České filmy svou úrovní začínají dotahovat ty polské, říká programový ředitel Kina na hranici Martin Novosad

Po loňském online promítání v omezeném režimu se letos uskuteční festival Kino na hranici v tradičním formátu. Blýská se na lepší časy?

Loni se nám ani napotřetí nepodařilo uskutečnit tradiční verzi v kinech, a to s ohledem na  epidemiologická opatření. Jsme mezinárodní festival, takže musíme dodržovat nejen pravidla na české straně, ale také na polské, která mohou být odlišná. Takže jsme vysílali pouze online. Za mě to byla dobrá zkušenost, kterou bych nerad opakoval. Hlavním posláním našeho festivalu je možnost sdílet kolektivní zážitky v kinech nebo na besedách. Jde o komunikaci mezi filmy a lidmi, takže věřím, že se to letos opravdu povede.

Letošní ročník se koná v netradičním termínu, proč?

Dříve jsme festival pořádali na přelomu dubna a května, teď jsme se i s ohledem na vývoj pandemie rozhodli pro léto a aktuální vývoj potvrzuje, že jsme udělali dobře. Omezení stále platí, i když ne tak drastická jako loni. Například v kinech může být jen 70 procent diváků v rouškách.  Jinak doufám, že se tato omezení nijak nedotknou kvality programu a diváci si jako vždy najdou ty nejzajímavější projekce.

Festival oficiálně v pátek večer slavnostně zahájí novinka slovenského režiséra Martina Šulíka, o jaký film se jedná?

Představíme jeho velmi zdařilý snímek Muž so zajačími ušami, který uvedeme v pátek v 19 hodin na polské straně. Bude to předpremiéra, protože do distribuce vstoupí až týden poté. Přesto je film už nějakou dobu hotov a vloni se třeba úspěšně prezentoval na Varšavském filmovém festivalu. Čeští ale ani polští diváci jej zatím v běžné distribuci neviděli. Jsem rádi, že ho máme k dispozici a že ho můžeme v předpremiéře uvést. Martin Šulík bude osobně přítomen, stejně jako scénárista Marek Leščák. Hostů ale bude na festivalu nepoměrně více. Budou provázet projekce po celou dobu festivalu, například sekci věnované největšímu filmovému studiu u nás k Barrandovu. Letos je tomu 90 let od jeho založení a my jsme se rozhodli udělat průřez jeho nejvýznamnějšími filmovými díly. Také přijedou tvůrci, kteří jsou spojeni s retrospektivou snímků Miloše Formana.

V minulosti jste dlouhodobě usilovali o účast Karla Rodena, to už neplatí?

Karel Roden je většinou zaneprázdněn, takže  se nám to nepodařilo skloubit. I když bychom o jeho účast hodně stáli, tak nakonec jsme se tím již nezabývali, protože k nám přijede plno hostů, kteří jsou pro nás v tuto chvíli důležitější s ohledem na filmy, které uvádíme. Z těch starších českých nových filmů je to například snímek Nabarvené ptáče, který uvede jeho režisér Václav Marhoul. Z těch nových, předpremiérových českých snímků uvedeme Cestu domů Tomáše Vorla, přijede kupříkladu i Csongor Kassai, který společně s producentem uvede snímek Krajina ve stínu.

Podle čeho vybíráte festivalové snímky?

Kritérium výběru zůstává stejné. Ano, musíme si vybírat, protože promítáme paralelně jenom ve čtyřech místech. Dvě místa jsou na české a dvě na polské straně plus venkovní projekce, které ale nepočítám. Je to specifický režim, festival trvá šest dní, takže rozhodně nemáme neomezené možnosti. Nutí nás to vybírat dle nějaké kvality, ne na všechny novinky se tak dostane, ale upřímně řečeno, spousta české filmové produkce je velmi průměrná. Snažíme se naopak vybírat takové snímky, které navíc mohou oslovit i zahraniční publikum, aby si o české kinematografii vytvořilo nějaký obrázek. Byla by chyba jej prezentovat pouze romantickými komediemi nebo podobnými odpočinkovými snímky, kterých je plno v multikinech. Také to odráží naší snahu vytvořit nějaké zajímavé přeshraniční dialogy. Ať mezi diváky, nebo tvůrci, herci. Což dosáhneme daleko lépe snímky s vážnějším poselstvím.

Točí se takové?

Musím říct, že jak si dlouhodobě stěžujeme, že úroveň českého filmu není konkurenceschopná ve srovnání s produkcí z okolních zemí, teď to za poslední rok a půl není vůbec špatné. Dokonce si troufám tvrdit, že se to trochu začíná srovnávat i s kvalitou polského kina. To je již poslední roky tradičně o něco výše než to české. I s ohledem na fakt, jak dalece se dařilo tyto filmy dostávat do zahraničních soutěží.  Dobré české filmy se ale rodí pomalu a hůř. Jsme menší země, je složitější získat peníze na kvalitní projekty, dobré herce a podobně. Ale jsou tady, takže máme i v rámci koronavirové doby mnohem lepší program než loni. Stejně tak polské filmy jsou velice dobré, nabízíme k vidění reprezentativní průřez titulů, které viděli diváci na prestižních festivalech v Cannes nebo na Sundance.

Uvedete i nějaké snímky spjaté třeba i nepřímo s naším regionem?

Bude to například novinka Chyby s Pavlou Gajdošíkovou v hlavní roli, jinak oblíbenou herečkou z Divadla Petra Bezruče. Film přijede uvést jeho scénárista Roman Vojkůvka z Kopřivnice, který se doposud věnoval spíše natáčení nezávislých hororových filmů.

Máš nějaké své osobní tipy?

Jako vždy se velice těším na setkání s tvůrci, tyto okamžiky jsou vždy velmi inspirativní. A těším se že přijede legendární polský herec Janusz Gajos. Čeští diváci si jej nejspíše spojí s dávnější minulostí, když hrál v slavném seriálu Čtyři z tanku a pes. Za více než čtyřicet let udělal obrovskou kariéru, která je spojena v každém období s prestižními polskými režiséry. Je to skutečně jeden z top herců, který má 82 let, což je věk, ve kterém se dnes už na festivaly běžně nejezdí. Navíc v jeho případě to je něco jako přehlídka historie polského kina, tak kvalitní ty filmy jsou.