostravice (od 30. srpna). „Ostravu vnímám jako město zasvěcené poezii, ale představte si, že na Islandu žije ještě mnohem více poetů než v Ostravě,“ přemítá programový ředitel MAČ Petr Minařík.

Island je zemí spisovatelů, přitom má ostrov zhruba tolik obyvatel jako Ostrava. Podle britské stanice BBC ale každý desátý obyvatel Islandu vydá knihu. A nejčastěji právě sbírku básní případně prózu, drama, esejí, někteří to dotáhnou až na Nobelovu cenu. „Islandský nobelista se jmenuje Halldór Laxness, cenu dostal v roce 1955. A je v zemi pořád tak populární, že se po něm jmenuje i spousta koček a psů, tedy Laxness,“ říká Minařík.

Island obývá asi 360 tisíc lidí, Ostravu jen o šedesát tisíc méně. Moravskoslezská metropole přesto nemá žádného globálně úspěšného autora detektivek či temně laděných příběhů jako Island. Byť město částečně leží na severu Moravy, se „severský román“ dosud nezrodil, zatímco ostrovní země se chlubí celou řadou světově známých spisovatelů.

Petr Minařík, ředitel MAČ. (Foto: David Konečný)

Tak jako v minulých letech přijela do Ostravy elita španělských, skotských, tureckých, maďarských a letos i slovenských autorů, i sopečný ostrov v Atlantiku budou v Divadle 12 zastupovat jeho nejlepší psavci. „Určitě přijede třeba Arnaldur Indriðason, autor celosvětově úspěšné detektivky Myren z roku 2000,“ informuje Minařík.

Na bilanci letošního slovenského ročníku MAČ je ovšem podle ředitelů Minaříka i Řehoříka zatím brzo. „Podle některých nadšených diváckých ohlasů předpokládám, že v srpnu vyrazí spousta obyvatel Ostravy do slovenských knihkupectví, aby se zásobila slovenskou četbou, která jim bude scházet. Třeba do Žiliny,“ říká s nadsázkou Řehořík.

Jisté je jedno. Celých jednatřicet dnů zněla v Divadle 12 v Ostravě slovenština. Češi přitom knihy ve slovenštině prakticky nečtou. Jedním z cílů festivalu tak bylo změnit tuhle nechuť. Češi totiž vyžadují české překlady slovenské beletrie. „Podle mě je to škoda, protože s překladem kniha vždycky něco ztrácí,“ myslí si Pavel Řehořík. Podle něho přitom stačí málo, aby našinec překonal drobné jazykové bariéry a začal číst slovenské knihy se stejnou jistotou jako ty české.

O vzájemném porozumění Čechů a Slováků se během festivalu, který autor těchto řádků zčásti moderoval, diskutovalo prakticky denně. Například slovenský spisovatel Laco Kerata se narodil v roce 1961, takže vyrostl i dospěl v Československu a jako mladý spisovatel a dramatik byl neustále obklopen slovenštinou i češtinou. Rozuměli by však dnešní dvacetiletí Češi třeba jeho románové větě „ligotal sa čistotou“? Slovo ligotal lze přeložit jako třpytil se či zářil. „Je pravda, že když jsem se chtěl pustit do hovoru se skupinkou asi sedmnáctiletých Čechů, které jsem potkal na Maltě nedlouhou před covidem, vyloženě mi nerozuměli. A dokonce jsme museli přejít do angličtiny.“

Podobně problémy měl spisovatel Kerata, když se v Ostravě pokoušel cestou na festival MAČ zaplatit jízdné v tramvaji s pomocí kreditní karty. „Úplně jsem si s tím systémem neuměl poradit, když jsem ale slovensky požádal náhodného cestujícího o pomoc, hned jsem poznal, že mi vlastně nerozumí,“ vypráví Kerata. Nedělá si proto iluze, že by čeští čtenáři chtěli jeho novou a úspěšnou knihu číst ve slovenštině. „Zároveň se ale s překlady do češtiny nemohu smířit, připadají mi zbytečné. Ale asi mají smysl, tohle je vývoj,“ uvažuje. I když nikoli smířeně.

Richard Pupala na MAČ. (Foto: Ivan Mottýl)

Tak uvidíme. Možná stojí za připomenutí, že Moravskoslezská vědecká knihovna disponuje poměrně slušným fondem slovenských knih. A to dokonce i těch nejnovějších. Slovenský spisovatel Richard Pupala, který v Divadle 12 četl v neděli před Petrem Čichoněm, byl překvapen, že Moravskoslezská vědecká knihovna nabízí hned dva tituly jeho knih ve slovenštině: Návštevy a Čierny zošit.

A nakonec malá zkouška, dokázali byste opravdu číst Pupalovy knihy ve slovenštině, anebo vás „zmůže“ už jen následující minutová ukázka? Zkuste to. A ještě dovětek, i tahle Pupalova povídka řeší „hraniční ženství“, stejně jako Petr Čichoň.

Richard Pupala
(ukázka z povídky Chrasty, lodžie, možnosti)  

Zlosť som cítil, len čo som otvoril oči do ďalšieho horúceho dňa. Nemal som prácu. Šli sme do debetu a nemohli sa z neho vyhrabať. Často sme sa s Luciou hádali, a nielen pre peniaze; zlosť mi prúdila telom, kov v krvi. A zárodky hádok akoby sa vznášali v nehybnom vzduchu všade okolo nás.

Už neviem, kto s tým začal, s nadávkami. Kokot a piča. Z koho to vyšlo skôr, cez zuby. Keď som sa rozzúril, rýchlejšie než kedykoľvek predtým som sa ocital pri hranici, spoza ktorej som sa už nemusel vrátiť. A keď po mne vrieskala Lucia, v pohľade mala nenávisť. Keby sa jej v besnejšej chvíli priplietol do ruky nôž, možno by ma aj pichla.

Aj tak nechápem, čo to do mňa vošlo. Nikdy som žene fyzicky neublížil. V ten deň sme sa pochytili pre nákup. Práve som si otvoril druhú plechovku piva, keď sa Lucia vrátila z práce a spravila cirkus. Vyčítala mi, že ju nepočúvam. Sedel som na gauči a hľadel na ňu, ako kričí.