Vlasta Redl v Bolaticích zazářil jako meteor. Místní na něj za odměnu seslali anděly

Muž, pohybující se na prknech, která znamenají svět, už bezmála padesát let a mnohé jeho písně zlidověly. Hráč na elektronické klávesové nástroje, akustickou a elektrickou kytaru, mandolínu. Fenomenální zpěvák, jehož dikce a artikulace jsou přímo referenční pro všechny, kdo se chtějí naučit pořádně zpívat. To všechno v sobě slučuje Vlasta Redl, který v neděli večer zavítal do Bolatic. Koncert legendárního moravského barda s kapelou inicioval jeho fanoušek a místní občan Luděk Nevoral, který si tak splnil nejen svůj sen, ale oslavil jím také své narozeniny.

Vlasta Redl v Bolaticích. (Foto: Aleš Honus)

Kapela Vlasty Redla se v Bolaticích představila v následující sestavě: Michal Žáček (saxofon), Michael Vašíček (kytary), Borek Nedorost (klávesy), Tomáš Koudelka (baskytara) a Marcel Buntaj (bicí nástroje). Největším překvapením pro mne byl skvělý kytarista Vašíček, který s Redlem hrával v dřívější formaci Každý den jinak (a vlastně chvíli předtím i v AG Fleku v období alba s Jurou Pavlicou a Hradišťanem), jejíž existence skončila v roce 2006. Zpočátku bylo znát, že bolatické publikum není na takové koncerty příliš zvyklé, ale postupně se ukázalo, že si hudbu dokáže užít a v největších peckách se lidé přidali a zazpívali si společně s Vlastou.

Michael Vašíček a Michal Žáček. (Foto: Aleš Honus)

Léta se o Redlovi psalo jako o folkovém písničkáři, což sám mnohokrát dementoval. Stylové aspekty jeho hudby jsou nejbližší označení fusion, protože se v nich objevují folklorní názvuky (nejen moravské, ale také gipsy, španělské apod.), ale i tvrdší rockové a artrockové  postupy, osobitě přetavené bluesové formy i jazzové barvy v harmonii. V některých písních nechybí rytmické přiznávky à la latina, popové prvky a vypadá to, že Redl je schopen přetavit všechny zvuky do spektakulárního tvaru, který má v jeho podání obrovské kouzlo a charisma.

Vlasta Redl v Bolaticích. (Foto: Aleš Honus)

V Bolaticích zazněl reprezentativní průřez celou Redlovou tvorbou. A že bylo z čeho vybírat! Famózní kytarovou masterpiece Město měst písničkář představil tentokrát ve vrstevnatější elektronické verzi, nejintimnější zpověď Jak vlastně vypadáš zahrál překvapivě bez nervy drásajícího kytarového sóla a pro ty, kteří píseň znají, mohla vyznít trochu nedokončeně.

Koncert měl celkově velmi pestrou dramaturgii, kromě kapely se představil Redl i samostatně ve dvou písních (Přijdu hned a Jak vlastně vypadáš) pouze s akustickou kytarou. Sólová čísla si vystřihli také bubenický fenomén Marcel Buntaj (jako obvykle v roli beatboxera, tentokrát parafrázujícího melodický motiv z Redlovy písně Dvakrát) a dechový mág Michal Žáček (coververzí melodie z filmu Schindlerův seznam Johna Williamse). Ovšem parádní improvizace si vystřihli i excelentní baskytarista Tomáš Koudelka a klávesák Borek Nedorost.

Michal Žáček. (Foto: Aleš Honus)

Více než sólová poloha, kdy byl kytarově místy trochu nejistý, Redlovi svědčila spolupráce s Michalem Žáčkem. Jejich společné Holky z Utopie patřily k rozhodně k nejsilnějším zážitkům. Nechyběla ani prastará AG-Flekovská balada Carpe diem, k níž napsal Redl neuvěřitelně nadčasový text. Velmi rád jsem si poslechl také nestárnoucí song Ještě mi chvilku zpívej, který díky dobrému aranžmá nepostrádal ani elektrizující hlas Blanky Táborské. Publikum roztančila bujará Bože můj z eponymního alba Každý den jinak (1998), časová 6 & 90 a návrat k artrockovým kořenům První stopa.

Vlasta Redl v Bolaticích. (Foto: Aleš Honus)

Rytmickou parádičku Rafajův zákon, pojednávající o rituálu pálení ovocných destilátů musím spolu s Redlem vyzdvihnout jako jednu z hudebně nejsilnějších záležitostí, které se v české muzice kdy objevily. Potěšením pro všechny byla lidová A te Rehradice i závěrečná Přišel čas. To už se čas skutečně nachýlil a překvapený Redl i celá kapela byli obdarováni pořadatelem Luďkem Nevoralem a bolatickým starostou Herbertem Paverou krásnými soškami bolatického hudebního anděla, vyrobenými z dvakrát pálené šamotové hlíny. V podstatě nevinná recese vyzněla nesmírně mile, bezprostředně a kvalitou řemeslného zpracování přivedla moravského barda do zjevných rozpaků. V jeho očích se zaleskly i slzy, když dojatě děkoval přítomnému publiku a iniciátorům koncertu.

Vlasta Redl, vpravo starosta Herbert Pavera. (Foto: Aleš Honus)

Vlasta Redl s kapelou zahrál ještě dva přídavky, které jen potvrdily jeho nenapodobitelný přesah. První zmodulovanou Ach synku, synku si spolu s ním srdečně zazpívali všichni, následující Proč bychom se netěšili byla nespoutanou oslavou hudebního talentu a dravé muzikality, kterou je Redl obdarován snad jako žádný jiný český umělec.

Písničkář bolatické publikum okouzlil, představil se ve znamenité formě a kapela kolem něj šlapala skutečně parádně. Jediné, co nejen mě, ale patrně všem jeho skalním fanouškům chybí, je nová tvorba. Od poslední řadové desky z roku 2006 Vlasta nepřišel s ničím novým a vypadá to skoro, jako by svůj hudební odkaz považoval za uzavřený. Naštěstí se jedná o muziku, která s léty nestárne, ale zraje jako nejlepší víno. Hudba málokterého autora má podobný mozartovský dar věčného mládí.

Vlasta Redl v Bolaticích. (Foto: Aleš Honus)

A ještě jednu věc bych rád zmínil. Velice mě potěšil názor, která Vlasta Redl během koncertu vyslovil na adresu Jaromíra Nohavici. Přemýšlivě, elegantně a s nadhledem se odlišil od těch, kteří si chtěli z napadání slavnějšího kolegy málem udělat živnost. Redl na rozdíl od nich pochopil, že mnohem blíž realitě je nahlížet na svého souputníka jako na oběť komunistického systému.

Vlasta Redl v Bolaticích. (Foto: Aleš Honus)

Co napsat závěrem? Ať už je člověk fanoušek Vlasty Redla, nebo zavítá na jeho koncert poprvé v životě, čeká ho setkání s někým, kdo dokáže rozdávat obrovskou lásku, moudrost a hudební fantazii. Za každým slovem a tónem Vlasty Redla se skrývají celoživotní dřina a snaha dobrat se něčeho podstatného. Něčeho, co lze sice vyslovit tisíci způsoby, ale právě Redl je tím,  který bude v té množině hledat a nalézat to nejpřesnější, nejvýstižnější a nejlepší. Čaroděj Vlasta Redl prostě zazářil jako meteor a jsem osobně přesvědčen, že jeho muzikou budou lidé žít ještě dlouho.