Štěrkovna pod Landekem, den třetí: Kralovali Klus a Krhut s Kozubem. Festival bodoval na celé čáře

A není se čemu divit. Některé jiné akce, jako například Open Air Festivalu Okoř, takové skalní příznivce bohužel nemají a organizátoři před dvěma dny oznámili, že pro slabý zájem se letos festival konat nebude. Ostrava je ale kraj rázovitý a v natřískaném areálu Landek Parku nebylo ani v sobotu téměř k hnutí. Kam jste se podívali, bylo vidět spokojené a rozesmáté tváře. Ta svoboda byla prostě k nezaplacení.

A jak to vypadalo na pódiu? První, koho jsem slyšel, byl Jaroslav Uhlíř s kapelou. Pětasedmdesátiletý skladatel má na svém kontě slušnou sérii filmových melodií a hitů, které si lidé jako vždy s chutí zazpívali. Jenže něco ke spokojenému úsměvu mi bránilo. Pan Uhlíř už pár let není zdravotně v pořádku a na jeho koncertech to bohužel je čím dál víc znát. Byl bych nesmírně rád, kdyby se našel někdo, kdo mu citlivě vysvětlí, že je nejvyšší čas užívat si své dobré pověsti a slávy. V momentě, kdy už člověk přestává paměťově či hráčsky svou tvorbu zvládat, je zbytečné a nedůstojné dál se trápit a pokoušet své zdraví.

Jaroslav Uhlíř na Štěrkovna Open Music. (Foto: Petr Hlubek)

Iné Kafe sice nejsou můj šálek kávy, ale patří k oblíbeným trvalkám tohoto festivalu a k miláčkům publika, které si jejich punkrockovou muziku užilo. Slovenská kapela podobně jako ve čtvrtek jejich kolegové No Name potvrdila, že má ráda silné melodické refrény a kontakt s publikem. To si ochotně zazpívalo největší hity, jako je Ráno a mnoho dalších.

Kapela Iné Kafe. (Foto: Petr Hlubek)

Jiří Krhut & Štěpán Kozub na festival přijeli rovnou z Prahy a pokračovali na další koncert do Opavy. Přesto si svůj landecký playlist vychutnali v klidu a naprosté pohodě. Známý ostravský muzikant, skladatel a bavič Jiří Krhut spojil síly s aktuálně nejoblíbenějším českým hercem Kozubem docela nedávno, ale už jsou za nimi hmatatelné a silné výsledky. Jejich debutové album Prásknu bičem má nezaměnitelnou atmosféru, která je nasycena melancholií, Ostravou a nádhernými hudebními i slovními obraty. Nemusíte být jejich fanoušek, abyste ocenili Štěpánův přitlumený, nepatetický zpěv a jedinečný herecký projev.

Pánové si ke spolupráci přizvali zpěvačku Barbaru Kanyzovou a předvedli Štěrkovně nejen své křehké, náladové písně, ale také brutální ostravský humor, kterým svůj tichý, romantický set vyvážili. I živě se potvrdilo, že Kozub je znamenitý zpěvák a Krhut hraje výborně na vše, na co sáhne. Příjemným intermezzem byla i autorská písnička Kanyzové, jíž mladá zpěvačka velice překvapila. Koncert tria s třemi K v příjmení byl pohodovou záležitostí a příkladem, jak se dá okouzlit publikum i tichou, klidnou muzikou bez siláckých gest a uřvaných sloganů. Jedním slovem nádhera!

Jiří Krhut a Štěpán Kozub. (Foto: Petr Hlubek)

Ovšem nejsilnější okamžik letošního festivalu měl teprve přijít. A jeho strůjcem nebyl nikdo jiný než Tomáš Klus. Je úplně jedno, jestli jeho muziku a názory někdo má, či nemá rád. Písničkář předvedl na Štěrkovně něco, co jsem ještě v jeho podání nezažil a to mám za sebou pěknou řádku jeho koncertů. Už během zvukovky Tomáš sršel energií a mrkal na publikum. Jakoby se nemohl dočkat, začal s jednohlasným souhlasem publika o deset minut dřív a rozpoutal doslova sebedestruktivní set, v němž se ani na chvíli téměř nezastavil, aby popadnul dech. Koncert naprosto fantasticky odehrál a odezpíval a sálal takovým žárem a drajvem, jako by to bylo pro něj poprvé a naposledy. Stačilo poslouchat, dívat se a pochopit, že Klus je člověk plný citu, míru a tolerance.

Během následující téměř hodiny a půl stačil obtančit celé pódium, projít se bosky davem za neustálého improvizačního pásma svých veršů a pozdravit či obejmout se s lidmi. Na výkřiky a podněty z publika Klus reagoval písničkami, které složil přímo na pódiu svou bezbřehou imaginací a invencí. Svůj set písničkář složil převážně z dravějších písní, ale nechyběly ani balady a magické pecky jako Nina, Dobré ráno, Marie či Napojen.

Tomáš Klus na Štěrkovna Open Music. (Foto: Petr Hlubek)

Kapela kolem Kluse hrála jako vždy báječně a lidé nechtěli svého miláčka, který se pro ně do posledního dechu rozdal, pustit z pódia. Jeho vystoupení se protáhlo až do začátku koncertu následující Mňágy a Žďorp, kdy se opět ukázalo, jak krásnou a čistou duší tento posel světla je. Když uslyšel, že na vedlejší scéně začala hrát další kapela, písničkář okamžitě přerušil svůj přídavek a rozloučil se s diváky se slovy, že se strašně omlouvá, ale tohle se prostě kolegům nedělá. Tomáš Klus se zasloužil o největší senzaci letošního festivalu. Nejen kvůli tomu, co dokázal nechat na pódiu, ale také díky radosti a svobodě, kterou kolem sebe šířil. Takticky správným rozhodnutím bylo, že Klus zahrál své největší pecky a svou novější politicky angažovanou tvorbu nechal tentokrát stranou.

Mňága a Žďorp se zpěvačkou Jitkou Andraškovou. (Foto: Petr Hlubek)

Večer ale ještě byl příliš mladý a tak se stačilo přesunout na vedlejší scénu, kde hráli valašští rockoví matadoři Mňága a Žďorp. Viděl jsem tuto kapelu před pár týdny na festivalu Hradecký slunovat, kde se mi líbili o trochu víc. Přesto však jejich nestárnoucí písně fungovaly i na landecké davy s euforickým účinkem. Prostě další pohodový koncert, který si fanoušci kolektivně odzpívali a užili od první do poslední minuty. Zajímavostí byla i účast ostravské zpěvačky Jitky Andraškové, která se představila jako host a která s kapelou občas vystupuje.

Kapela Mydy. (Foto: Petr Hlubek)

Nejinak tomu bylo u kapely Wohnout, která odehrála taky perfektní koncert a vymačkala z lidí poslední zbytky sil. Komu jich ještě trochu zbylo, mohl si užít vynikající pražské kapely Mydy, kterou řadím k největším objevům poslední doby. Jejich kombinace zvuku glamových kapel 80. let se současnou elektronikou má šmrnc a neodolatelnou tanečnost. Závěr Štěrkovny letos obstaral ostravský rokenrolový veterán Marcel Woodman se svým bandem.

Marcel Woodman a jeho Rock and Roll Band. (Foto: Petr Hlubek)

Končíme a zavíráme. A doufejme, že už nikdy nezavřeme normální život, ke kterému patří cestování, muzika a svoboda pohybu. Tuším, že nebudu jediný, pro koho se letošní ročník Štěrkovny zapsal do srdce jako jeden z nejsilnějších v jeho historii. Není to jen díky dlouhému půstu, který jsme zažili, ale také promyšlenou dramaturgií, která letos nabídla silná jména české a z velké části i moravskoslezské hudby, což je moc dobře. Díky tomu si bylo možné všimnout, že někteří umělci z regionu patří k absolutní české špičce. Ke zlatým hřebům se zařadily především koncerty Nebe, Anety Langerové, Tata Bojs, Jiřího Krhuta & Štěpána Kozuba a Tomáše Kluse s kapelou. Velký dík a uznání patří organizátorům, protože největším zázrakem je, že festival i přes nepředstavitelná úskalí a problémy dokázali připravit a zorganizovat. Za všechny, kteří si festival přišli beze strachu užít, děkuji!