Štěrkovna pod Landekem, den první: Koncert snů Ewy Farne i sázka na jistotu No Name

Parking za řekou, pěšky přes ofačovaný, opravovaný most a Landek Park je na dosah za pár minut. V podstatě ideální destinace. Přímo na místě to už tak růžově nevypadá. Nerovný, hrbolatý povrch. Svažující se terén, ale bohužel pro diváka na dost nevhodnou stranu, takže za zvukařem se všichni dívají do kopce a z mnoha míst je hůř vidět. Co naplat, festival musí v tomto provizoriu vydržet. Horší je, že obě scény jsou prostorově poměrně malé a ti, kteří chtějí muziku poslouchat, ne kecat, se tam na oblíbené umělce, prostě nevejdou. Ale k tomu se ještě vrátíme. Pojďme si nyní projít čtvrteční line-up.

První sirku si ve čtvrtek vytáhlo kladenské Zrní. Stage trochu bojovala se zvukem, který měl do komfortu daleko. Přesto se na své oblíbence přišla podívat asi stovka lidí a pár věrných fanoušků v první linii napodobilo v typickém křepčení a poskakování šamanského frontmana Jana Ungera. Zrní zahrálo rozmanitý a pozoruhodný set a jejich vystoupení mělo jediný nedostatek. Bylo chladné, neúčastné a odcizené. Komunikace s publikem nulová, žádný srdečný pozdrav, žádná otázka do davu. Prostě si to odkroutili a šmytec. Takto by se kapela na festivalu prezentovat neměla. Přesto Zrní zahrálo kvalitní průřezový set, ve kterém zazněly písně z různých alb, včetně jednoho z největších hitů Deště. Škoda, že jejich set poznamenal nedobrý zvuk a třeba housle jsem poslouchal hlavně očima.

Kapela Zrní. (Foto: Petr Hlubek)

Jak má vypadat interakce s publikem, ukázala dokonale Ewa Farna s kapelou. Ačkoli nejsem skalním posluchačem, který by doma sjížděl její písničky, musím přiznat, že koncert této zpěvačky mě totálně rozsekal. Na nejpřednějším místě je třeba zdůraznit, že čistě pěvecky Farna v současné době nemá u nás relevantní konkurenci. Obrovský hlasový rozsah a čistá intonace, dynamická průraznost, nádherná barva a stylová šíře, kterou ovládá, jsou skutečně jedinečné. Druhým faktorem, proč měla zpěvačka na Landeku tak frenetický ohlas, je její srdečná a bezprostřední komunikace s publikem. Hned během druhé písně typicky spustila: „Zdravím Ostravu, tak co jste připraveni?“. Okamžitě všechny roztančila a rozezpívala, házela lidem vlastní vodu a podobné kousky. Prostě tam byla pro celá pro lidi.

Ewa Farna. (Foto: Petr Hlubek)

To by vše bylo přesto málo, kdyby kolem sebe neměla tak vynikající kapelu. Oba kytaristé (jedním je její manžel Martin), jeden z nejlepších českých bubeníků Roman Vícha a stejně tak eso na klávesy Jan Aleš, to jsou osobnosti , které daly hudbě Farne neskutečný drajv. Nejsilnější místa jejího koncertu? Nádherný a něžný duet s manželem, s kterým si posléze zazpívala i píseň geniálního Davida Stypky Dobré ráno, milá. Po tom byla Ewa očividně dojatá. A tlak, obrovský tlak a radost až do konce. Přídavek Boky jako skříň dokonalý, včetně podepisování balónků pro publikum. Ewa si prostě všechny právem získala.

Petr Bende pochází z Jihomoravského kraje, což neopomněl během koncertu zdůraznit, ale už je považován za Ostraváka. Jeho vystoupení bylo velmi příjemné a energické. Uvědomil jsem si pár věcí, které možná stojí za zmínku. Bende je výborný muzikant i zpěvák, což se potvrdilo i živě. Dokáže navodit kontakt s publikem, je přirozený vypravěč a má dar zaujmout. Bohužel stylově jako autor trochu tápe. Jednu dobu jeho muzika zní jako sofistikovaný pop rock, o chvilku později mám pocit, že jsem na nějaké zábavové kapele a ještě o něco dál poslouchám pseudolidové halekačky, které folklorním specialistům nemohou ani vzdáleně konkurovat.

Petr Bende. (Foto: Petr Hlubek)

Možná by stálo za to položit si otázku, co vlastně Petr Bende chce hrát a pro koho? Každý není tak obratný stylový chameleon a výrazná autorská osobnost, jako např. Vlasta Redl, který dokáže napsat v každém žánru erbovní songy, jimž lidé uvěří a přijmou za své. Každopádně je jisté, že Bende je muzikant každým coulem a je jen otázkou času, než se jeho hudební názor vytříbí.

Ben Cristovao? Zpočátku jsem si říkal, co těch pár fanynek na tomto mírně zmateném týpkovi vidí? Nezpívá nijak převratně, mluví rychleji, než artikuluje, jakoby nevěděl, co chce říct. Jenže pak jsem si uvědomil, že Cristovao je vlastně ideální „idol“. Nehraje si na hvězdu, byť hvězdou pro mladé generace skutečně je. Proč? Protože říká věci na rovinu, upřímně a má názory, za kterými se neskrývají žádné extrémy, ale dobré postřehy a věci. Kdo zná jeho muziku jen ze Spotify a pak zavítá na jeho koncert, zažije velké překvapení. Kapela, s kterou Cristovao na Landeku vystoupil, je prostě skvělá a dlouhovlasý slovenský kytarista tahal ze své kytary tak neuvěřitelně šťavnaté zvuky, že jsem byl z něj úplně odvařený! Nejlepší kytarista prvního festivalového dne!

Ben Cristovao. (Foto: Petr Hlubek)

A hvězda Instagramu Cristovao? Přes prvotní rozpaky si publikum získal úplně na svou stranu. Rozhýbal, roztleskal a rozezpíval dav hitovkami Aleiaio, Pápá a dalšími. Nezapomněl ani na antirasistický song Smítko, ve kterém zpívá: „Víš, nevybereme si, kde se narodíme, a nezměníme barvu ani oči. A z vás bílých jenom málo ví, jak je křivda podělanej pocit. Ale věř mi nic, nenaděláš nic, jedu si to svý, ty nenaděláš nic“. Velmi velmi přesné. Cristovao v závěru koncertu srdečně ocenil laskavé chování festivalového publika. Milá, nenucená hvězda, která umí dobře zpívat a jejíž hiphopové frázování v českém prostředí nemá zatím konkurenci. Moc dobrý koncert!

O možná hlavní atrakci večera se postarala legenda. To už dávno za 25 let od svého vzniku jsou slovenští hitmakeři No Name. Kdysi se jim říkalo slabší kopie Elánu, ale závist je věčná a tihle hoši si umí získat srdce davů něčím jiným než napodobováním. Během jejich koncertu si lidé zazpívali nejvíc za první festivalový den. Od první do poslední minuty bylo znát, že No Name milují kontakt s lidmi a snažili se dát jim to nejlepší.

Kapela No Name. (Foto: Petr Hlubek)

Zpěvák Igor Timko mezi písněmi bavil publikum humornými příběhy, ale nezapomněl ani na pár dobrých rad do života. Není náhoda, že jeho bratr, kytarista Dušan Timko má za krédo výrok Václava Havla „Človek by sa mal chovať tak, ako si myslí, že by sa mali chovať všetci.“ No Name jsou zkrátka miláčci publika a jejich koncert splnil veškerá očekávání.

Závěr prvního dne Štěrkovna Open Music 2021 patřil jejich slovenským kolegům, kteří hrají trochu tvrdší muziku, ale fanoušků mají také hodně. Horkýže Slíže festivalové publikum přivedli do varu. Dál už nešlo dělat nic, maximálně jít spát a načerpat trochu sil na další den, který je programově snad nejbohatší ze všech.

Horkýže Slíže. (Foto: Petr Hlubek)

V pátek na festivalu zahrají legendární Buty, novou skvělou desku představí Nebe, Bandjeez po Davidu Stypkovi představí novou frontwoman Kateřinu Marii Tichou a nebudou chybět oblíbení Tata Bojs či Aneta Langerová a zlatým hřebem večera bude určitě vystoupení jedinečného Michala Prokopa a Framus Five.

Doufejme, že si zvukaři ohlídají zvuk na Betonárna Stage už od začátku. Problémem prvního dne festivalu byl systém dobíjení kreditu (platilo se pouze pomocí náramků s kreditem), kvůli kterému se tvořily dlouhé fronty. To opravdu ve 21. století nešlo zajistit jinak a lépe? A abych nezapomněl, nejsem jediný, kdo by ocenil, kdybychom nemuseli poslouchat přebuzenou reprodukovanou hudbu ze stanů s občerstvením. Minimálně u komornějších písní Bena Cristovaa jejich hlasitost rušila lidi, kteří ho chtěli poslouchat a otáčeli se se slovy „co je to za bordel?“.

Zkrátka je důvod se těšit! Festival žije! See you later!