Dokonalost se skládá z maličkostí: Kapela Nebe na novém albu dospěla

„Vlaštovko má malá, vrať se zpět, volám, stejně si letíš výš. Neseš, co nikdy nechci poztrácet, tak ne že mi uletíš.“ Slyšet v refrénu složité souvětí není v popu příliš běžnou záležitostí. Petr Harazin toho měl po osobních bouřích hodně na srdci a je znát, že si dal hodně záležet nejen na obsahu, ale také na formulaci. Refrén první písně Ranveje perfektně rytmicky frázuje, Harazin svůj hlas nepřepíná, a přesto má v sobě jakýsi vnitřní žár a naléhavost, která si říká o pozornost.

Planý poplach je vlastně pilotním singlem nové nahrávky. Silné sdělení vyrůstá z mezní životní situace: „Máš někdy ten pocit, že tě kroky tvé vedou, ať se vydáš, kam chceš, vždy do slepé ulice?“ I zde si můžeme všimnout nevšedních a přemýšlivých obratů a myšlenek („Nové tváře zas chtěj mít nové revoluce, přitom maj ušpiněný ruce“). Píseň je koncipována jako duet Harazina s populární slovenskou zpěvačkou Katarínou Knechtovou. Charismatický refrén „Je to všechno jenom planý poplach, ještě neškrtej svý plány, nadechni se a počítej do sta, než v tom zůstaneme sami“ střídá excelentní a nápadité kytarové sólo.

První dvě písně nahrávky Než v tom zůstaneme sami jsou spíše posmutnělé, ale rozhodně ne sentimentální. Chleba se láme ve třetí písni, která nahrávku zdařile vzdaluje jakémukoli stereotypu. Kansas City je osobitou parafrází amerického country. I textově se nacházíme v jiném čase, prostoru a příběhu, který je vyprávěn s nadsázkou a jistým humorem. Melodie tentokrát neskrývá čistou euforii, v textu slyšíme půvabné westernové hlášky (klidně sním svůj klobouk, jestli vám budu lhát) a vše je orámováno prostým, ale neobyčejně chytlavým sloganem „Slib, že ráno zas přijde ráno.“ Harazin má opravdu talent vyprávět obrazné příběhy: „Překročíme Missouri, kde teče líný proud, za tou řekou proklatou se můžem nadechnout.“ Kansas City má krásnou pointu, nechybí ani skvělé stylové kytarové sólo, foukačka a všudypřítomné vyšívání akustických kytar.

„Mám rád všechny tvý důvody, proč skáčem přes nudný úvody, v hlavě svý občas přemítám, zda jsi skutečná, slabé déjà vu , či klam,“ říká Harazin v další písni Bůhvíproč. Parádní dívčí vokál a sbory jí dávají až soulový a gospelový rozměr. Refrén písně se rozletí k filozofickým otázkám: „Pouhý malý tečky, velký je nás vesmír a Bůh ví, proč poskládal ten náš.“ Písnička překvapí značným dynamickým spektrem a neotřelou, bezmála jazzovou harmonií.

Nová nahrávka Nebe opravdu není skoupá na aranžérské finesy, melodické nápady a harmonické zajímavosti. Důrazně to dosvědčuje další píseň, jež je koncipována jako osobitá parafráze na schéma pohádek ve stylu Bylo nebylo. Song by mohl klidně začínat tímto větou Bylo, nebylo, ale nejdřív slyšíme atmosférickou elektroniku, která má zvukově blízko k ambientu. „Bylo, nebylo. Úplně jasný, kam jsem se tenkrát vydal, když jsem roztočil kolo štěstí, sjel do bláta, šlápl a přidal.  Bylo, nebylo. Sviť nebo zhasni, řeklo mi tenkrát Slunce. A já už věděl, že je nad Slunce jasný, že půjdu za sny.“

Perfektně rytmizovaná basa, promyšlené perkuse, vkusná elektronika a vycizelované vokály dělají spolu s textovým poselstvím z této písně něco, co přesahuje průměrnou hudební produkci v kapelou zvolené stylové oblasti. Harazin si je dobře vědom, co všechno v životě už poztrácel a dává najevo, že má ve věcech jasno: „Už stačilo, krásný ztráty, nechci je zapomenout na jedinou chvíli je znovu ztratit, než zúčtujem spolu a přijde čas platit.“

„Nic tomu příběhu neschází, aby z něj bylo drama,“ ozývá se v poslední písni nahrávky, která má výmluvný název Drama. Je to návrat k spíše posmutnělé, vážné atmosféře, která naznačuje, že nic v životě se neobejde bez boje a velkého úsilí. „Slova jsou jen prázdný klam“, vyznává přímočaře od mikrofonu tentokrát kytarista Štěpán Petrů, který song výborně zazpíval. „Spolu už netouží. Mlčí. Jsou nervózní. Ona to tuší. A on už neví kam“. Jak málo někdy stačí k zdařilému vykreslení dramatické situace! Jak úsporně a přitom obratně zde vyrůstá před očima vyprávění, které má osobní apel, ale obecnou platnost!

Minialbum Než v tom zůstaneme sami přináší každou písní svědectví o životě a jeho úskalích. V žádném okamžiku nemaluje skutečnost narůžovo, ale nestydí se ani zasnít, když je k tomu vhodná příležitost. Harazinovy texty vyrůstají z mezních prožitků a situací a poutají zajímavými slovními obraty, metaforami a větnými konstrukcemi, které ovšem působí přirozeně a zpěvně. Kapela je výborně sehraná, což je zřetelně slyšet nejen v naprosto báječných aranžích, ale zejména v smysluplném rozložení sil a úloh.

Každý prostě věděl, co má v dané chvíli dělat: písně nikdy nepůsobí přeplácaně, naopak jsou poskládány do zajímavého leporela, které je vrstevnaté a dramaturgicky báječně rozvržené. Z každého tónu a zvuku vyplývá, že to kapelu moc bavilo, z nahrávky prosakuje radost, energie a chuť něco vyslovit. Harazin album výborně odzpíval, jeho hlas má v sobě zvláštní fluidum: nemusí tlačit ani moc na pilu, jak v uřvaném českém popu často slyšíme, a přesto si dokáže říct o pozornost. Je to i díky specifické barvě hlasu, s níž tento zpěvák a textař umí dobře pracovat a dokáže modulovat emocionální odstíny. Rozhodně patří k nejzajímavějším interpretům české hudební scény. Skvělou volbou byla Katarína Knechtová jako jeho partnerka v silném duetu Planý poplach, který má nakročeno stát se jednou z nejhranějších písní roku!

Pro mne osobně je nahrávka kapely Nebe vzácným příkladem, jak lze prostřednictvím hudby zvládnout a překlenout dramatické životní peripetie a dostat se dál na jinou úroveň vnímání. Jak se radovat z maličkostí a přitom znát pověstná slova Leonarda da Vinciho: „Dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost sama není maličkost.“

Říká se, že dvakrát nevstoupíme do téže řeky. Věřme tedy, že Harazin se ze svých omylů poučil a cesta, kterou si vybral, jej bude neustále překvapovat a naplňovat novými zážitky a inspiracemi. Nové album Než v tom zůstaneme sami jednoznačně přesvědčilo, že by bez něj česká hudební scéna byla o chudší o výraznou autorskou osobnost a kapelu. A nasvědčuje tomu, že kapela v tom sama rozhodně nezůstane!